MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

Jedním z míst, které je spojováno s tak zvaným energetickým trojúhelníkem. Do tohoto trojúhelníku patří Vyšehrad, Hradčany a právě toto místo. Všechna místa byla údajně spojena již před neolitem, tedy v době 3200 – 3500 let před naším letopočtem. Na prvním místě, kde dnes stojí Vyšehrad, se nachází jedna z nejstarších megalitických observatoří na světě. Observatoř ve tvaru trojnožky kamenných sloupů, nazývaná „Čertovy kameny“. Na levém břehu Vltavy se nachází druhé místo - posvátný pahorek, jehož jméno není tak známo, říká se mu Žiži. Tento pahorek je prastarým pohanským kultovním místem, které údajně umožňuje cestování z jednoho světa do druhého (k těmto místům se vrátíme v příštích vydáních MŽ). Věnujme se ale třetímu místu magického trojúhelníku. Místu dnešní návštěvy. Stejně jako u prvních dvou míst se datuje osídlení i tohoto do neolitu, přesněji do roku kolem 3500 před naším letopočtem. Už tehdy mělo mít toto místo svůj magický význam.
Kolem roku 870 n. l. byl na tomto místě postaven strategický kamenný dvůr, který utváří podobu dnešního domu v Haštalské ulici.
Dále byl na tomto významném energetickém místě, kolem roku 1233, založen klášter Anežkou Přemyslovnou (známou jako svatá Anežka česká) a králem Václavem I. Toto místo bylo později zvoleno za pohřebiště králů.
Za doby Rudolfa II., v 16 století, byla Praha považována za Mekku okultních věd. Dům v Haštalské ulici, kousek, co by kamenem dohodil, od Staroměstského náměstí, přesněji na tak zvaném Kozím plácku, byl jeden z nejhlavnějších úkrytů tehdejších slovutných alchymistů a mágů, jako byli Tadeáš Hájek z Hájku, John Dee, Edward Kelley, Tycho de Brade, Rabi Löw, Hieronymus Alessandro Scotta a jim podobných.
Mimochodem „Kozí plácek“ byl vždy obestřen tajemstvím. Jedna z legend vypráví o spřežení ohnivých kozlů, které se na plácku občas zjevovalo a mizelo zpět do podzemí před tímto domem. Po objevení domu v Haštalské ulici lze předpokládat, že tato pověst byla mezi lidmi šířena k zakrytí nepodařených alchymistických pokusů, kdy plameny a zplodiny za ohromného hluku prolétli tajnou chodbou až na Staroměstské náměstí a na povrch se dostaly plameny a páchnoucí výpary, páchnoucí jako kozí dech mezi dlažbou z tak zvaných kočičích hlav. Po odeznění výbuchu se plameny, jako ohniví kozlové, vrátili zpět do epicentra výbuchu.
Nejen Alchymie, ale i obchod zde vedl velikou roli pro tehdejší dění. Tak zvaná Grand Via, neboli velká stezka byla z jednou nejhlavnějších tepen obchodu v někdejším kontinentu. V Praze vedla přímo před tímto domem. Tím bylo, mimochodem, zajištěno i nenápadné stálé dodávání cizokrajných bylin.
Roku 1689 vyhořelo v Praze několik domů, které byly zapáleny francouzským agentem Vavřincem Procházkou z Volduch, neboli ohnivým Vavřincem. Tehdy lehlo popelem 800 domů, 6 kostelů, 10 synagog a mrtví se počítali na stovky. Tento dům byl také podpálen, ovšem oheň ho jen poškodil.
V době asanace (19 stol.) bylo v Praze zbořena stovka domů. Tento dům byl z neznámých důvodů zanechán i přes to, že byl do plánů sanace také zapojen…
Jak je to možné, že přes takové likvidní zásahy stojí dodnes? Je za tím magická síla? …Vždyť jak jinak vysvětlit, že dodnes stojí?…

To, že je tento dům druhý nejstarší se dlouhou dobu ví, že skrývá ve svém sklepení alchymistickou kuchyni z dob Rudolfa II., tušil málokdo, nevěděl to ale nikdo. Až do záplav v roce 2002. V tomto roce se odkryly zdi, které byly po staletí schované. Celých 11 let trvala rekonstrukce a zkoumání všeho, co tento dům skrýval. Dnes jsme do těchto prostor nahlédli.
Dům je z vnějšku naprosto nenápadný a do oka jen tak nepadne, není na něm nic zajímavého. Skrývá ale veliké tajemství.
Celou expozicí nás prováděl šikovný mladík, který studuje dějiny a kulturu východního Středomoří ve starověku, Daniel Honeš. Zavedl nás do první místnosti, která nebyla nikterak velká (cca 6x6 metrů). Ovšem svou nenápadností byla zajímavá. Prakticky okamžitě, jsme ze své praxe věděli, že je to místnost „jen na oko“. Na stropním podloubí nás ihned zaujala známá kresba. Byly to nádherně zrekonstruované fresky všech čtyř živlů – ohně, země, vody a vzduchu. Místnost byla opravdu nenápadná, na pravé straně byla lavice, uprostřed krb, nalevo velký psací stůl s dobovou výzdobou. Při pohledu zpět jsme mohli vidět nádhernou knihovnu z masivního dřeva, ozdobenou reliéfy z šestnáctého století, kde byly uloženy repliky knih a kupodivu pravé exempláře vycpaných malých plazů a ještěrů. Mimo toho samozřejmě lebky zvířat a jednu repliku lebky lidské. Co nás ale okamžitě v této knihovně praštilo do očí, byla vpravo stojící soška Goriana – soška se zvířecí hlavou a křídly, držící pochodeň. Známe Gorianovu podstatu, vždyť každá soška stvoření bájného původu, nesoucí hlavu zvířete, