MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

Egypt - domov některých z největších divů starověkého světa.
Na planině Gíza, stojí tři pyramidy, postavené třemi faraony. Všemi, ze stejné rodiny - otcem, synem a vnukem. Khufu, známý spíš pod řeckou formou jména Cheops, Khafren a Menkaure, patřili ke čtvrté dynastii. Dynastii, jako žádná jiná před nimi, ani žádná jiná po nich. Ve 25 století, před naším letopočtem, byl Egypt nejvyspělejší civilizací na této planetě. Pyramida představovala symbol faraonovy moci. Byl to jeho hrob, jeho pomník a zajišťovala mu nesmrtelnost. Stavba pyramid, vyžadovala takovou přesnost a technický um, že dokonce ani dnes, nevíme docela přesně, jak byly postavené. Každý rok, přitáhnou tyto tři hrobky, do Egypta, více, než 9 milionů návštěvníků.

První zmínka o Abu Rawash
Ale pouhých osm kilometrů od známé Gízy, na místě, zvaném Abu Rawash, probíhají vykopávky na pozůstatcích něčeho, co by mohlo být ztracenou čtvrtou pyramidou.
Archeologové nyní začínají věřit, že stavba, jejíž trosky zkoumají, vznikala přibližně ve stejné době, jako velká, Cheopsova (Khufuova) pyramida. Ba dokonce, že mohla být ještě větší a velkolepější, než ostatní pyramidy. Že by mohla být ztraceným korunním klenotem Egyptské zlaté éry.
V Abu Rawash zůstaly nyní pouze trosky a ty leží uvnitř vysoce chráněné vojenské zóny a dostane se sem jen velmi málo prověřených a ověřených egyptologů a archeologů.
Zahalené do roušky tajemství a přísného zabezpečení, probíhají vykopávky na místě, více, než desetiletí.

Nové zkoumání místa Abu Rawash
Dr. Zahi Hawass, ředitel nejvyšší Egyptské rady pro vykopávky, nyní svolil, aby se na místo sjel tým odborníků a pomohl v průzkumu. Tým, povolaný k prozkoumání důkazů, je sestaven z Egyptologů a archeologů z celého světa. Tým odborníků, má nyní rozhodnout, co zde vlastně kdysi stálo. Zda se jednalo o pyramidu, nebo o nějaký jiný druh stavby, jakou je třeba chrám. Zda byla stavba přerušena, nebo dokončena a poté záměrně zbořena. Otázkou také je, proč si někdo na stavbu vybral právě toto nehostinné místo.
Naproti všem nevýhodám, má ale Abu Rawash, oproti místům, kde se nacházejí ostatní pyramidy, jednu velkou výhodu. Je to vlastně už hora, která se zvedá k obloze, což je daleko lepší místo, než planina. Pokud je toto skutečně ona bájná ztracená pyramida, pak ji, podle pověsti, postavil málo známý faraon, jménem Djedefr, zvaný také jako Radjedef.

Co jsme doposud o Djedefrovi věděli?
To málo, co jsme o něm doposud věděli, jej vykreslovalo, jako marnivého a tyranského vládce. Muže, který se na trůn dostal, pomocí vraždy, aby byl nakonec sám zavražděn. Žil a vládl, v průběhu temné a bouřlivé doby Egyptské historie.

Jak to s pyramidami vůbec začalo?
Celou, tuto velkolepou tradici, začal jeho dědeček.
32 kilometrů na jih, od vykopávek, na místě, zvaném Dahshur, se nalézají dvě ojedinělé stavby. Jejich konstrukce charakterizuje počátek monumentálního stavebního programu. Lomená a červená pyramida, byly postaveny na příkaz Djedefrova dědečka - Snefrua. Snefru, na jejich stavbu, použil více vytěženého kamene, než kterýkoliv jiný Egyptský faraon.
Po jejich dokončení, kolem roku 2589 př. n. l., to byly jednoznačně nejvyšší stavby na světě. Poté se Snefrua pokusil překonat jeho syn a následník trůnu, Khufu a postavil největší pyramidu té doby.
Práce byly právě někde uprostřed, kdy se narodil Snefrúv vnuk - Djedefr.

Jaká byla Khufuova rodina?
Djedefr vyrůstal spolu, se třemi sourozenci, kteří v jeho životě, sehráli zásadní úlohu.
Se starším bratrem Kawabem, mladším Khafrem a sestrou Hetepheres. Po svém otci - Chufuovi, měl Djedefr děsivý příklad. Podle Egyptských pověstí, byl Khufu nenáviděným, tyranským vladařem, posedlým svou vlastní důležitostí a tím, co po sobě zanechá. Typickým příkladem, je způsob, jakým získal kámen, na stavbu své pyramidy. Podle jedné z pověstí tehdejší doby, byla jeho dcera prostitutka a každý z jejich milenců, jí musel přinést kámen, na stavbu pyramidy jejího otce. Khufuovy činy ovšem definovaly jednání jeho potomků. Coby politiků, co by vládců i co by stavitelů. Khufu postavil velkou pyramidu, jako svůj vlastní hrob a faraoni, kteří přišli po něm, jej v tomto napodobili. Djedefr je jediným, z Khufuovy dynastie, jehož pyramida nebyla nikdy objevena.

Cestování časem
Naši archeologové musejí cestovat zpátky časem, aby odkryli příběh tohoto místa a lidí, kteří zde, před 4500 lety stavěli. Chtějí zahlédnout stavbu, která se zde kdysi tyčila, očima jejich vlastních tvůrců. Chtějí pochopit, jak byla vytvořena a jaké mohla ukrývat poklady. Jedině pečlivým výzkumem na místě činu, usilovným pátráním v okolní krajině a ve starých záznamech, lze získat nápovědu, ke znovuvytvoření ztracené pyramidy.
Tým archeologů, v Abu Rawash, kope již více než 10 let. Pokud se, podle toho, co zde našli, nemýlí, pak to možná zcela změní naše poznatky o zlaté éře starověkého Egypta. Pokud toto skutečně kdysi byla pyramida, pak by mělo být možné, vytvořit si jasný obrázek toho, jak vypadala, protože všechny pyramidy, z tohoto období, jsou postavené na základě jednoduchých principů.

První náznaky, že šlo o pyramidu
Prvním náznakem toho, že zde kdysi skutečně mohla stát pyramida, je fakt, že tato oblast, je s Djedefrem úzce spojena. Byly zde nalezeny mnohé, vytesané, podobizny tohoto faraona. A pyramidy, byly navštívenkou jeho rodiny.
První vodítka, byla objevena v Sakaře, v místě naleziště nejstarší Egyptské pyramidy. Všechny následující pyramidy, ji už, pouze s drobnými obměnami, kopírovaly.
Před stavbou stupňovité pyramidy, byli faraoni pohřbíváni do jednoduché, obdélníkové hrobky, nazvané mastaba. Nad podzemní pohřební místností byl vystavěn chrám.
Stupňovitá pyramida, představuje vývojový skok, od tohoto základního, hranatého, dizajnu. Je to jako bychom se vydávali na cestu, která, staré Egypťany, dovedla až ke stupňovité pyramidě. Je zcela zřejmé, že pyramida v Sakaře, se vyvinula ze standardního tvaru jediné mastaby. Pak to pokračovalo téměř, jako kdyby pokládali jednu mastabu na druhou, dokud z toho nebyla pyramida, šest stupňů do nebe vysoká. Ale když se tým archeologů pokoušel zjistit, co přesně bylo v Abu Rawash postaveno, přišlo se na to, že základní vodítko, je ukryté ve spleti tunelů, pod stupňovitou pyramidou.
Dosud zde objevili více, než pět kilometrů chodeb. Některé spojují pohřební komory královen a jejich dětí, jiné byly vykopány vykradači hrobů. Je zde stále ještě spousta chodeb, na které archeologové ještě nenarazili. Samotná existence těchto chodeb, nám naznačuje, jakou důležitost tato stavba musela mít. Jsou to vlastně chodby paláce. Toto neměl být jen hrob, ale faraonův domov na onom světě. Někdo navrhl pyramidu jako palác, ale ještě důležitější je, že pohřební komora, měla být ložnicí tohoto paláce.
Pohřební komora leží přímo, pod vrcholkem pyramidy. Ačkoliv je částečně zborcená, její strop stále dosahuje výšky více, než 30 metrů nad místem, kde spočíval královský sarkofág. Je to nejúchvatnější pohřební komora, jaká kdy byla postavena. Zde byl, ve svém sarkofágu, před pěti tisíci lety, pohřben král Djoser, první král třetí dynastie. Je zde vidět, že byla komora postavena pod pyramidou, ale i jako součást pyramidy. Všechny pyramidy, starého království, v Abu Rawash, v Gize i v Sakaře, mají jednu věc společnou - spleť tunelů a chodeb a velkou pohřební komoru. Když bychom se podívali na tuto komoru, uviděli bychom, že je velice podobná té v Abu Rawash. Je to dlouhá místnost, vytesaná v podzemní části pyramidy. To dokazuje, že jim všem, šlo o stejnou věc.
V Abu Rawash existuje skutečně téměř identická místnost. Jelikož ji nic nezakrývá, jedná se vlastně o jámu, hlubokou asi 20 metrů.
V průběhu stavby, byla komora přístupna skrze tunely, které byly po dostavbě značně zúženy. V dokončené pyramidě, byl do komory ponechán co nejužší průchod. Skutečná přístupová cesta, byla daleko užší. Široká jen natolik, aby se jí dal úspěšně pronést sarkofág. Je to skutečná mistrovská ukázka inženýrského, těžebního a stavebního umění.
Na kamenných zdech, jsou dodnes jasně viditelné známky, které poukazují na to, že od dob, kdy byla komora zapečetěna, se tu již někdo pokoušel kopat. Jsou zde patrné i jámy, které vykopali vykradači hrobů.

Vykradači hrobů
Bohatství Egyptských pohřbů je legendární a příslib zlata, byl pro vykradače hrobů, neodolatelnou vábničkou. Chtěli se dostat do pohřební komory, protože si mysleli, že bude plná cenností. Hledali zlato a šperky.
Vykopat ručně takové chodby, trvalo mnoho týdnů a vykradači kopali naslepo, neměli mapy, ani plánky. Jednoduše si vybrali místo, které se jim zdálo příhodné, a pustili se do kopání.
Archeologové nacházejí jednoznačné důkazy, že právě k tomuto zde došlo.
Skutečnost, že se zloději vůbec namáhali zde kopat, podpořená přítomností přístupových chodeb pro zedníky dokazuje, že zde skutečně byla pohřební komora. Pokud ano, jistě zde existovala bezpečnostní opatření.


Bezpečností opatření v hrobkách
Ve velké pyramidě v Gize, je možno, si udělat představu, jak asi mohly být poklady, uložené v Abu Rawash, chráněny.
První obrannou strategií bylo jednoduše zamaskovat přístupovou cestu. Všechny čtyři stěny, vypadají úplně stejně, takže abyste našli jediný, maličkatý vchod, museli byste odsunout stovky kamenných kvádrů, přičemž každý z nich váží přes dvě tuny. Až do devátého století našeho letopočtu, nebyl vstup do pyramidy v Gize objeven. Snem každého faraona, bylo přijít na to, jak dokonale zabezpečit, svou pohřební komoru, před zloději. Ale zloděje, odhodlaného ukrást královský poklad, jen tak něco neodradilo. Stejně jako v Abu Rawash, i zde, v Gize, kameny vydávají nesčetné důkazy o pokusech vloupání. A to i přesto, že tyto zdi nesou děsivé varování magické ochrany. Stavitelé hrobek se spolehli i na poněkud solidnější bariéru. Kdyby se chtěl někdo k pohřební komoře dostat přístupovou chodbou, záhy by narazil na překážku z nejtvrdšího materiálu, s jakým Egypťané pracovali - ze žuly. Žulové kvádry, se spustily se shora dolů, do chodby, aby ji zablokovaly. Tyto bloky byly celkem tři. Po jejich kontrolovaného spuštění, byla královská hrobka zabezpečena a zapečetěna. Skutečnost byla ale poněkud jiná. Samozřejmě takovéto zabezpečení nefungovalo. Všechny pyramidy byly vykradené. Stejně jako ve velké pyramidě v Gize, jsou, v Abu Rawash, velké, žulové kvádry, pravděpodobně použité jako zábrany. Jenomže pro odhodlané zloděje nepředstavovaly víc, než jen malé zdržení. Prostě se prokopali kolem nich. Kopali v daleko měkčím vápenci. Kopali rovnoběžně s hlavní chodbou, takže se žulovým kvádrům, elegantně vyhnuli.
Pak museli sestoupit o něco níž, takže jednou na žulu narazili, ale nejspíš se podkopali pod ní.
Vše tedy nasvědčuje tomu, že se skutečně jedná o Djedefrovu pohřební komoru a že byla zničená před velmi dávnou dobou.
Ať už zde bylo cokoliv, nic z toho nezbylo. Stopy po vykradačích hrobů jsou důkazem, že zde byl pohřben Djedefr i s celou svou pohřební výpravou, protože kdo by chtěl vykrádat prázdný hrob? Důkaz podporuje teorii, že tyto pozůstatky jsou skutečně troskami pyramidy.
Je dost dobře možné, že právě tento archeologický nález, je pohřební komora faraona Djedefra.
Příliš mnoho ale stále zůstává nevyjasněno. Těžko si lze představit úsilí, jaké bylo potřebné na zbourání, takto monumentální stavby. Pokud to někdo udělal z pomsty, nebo z čiré nenávisti, vůči Djedefrovi, pak to musel být vskutku nemilovaný vládce. Musel spáchat nějaký, dosud nepředstavitelný zločin.
Až přijdeme na to, co se tehdy stalo, rozluštíme celé tajemství ztracené pyramidy.

Výsledky prvního bádacího týmu
Většina toho, co o této stavbě víme, pochází z prvních vykopávek v Abu Rawash. Z prací francouzského egyptologického týmu. Byl to první tým na světě, který spatřil tvář faraona Djedefra - zapomenutého krále z čtvrté dynastie, syna Khufua a stavitele skvělé pyramidy. Tento král je ovšem zahalen rouškou tajemství. Vůbec nic se o něm neví. Teprve vykopávky tohoto týmu, vůbec poprvé odhalily jeho jméno. Starověké záznamy, se o Djedefrovi, příliš nezmiňují. Dozvíme se z nich pouze to, že vládl osm let. Jak ale tým pokračoval s vykopávkami, objevovali další a další faraonovy obrázky - všechny rozbité. Egyptologové začínali mít tušení, že jsou na stopě nějakému temnému Egyptskému tajemství, zlaté éry. Našli pouze poničené sochy. I sochy jeho synů byly zcela zničené.
Podle tradice, starověkého Egypta, byla královská socha živou věcí. Duch zesnulého měl přebývat v jeho soše, takže když zničíte něčí sochu, zničíte s tím celou jeho existenci jednou pro vždy. Ten člověk jednoduše přestane existovat. A to nejen na zemi, ale i na věčnosti. Zneuctít něčí sochu, tedy znamenalo, zatratit navěky osobu, kterou tato socha představuje. Rovnalo se to útoku na samu duši. Tyto sochy nejsou jen na památku, nebo uctění, napomáhají podporovat kult krále. Takže když zničíte jeho kultovní sochu, přestanou fungovat. Nikdo už nenakrmí Djedefrovu duši, což znamená, že zemře znovu, ve svém druhém životě a to definitivní smrtí.
První egyptologický tým byl přesvědčen, že zničení soch, muselo být trestem za nějaký strašlivý zločin. Někdo se pokusil odsoudit Djedefra k věčnému zapomnění. Nejhorší věc, co jste mohli někomu, ve starověkém Egyptě, provést, především ale králi, bylo, vymazat jeho jméno. Když jste ztratili jméno, ztratili jste sám sebe a jste navěky mrtvý. I když se něco stalo s královým tělem, jméno zaručovalo, že jeho duše bude žít dál.
Archeologický tým začal zkoumat historii čtvrté dynastie. Získali odpověď, která, jak se zdá, odpovídala všem faktům.

První verze událostí
V této verzi událostí, byl právoplatným nástupcem, velkého Khufu, nejstarší syn, princ Kawab.
Kawab náhle zmizel ze všech záznamů. Předpokládalo se, že to bylo následkem násilné smrti. Dále si vyvodili, že muž, který by jeho smrtí, získal nejvíce, byl druhý v řadě, s nárokem na trůn - Djedefr. Na konci devatenáctého a počátkem dvacátého století, měli historici dojem, že k těmto faraonům, se musí pojit nějaký fantastický příběh. Když ho nenašli, když nenašli žádné hieroglyfy, které by jejich teorii potvrdily, tak si občas trochu vylepšili fakta. Avšak jeden vedlejší důkaz dodal egyptologům na váze. Po smrti svého bratra, se Djedefr, téměř okamžitě, oženil s ovdovělou královnou, svou vlastní sestrou. Egyptologové vzali tuto myšlenku a vydedukovali si detektivní příběh. Djedefr zabil následníka, převzal moc a odstěhoval se do Gízy. A teorie pokračuje…
Když začal Djedefr se stavbou v Abu Rawash, byl sám zavražděn, svým nevlastním bratrem. Jeho bratr znovu nastolil řád tím, že postavil svou vlastní pyramidu, vedle pyramidy svého otce v Gize a pomstil se Djedefrovi, když zničil jeho jméno, jeho obrazy a potažmo i jeho duši.
Celý tento příběh je založen pouze na dedukci egyptologů z devatenáctého století.
Poté, co si egyptologové, v té době, zodpověděli všechny své otázky, ztratili o příběh zájem.
Po dalších sto let zůstalo Abu Rawash uzavřené a opuštěné.

Nové bádání
Dnes se archeologové potýkají s úkolem, oddělit skutečnost od fikce.
Mnozí vědci, mají nejrůznější teorie o Abu Rawash a Djedefrovi, ale důležité na tom je, že se tato záhada pomalu začíná vyjasňovat. Některé otázky ale zůstávají nezodpovězené. Například, proč se Djedefr rozhodl stavět právě tady, osm kilometrů od planiny, kde stavěl jeho otec?
Historikové v 19. století předpokládali, že se Djedefr, se svou rodinnou, nepohodl.
Dnešní egyptologové hledají jiné vysvětlení.

Proč nestavěl Djedefr v Gíze, jako ostatní?
Pro faraona, ve starém Egyptě nebyla pyramida jen hrobkou, ve které by mohlo jeho tělo spočinout po smrti, už za života to byl symbol jeho moci. Takže byla řada na Djedefrovi, aby ukázal svou vlastní velikost, zvěčněnou v kameni. Musel postavit něco stejně, nebo více majestátního, jako jeho předchůdci. Zdá se, že mezi faraony, byla v tomto ohledu jistá řevnivost. Každá další generace postavila něco o trochu většího, než ta předchozí. Je přirozené, že se časem dostali do bodu, kdy už nebylo možné svého otce překonat. Tak se Djedefr rozhodl nesoustředit se na velikost, ale na kvalitu a také na místo. Někteří odborníci se domnívají, že si pro svou stavbu vybral vrchol kopce z velice jednoduchých a praktických důvodů. Umístění stavby v Abu Rawash, byla taková zkratka.
Ještě, než začal faraon stavět, převyšovala základna jeho pyramidy planinu v Gize o celých 120 metrů. Měl značný náskok ještě dřív, než položil první kámen. Jeden z týmu, s touto teorií, ovšem nesouhlasí. Domnívá se, že svou vyvýšenou polohou, se toto místo zcela hodí na jiný druh stavby. Abu Rawash je na nejvyšším místě Egypta a to je místo, ze kterého mohli dosáhnout na slunce a proto zde stavěli. Djedefr byl totiž prvním Egyptským králem, který o sobě říkal: „Jsem synem boha Ra - boha slunce“. Podle těchto názorů, tedy byla stavba, chrámem slunce.

Hrobka, nebo chrám?
Podobně, jako pyramidy, byly i chrámy slunce, v Egyptě, obrovskými monumenty. Je možné, že i toto je pozůstatek jednoho z prvních chrámů slunce. Teprve po století, následujícím po Djedefrově vládě, se tyto domněnky nesmírně rozšířily. Jiní odborníci, se rozhodli, najít důkazy o tom, že toto skutečně byla Djedefrova hrobka a žádný jiný druh stavby. Jakmile je získají, budou se moci pustit do reprodukce jednoho z největších ztracených divů starověkého Egypta.
V tomto okamžiku je stavba pouze základ, postavený na kopci a je velice obtížné odhadnout, jak přesně stavba vypadala. Toto je poprvé, v Egyptské historii, co se někdo pokusil stavět v takovémto měřítku na kopci. Pro tehdejší inženýry to bylo něco zcela nového, co si vyžadovalo mobilizaci nebývale rozsáhlých zdrojů. Je třeba si uvědomit, že pyramida není jen hromada kamení, navršená uprostřed pouště, je to součást většího architektonického, administrativního a ekonomického komplexu. Vedle pyramidy muselo být městečko. Místo, kde dělníci žili, kde měli dílny, ubikace, sýpky s obilím, sklady a všechny možné typy budov, protože to bylo malé, funkční městečko.
Čím lépe tým egyptologů pozná toto místo, tím lépe bude moci pochopit povahu a rozsah stavby, která zde probíhala. Toto místo si Djedefr vybral podle nějakých základních charakteristik. Jakmile se jich podaří co nejvíce určit, můžeme se někam posunout. Pak teprve bychom mohli říci „tady kdysi stála pyramida“.

Jak se stavba stavěla?
Satelitní mapy ukazují snímky uměle vytvořeného náspu. Kdysi to byla obrovská rampa, která mohla sloužit dvěma účelům. Zaprvé to mohla být cesta, na které faraon začal svůj život po smrti, ale ještě před tím, mohla sloužit, jako hlavní tepna pro dopravu kamene. Ze zkušenosti věděli, staroegyptští inženýři, že svah, přesahující úhel sedmi stupňů, byl pro účely vynášení kamenů, příliš příkrý. Ale stěny kopce jsou téměř dvakrát tak příkré. Udělali tedy to nejlepší, co mohli. Vytvořili si umělý násep, který sestupoval v daleko pozvolnějším úhlu dolů do údolí. Djedefrovi předci přikládali výstavbám cest náboženský význam. Tradice velela, aby se cesta táhla od východu k západu a sledovala tak dráhu slunce. Egypťané se orientovali podle kompasu a samozřejmě čelem na západ, protože na západě umírá slunce a tam musí být vládce pohřben před tím, než se znovu zrodí na východě.
Tato cesta se táhne více, než jeden a půl kilometru. Je to tedy nejdelší umělá cesta, nalezená ve starověkém Egyptě. Je svým způsobem provedení zcela ojedinělá. To, co je na této cestě ovšem nejvíce zarážející, je její orientace. Vede od severu k jihu. Archeologové v minulém století to považovali za další důkaz toho, že se Djedefr odvrátil od své rodiny. Avšak dnešní vědci věří, že Djedefr pouze přijal nejpraktičtější řešení, jaké mu jeho inženýři mohli nabídnout. Trasa bývalé cesty je dodnes zřetelná. Když se po ní vydáte, dovede vás do kamenolomu. Ještě po 4500 letech, je stále ještě zde, a stále aktivní. Odhaduje se, že v průběhu Djedefrovy stavby zde bylo vytěženo asi 325tisíc tun vápence. Je zde spousta kamene, který byl vytěžen z této oblasti a který by postačil na stavbu celé pyramidy. Avšak je tam i spousta kvádrů, které nejsou vápencové a nejsou z této oblasti. Značné množství kvádrů je ze žuly a musely sem být dopraveny po vodě.
Egyptská žula pochází z kamenolomu v Aswanu, vzdáleného odsud více než 900 kilometrů. Faraoni přepravovali žulu, po řece Nil, pomocí ohromných nákladních člunů. Bylo to možné pouze pomocí v období záplav, kdy se Nil rozlil do šířky několika kilometrů a čile plynul do moře.
I když jim řeka kameny „donesla“, zedníci museli postavit také přístav, ve kterém by je mohli vylodit. Pro stavbu pyramidy v Abu Rawash, bylo nutné podniknout ještě jeden krok. Vykopat kanály, kterými by bylo možné dopravovat kámen od řeky, přímo po horu. Máme důkazy, ze starého království, že existoval kanál, táhnoucí se paralelně s řekou Nil. Z tohoto velkého kanálu vedly menší kanály k pyramidám. Byl to jediný způsob, jak dostat kámen z jiných oblastí, na staveniště ztracené pyramidy.
S jasnými důkazy o existenci přístavu, kamenolomu a umělé cesty, začíná být zřejmé, že takováto operace, musela zahrnovat tisíce, ba i desetitisíce pracovníků. Všechny tyto lidi, bylo nutné nakrmit a poskytnout jim přístřeší. Všichni archeologové se shodují, že zde nemohla stát pyramida, pokud by v nejbližším okolí nebylo ubytování pro malou armádu dělníků.
Jednou ze záhad je, kde se nalézalo městečko nebo vesnice pro dělníky, kam se muselo vejít několik desítek tisíc lidí, podílejících se na tomto projektu. Toto jsou chybějící prvky pyramidy, které kdysi nezbytně musely existovat.

Tábory dělníků
Studie a výzkumy nás dovedly na nejpravděpodobnější místo tábora dělníků. Do dnešní vesničky Abu Rawash. Znamenalo by to, že tato oblast byla osídlena před nějakými 4500 lety. Přestože některé pozůstatky, nyní, zůstávají očím archeologům skryty, dokážeme si jasně představit, jak asi vesnička musela vypadat, když se opět vrátíme na naleziště pyramidy na planině v Gize.
V tomto táboře, byli ubytováni lidé, kteří se podíleli na stavbě velké pyramidy celou jednu generaci, před Djedefem. Pozemek zabíral téměř 16 hektarů a byl schopen pojmout až šest tisíc lidí. Měl vlastní sanitární systém a je zde i nejstarší dlážděná ulice na světě. Z dobových záznamů víme, jaký typ lidí, v takovýchto táborech žil. Směsice zručných řemeslníků, organizovaných do pracovních týmů, kterým byly poskytovány příděly potravy podle toho, jak pracovali. Veškeré, dosud nalezené důkazy, odkazují na to, že to, co probíhalo v Abu Rawash, bylo obrovským stavebním projektem, srovnatelný s tím, co vidíme na planině v Gize.

Byla to tedy pyramida. Ale přesto, jak byla postavena?
Tým odborníků, chce nyní pochopit, jak přesně byla pyramida postavena. Od samého začátku je však jasné, že volba tohoto místa, na stavbu pyramidy, byla naprosto geniální. Je zde přírodní kopec, zvedající se v dokonalém kónickém tvaru. To přímo samo vyzývá, aby se na něm postavila pyramida, protože s tímto vrcholem, je 40% práce hotovo.
V tomto skalnatém terénu, má pyramida své základy a vnitřní strukturu, ve stavu polotovaru, přímo od matičky přírody. Djedefrovi to muselo ušetřit spoustu času. To je možná jeden z důvodů, proč si byl tolik jistý, že stavbu stihne dokončit, do své smrti. Část už měl vlastně hotovu ještě dříve, než začal. Čas mu to sice ušetřilo, ale neslo to s sebou své charakteristické problémy. Dělníci si jistě záhy uvědomili, že kamenná špička, okolo které začali stavět, není dostatečně pevná, aby dokázala udržet konstrukci, kterou zde měli v úmyslu vztyčit.
Řešení, na které přišli, by se dalo, v kontextu 25 století, před naším letopočtem, nazvat přímo geniálním. Namíchali tuny a tuny sádry, kterou vytvořili spojením sádrovce (přírodní síran vápenatý, písek a voda). Byla to taková Egyptská verze betonu. Sádrovec byl ale pouze první fází celkového vyztužení.
Druhý krok zahrnoval osvědčenou techniku. Je to způsob, vynalezený Djedefrovými předky, o 24 kilometrů jižněji, v Sakaře. Použili ho při stavbě první Egyptské pyramidy a to téměř o století dřív. Tajemství, proč pyramida v Sakaře, vydržela tak dlouhou dobu a zachovala si při tom svůj původní tvar, spočívá v masivním zdivu. Spodní kameny jsou nasměrovány lehce dolů a směrem dovnitř. Což znamená, že když dojde k nějakému posunu, celá pyramida se sesouvá směrem dovnitř. Tím pádem si zachovává svou strukturální integritu a tvar. Tento technický detail nám pomůže pochopit, jak vypadaly stavební práce v Abu Rawash. Zaúhlené zdivo, vyztužilo i kamenné základy v Abu Rawash. Ty tak získali vynikající stabilitu a trvanlivost. Ale stavitelé nechtěli nic riskovat. Tuto techniku obohatili ještě o vlastní trik. Použili žulové hřeby, na upevnění vápencových bloků, do požadované pozice. Bylo by třeba skutečně silného zemětřesení, aby pohnulo žulou. Síla, tohoto kamene ale zase představuje problém, při jeho opracování. Před 4500 lety si ale Djedefrovi inženýři, vyzbrojení armádou pracovní síly a velice jednoduchou technologií, věděli rady.

Žula jako stavební kámen? Jak ji opracovávali?
Pazourek, tvrdší, než žula, kámen poškrábe. Pak, za pomocí kladiva se udělá do kamene silná rýha. Nejlepší pily, jaké byly ve 26 století před naším letopočtem k mání, byly ty z mědi, ale měď, sama o sobě, by žulu nepřepilovala. Poradili si tak, že zatížili rukověť pily a do rýhy nasypali písek. Krystalky křemene v písku obalily ostří pily a vytvořily tvrdý a drsný okraj. To ale trvalo strašnou spoustu času. Pět dní pro dva muže s pilou, než se prosekali jedním žulovým kvádrem, bylo to neuvěřitelně náročné a na nalezišti je při tom daleko více žuly, než by bylo na pouhé hřeby, či klíny. Takže tento kámen se musel používat i na něco jiného. Tým došel k názoru, že tento tvrdý, těžko opracovatelný kámen, byl používán, v tak nebývalém množství, v rámci jednoho, pečlivě naplánovaného, bravurního kousku. V okolí, se dodnes povalují ohromné kusy žuly. Jen tak, mezi sutinami. Jsou velice odlišné, od ostatního kamene. Sloužily jako obklad celé pyramidy. Žulový obklad, namísto tradičního, vápencového, by jistě v té době vzbudil rozruch. Dováženy sem po vodě a tak náročně opracovány, vyleštěny, aby se co nejvíce leskly na slunci, představovaly dokonalý symbol bohatství, postavení a moci. To, co Djedefr začal, se zalíbilo i ostatním. O 20 let později, postavil jeho synovec, v Gize, třetí pyramidu. Nepokusil se dosáhnout velikosti obou pyramid, které tam už stály, namísto toho se nechal inspirovat inovací svého strýce, Djedefra.
Při stavbě své pyramidy, Khufu, žulu téměř nepoužil. Stavěl převážně z vápence, protože toho je v těchto krajinách vždy dostatek. Mohl tak stavět skutečně ve velkém měřítku. Djedefr se rozhodl pro jinou strategii. Jeho, žulové obklady, vně pyramidy, nebyly jen hezkou dekorací, měly také zajistit delší trvanlivost. Djedefr chtěl, aby jeho památka přežila a zároveň zastínila všechny předešlé faraony. Jakoby tím říkal „použiju na obklad žulu a zajistím tak, že má pyramida vydrží déle, než mého otce“. Obložit celou pyramidu žulou, by bylo nepředstavitelně drahé. Stavitelé se uchýlí ke kompromisu a obkládají pouze třetinu své pyramidy.
Pokud by se odborníkům podařilo zjistit, jak vysoko sahal žulový obklad Djedefrovy pyramidy a pokud by mohli vypočítat, jak vysoká byla celá pyramida, pak by snad bylo možné, vytvořit si obrázek.
Když znáte velikost základny a úhel sklonu, není těžké, vypočítat výšku pyramidy.
Archeologové ale nerazili na dosti matoucí údaje. Některé kameny, jakoby byly zaseknuty v takovém úhlu, že by to vytvářelo velice příkrý sklon stěny. Nejen, že by to nebylo snadné postavit, ale bylo by to navíc velice nestabilní. Domnívali se, že pyramida měla úhel sklonu 64 stupňů, protože našli některé kameny z jejího prvního stupně. Považovali je za součást obložení.
Pro první tým archeologů, na tomto nalezišti, byl právě tento příkrý úhel, důvodem, proč už dnes pyramida nestojí. Djedefr se tolik snažil vytvořit něco, co tu ještě nebylo, že donutil své inženýry ke konstrukci, která se prostě zhroutila. Ale náš dnešní tým, přišel s daleko logičtějším řešením. Pokud byly tyto kameny, položeny směrem dovnitř a dolů, v úhlu 12 stupňů, pak by stěna pyramidy, měla úhel 52 stupňů, tedy stejný, jako má velká pyramida v Gize. Když budeme vycházet z tohoto základu, můžeme vypočítat výšku pyramidy. Tyčila se celých 66 metrů nad vrcholem kopce. Na špici, měla, stejně, jako všechny ostatní pyramidy, z tohoto období, posazený kovový klobouček, fungující téměř, jako hromosvod, což umocňovalo kouzlo celé stavby.
Na nalezišti, okolo červené pyramidy v Dashuru, byl jeden z těchto objektů, zrekonstruován. Je zde umístěná replika špičky pyramidy, které se také říká Ben-Ben.
Má se za to, že takováto špička, byla potažena elektrem.
Electrum, je kovová slitina, směs mědi, stříbra a zlata. Tak obalená špička se musela neuvěřitelně lesknout v prvních paprscích slunce.
Teď si tedy dovedeme představit, jak Djedefrova pyramida, před 4500 lety, vypadala.
Byla 67 metrů vysoká, tyčila se na kopci, o výšce 120 metrů. Na špičce měla čepičku, z nablýskaného elektra. Boční stěny z bílého, hladkého vápence a dole, 12 metrů vysoké obložení z naleštěné Asuánské žuly. Djedefrova pyramida, snadno snesla srovnání s dalšími velkolepými stavbami Egyptské zlaté éry.
Ale pro tým archeologů to znamená, že je třeba poněkud poopravit názor, který si historici, na našeho faraona, vytvořili. Djedefrova pyramida nebyla nepovedenou stavbou. Bylo to naopak mistrovské dílo. Jedinečný památník, který skvěle využíval rázu krajiny, známých materiálů a všeho ostatního a který králi poskytoval úchvatné útočiště v posmrtném životě. Ze kterého se mohl kochat pohledem na své bývalé království, na hrobky svých předků, a samozřejmě i svých následovníků. Dokončení této hrobky, bylo pro Djedefra, korunou jeho vlády. Momentem, kdy si zajistil místo na věčnosti.

Ale proč takto dokonalá pyramida nepřežila?
Podle původních teorií, se Djedefrovi pomstil jeho bratr. Zabil ho, zničil jeho pyramidu i to, co po něm zůstalo. Vymazal i jeho jméno. Pro tuto teorii ale neexistují žádné důkazy. Většina informací, z Egyptských dějin, je založena na vykopávkách, prováděných před sto lety, kdy metody nebyly zdaleka tak přesné a vědci neměli k dispozici takové technické vymoženosti, jako dnes. Vědci tehdy tíhli k vytváření, poněkud barvitějších a méně, na faktech založených závěrů.
Djedefrovo rozhodnutí, nepostavit si pyramidu v Gize nedokazuje, že se rozkmotřil se svou rodinnou. Naopak řada nových objevů, na planině u Gizy, donutila vědce, aby radikálně přehodnotili dosavadní názor na Djedefra a období jeho vlády.

Studie sfingy
Převratné výzkumy nabízejí i řadu alternativních verzí událostí. Nový důkazový materiál, je založený na studiích největší tváře Egypta - Sfingy. Všeobecně se mělo za to, že sfinga má tvář faraona Khafrena, mladšího bratra Djedefra, jenž, údajně, v zemi znovu nastolil pořádek a vrátil se do Gízy, aby zde postavil svou pyramidu. Ale některým egyptologům, se při pohledu na její tvář a pokrývku hlavy, tak zvaný „nemes“, se toto tvrzení nezdá. Problém je, že Khafren, je zobrazena na mnoha sochách a na všech těchto sochách, má bradku, kdežto sfinga jí nemá. Dále pak nemes, na Chafrenově hlavě, není spletená, kdežto na hlavě sfingy ano. Proč by se Chafren, na své největší soše, nechal zobrazit, bez svých obvyklých, charakteristických rysů?
Podrobný průzkum planiny Gíza, odhalil další slabinu původní teorie. Khafre začal práci na své pyramidě ihned poté, co dosedl na trůn. Ale cesta, spojující jeho pyramidu s jeho chrámem, sfingu obchází. To znamená, že v té době tam už sfinga stála. Podle nedávných archeologických nálezů, je sfinga starší, než Khafrenova pyramida, takže se musíme vrátit zcela na začátek a ptát se. Když to není Khafre, tak kdo to tedy je? Otázka, kterého faraona sfinga představuje, archeology zaměstnávala celé roky. Došli k závěru, že se nejvíc podobá sošce - Djedefrova otce - faraona Khufua - stavitele velké pyramidy. Pokud je známo, Khufu nikdy nebyl vyobrazen s bradkou, takže jemu by to odpovídalo lépe. Ale neexistuje důkaz, že by sfinga byla vytvořena přímo na Khufuův příkaz. Veškeré písemnosti poukazují na to, že Khufu byl natolik posedlý stavbou své velké pyramidy, že by sotva mrhal svými prostředky, na nějaký boční projekt. Zvlášť, pokud přihlédneme ke skutečnosti, že stavba velké pyramidy, jeho zemi téměř zruinovala. V době, kdy Khufu stavěl velkou pyramidu, byla ekonomická situace Egypta tak našponovaná, že, podle dějepisce Herodota, tak zvaného otce historie, aby získal další prostředky na stavbu, byl Khufu nucen prodat svou vlastní dceru do nevěstince. Pokud jsou tyto historické údaje jen z poloviny pravdivé, pak je vysoce nepravděpodobné, že by Khufu byl odpovědný za stvoření sfingy. Ale v době, kdy jeho syn Khafre, stavěl svou vlastní pyramidu, byla už sfinga hotová. Takže mohla vzniknout v průběhu vlády jediného faraona - Djedefra. Byla nejspíš postavena Djedefrem, který chtěl svému otci pomoci s převtělením v novém životě. V Abu Rawash se našla celá řada sošek a některé z nich skutečně připomínají sfingu. Zvláště jedna, která má hlavu faraona, s pokrývkou hlavy nemes a počátek něčeho, co vypadá jako tělo lva. Pokud podněcoval tesání soše sfingy na Abu Rawash, proč by na jeho podnět nemohla vzniknout také vůbec první monumentální socha této postavy? Pokud nechal Djedefr skutečně vytesat sfingu, do podoby svého otce, pak to není zrovna čin, hodný odpadlíka.
Tradiční pojetí příběhu, jaksi nezapadá. Tým egyptologů se potřeboval dozvědět víc. Existuje celá řada důvodů, proč by chtěl Djedefr zvěčnit svého otce, ve formě sfingy. Jedním z nich je, že skutečně zabil právoplatného nástupce trůnu a zoufale si potřeboval zajistit legitimitu své vlastní vlády. Jinou možností je, že byl právoplatným nástupcem Khufua, protože jeho bratr Kawab zemřel a bylo tudíž zcela přirozené, že právoplatný nástupce, zobrazil svého otce, jako sfingu a uctil tím památku velkého muže - Khufua. Tato alternativní teorie, by ovšem vyžadovala přepsání dějin a změnu naší představu Djedefra, coby muže, který sám sebe vyčlenil, ze své vlastní rodiny. Aby to ale bylo něco víc, než jen pouhá teorie, k tomu odborníci potřebují důkazy. A naleznou je ve starověkých hrobkách, ve městě mrtvých, ve slavné nekropoli v Gíze.


Další nové důkazy
V Gíze je, vlastně taková neobyčejně prostá, přehlídka královských hrobek. Proč měl ale jeden z Khufuových synů - Djedefr, potřebu jít až sem a postavit zde, dnes již prakticky neexistující pyramidu? Až dosud se podařilo týmu zjistit, že nejen, že Djedefra, jeho otec, nezatratil, ale naopak Djedefr nechal na počest svého otce Khufua, postavit slavnou sfingu.
V jámě, poblíž Khufuovi pyramidy, odpočívá další důkaz, který tuto myšlenku podporuje. Tato díra kdysi pojímala jeden z nejskvostnějších pohřebních darů, v dějinách starověkého Egypta - posvátnou loď.

Posvátná loď
Posvátná loď, byl pohřební dar, nesmírné hodnoty a prestiže, ale bylo to ještě něco víc. V Sakaře, tak zvané, pyramidové texty, velice podrobné hieroglyfické instrukce vysvětlují, co loď, při pohřbu, znamenala.
Lodě byly pro starověké Egypťany velice důležité, protože to byl hlavní dopravní prostředek po celém Egyptě. Ale loď je také velice důležitá, protože jako král, jste se, po smrti, spojil s bohem slunce a potřeboval jste loď, abyste s ní mohl putovat od východu k západu.
Jméno osoby, která tuto loď Khufuovi darovala, aby mu usnadnila putování v posmrtném životě, je na zdi jámy, stále ještě jasně viditelné. Je napsána kartuší - staroegyptskou pečetí, kterou zde objevil doktor Zahi Hawass. Je zde jasně viditelné jméno Djedefra. Hodný syn, na počest svého otce. Toto zcela odporuje konvenčnímu výkladu dějin o této rodině. Přítomnost této značky, na stěně vodní jámy, jasně dokazuje, že se Djedefr neobrátil úmyslně zády ani ke Gíze, ani ke svému otci.
Když Khufu zemřel, Djedefr chtěl každému říci „Jsem tvůj syn, jsem králem po Khufuovi“ A proto nechal vložit tělo svého otce, do této pyramidy. Dokonce mu daroval loď, a pak nám na zdi nechal kartuš, abychom věděli, že vše bylo v naprostém pořádku.

Co ale Djedefrovo obvinění, že zabil svého bratra?
Zatím však není vyvráceno poslední obvinění. Že Djedefr, násilím, uchvátil moc poté, co zavraždil svého bratra Kawaba. Pak se oženil s ženou svého bratra, což bylo vykládáno, částečně, jako motiv a částečně, jako důkaz jeho viny. Nápisy na zdi, nám však opět vyprávějí poněkud jiný příběh.
V Gíze můžeme najít Djedefrovo jméno, vytesané, na jeho počest, na příkaz ženy, kterou dějiny vykreslují, jako jeho úhlavní nepřítelkyni - Kawabově dceři - Hetepheres. Neexistuje žádný důkaz, že by Djedefr Kawaba skutečně zavraždil. Jeho incestní manželství s Hetepheres, sice připadalo archeologům, z minulého století, šokující, ale nejde o nic jiného, než o standardní postup, v královských rodinách té doby. Takže nejoblíbenější vysvětlení destrukce ztracené pyramidy - tedy, že byla zničena jeho rodinou, jednoduše neobstojí. Neznáme jediný motiv, který by Djedefrovu rodinu dohnal k takovému činu. Vůbec nic nenaznačuje, že by Djedefrova vláda, byla jakkoliv bouřlivá, jak nám to vykreslují teorie prvních egyptologů. Je však nepopíratelné, že to určitě neměl snadné.

Měl vůbec Djedefr čas na postavení své pyramidy? Nebyla nedokončená?
Pokud si chtěl, kterýkoliv faraon, zajistit místo na věčnosti, musel, od okamžiku, kdy převzal korunu, jednat rychle ve stavění své pyramidy. Čas byl proti němu. Odborníci se stále dohadují, jak dlouho taková stavba pyramidy trvala. Víme, že stavba v Abu Rawash, začala v okamžiku, kdy se Djedefr dostal k moci. Na zdech pyramidy, bylo nalezeno grafity, z roku jedna, Djedefrovy vlády a to dokazuje, že Djedefr začal se stavbou své pyramidy ihned, po převzetí moci. Toto bylo vždy druhým možným řešením, záhady zmizení pyramidy. Co když jí nikdo nezničil, co když nebyla nikdy dokončena?
Vždy se mělo za to, že Djedefr vládl jen krátce. Podle Egyptských měřítek, nasedl na trůn, v pokročilém věku. Většina lidí, ve starém Egyptě, umírala kolem 30 let. To byl průměrný věk, jakého se lidé dožívali. Samozřejmě, pokud jste patřili k elitě, měli jste lepší stravu a lepší vyhlídky, mohli jste se dožít i 40 let. Dějepisci tradičně věřili starověkému hieroglyfickému textu, nazvanému List Turínských králů. Podle něj trvala Djedefrova vláda pouhých osm let. Tento text byl ale sepsán tři století, po Djedefrově smrti. A nabízí se zpochybnění jeho důvěryhodnosti.
Zaprvé mu zcela protiřečí kartuš, na zdi lodní jámy, která je datovaná dvacátým rokem vlády Djedefra. Panoval tedy více, jak 20 let. Měl tedy spoustu času, svou pyramidu dokončit. Je dosti pravděpodobné, že staří Egypťané, dokázali tyto monumentální stavby stavět rychleji, než si sami myslíme. Odborníci se shodují, že průměrná doba stavby byla přibližně 15 let.
Důkazy, které tým objevil v Gíze - Sfinga a jáma s posvátnou lodí, zcela staví na hlavu vše, co jsme o Djedefrovi doposud věřili a dokazují, že měl dostatek času, aby svou pyramidu zcela dostavěl.

Největší záhada!
Jak je možné, že pyramidy v Gíze, přežily 4500 let téměř bez úhony, zatímco po té čtvrté, v Abu Rawash, jakoby se slehla zem?
Odpověď nalezneme u jednoho z předmětů, které jsou uloženy ve skladišti, nedaleko od Gízy.
Je zde krásný kousek obaleného dřeva, opracovaného do tvaru palice. Je to typický nástroj, používaný ve faraonském období.
Ironií osudu je, že tento nástroj nebyl používán při stavbě Djedefrovy pyramidy, ale naopak, při její demontáži. Tento nástroj pochází z římského období a byl používán lidmi, kteří pyramidu bourali, aby pak bloky kamene, z nichž byla postavena, odvezli a použili k jiným účelům. Je to podivuhodně jednoduchá odpověď na otázku, která mátla celé generace odborníků.

Za počátek konce mohou Římané
2500 let poté, co byla pyramida postavena, dobyli Egypt Římané, pod velením skvělého vojevůdce Julia Cézara. Egyptská královna Kleopatra, se stala Cézarovou milenkou. Na krátký čas se jí tak ještě podařilo udržet nezávislost. Ale po Cézarově smrti si Egypt podmanil jeho nástupce - Oktavián. Ze země se stala pouhá Římská provincie. Římané stvrdili svou nadvládu vyrabováním národních zdrojů. Abu Rawash pro ně nebyl nic víc, než skladiště před opracovaného kamene. Ale bylo tak obrovské, že se Římanům, za celá desetiletí, nepodařilo odvézt všechno. Práci za ně dokončili místní kupci, kteří, ještě v polovině 19 století, rabovali to, co zde zbylo a prodávali to na tržištích, poblíž Káhiry. Máme důkazy, že ještě začátkem 20 stol. odsud odcházelo na 300 velbloudů denně, s nákladem kamení.
Pyramida tedy nebyla zničena za vlády Djedefra. Došlo k tomu v pozdějších letech. Denně se odsud odvážely kameny do celé země, na stavbu hrobek, na stavbu domů, dokud celá pyramida, nevzala za své. Na konci 19 století se staly, poslední, odsud odvezené kameny, součástí rychle rostoucího, moderního, města.
Teprve o pár let později, začali Francouzští archeologové, s prvními vykopávkami a vybájili si příběh, založený na milném předpokladu a fantastických představách. Došli k závěru, že kámen byl odsud odvezen před mnoha tisíci lety, při aktu pomsty, vedeném rodinou, proti zlovolnému králi Djedefrovi. Tak se zrodil tento mýtus.
Teprve nyní, vnesla práce archeologů světlo, do skutečného příběhu Egyptské zlaté éry a její nejslavnější dynastie.
Djedefr sehrál jednu ze základních a důležitých rolí, ve stavbě pyramid.
Tyto stavby nepřestávají vyvolávat pocit posvátné úcty v každém, kdo vkročí do země faraonů. Snadno zapomeneme, že všechny vděčí, za svůj zrod, ambicím jediné rodiny. Čtvrtá dynastie, je, podle mého názoru, nejdůležitější dynastií v dějinách. Kdybyste spočítali, kolik kamenů, bylo v tomto období přesunuto, zjistili byste, že se to rovná počtu přesunutých kamenů, za celou historii Egypta.
Ze všech členů této rodiny, bylo Djedefrovo jméno nejvíce očerňováno a ignorováno. Narodil se, jako syn bezohledného a mocného Khufua, na trůn nasedl, po smrti svého bratra, a vládl po více, než dvě desetiletí. Doslova, bez jediného důkazu, bylo jeho jméno pošpiněno pověstí zrádce a vraha. A zatím, pravda, odhalená vykopávkami v Abu Rawash, dokresluje docela jiného muže.
Máme před sebou obrázek člověka, za života svědomitého a odhodlaného. Po smrti hluboce uctívaného. Odpovědného za projekt stejně ambiciózní, jako stavba jakékoliv jiné pyramidy. Na jehož konci, byla zcela dostavěná, všemi obdivovaná dokonalá pyramida.

Jan Filip.





Návrat na obsah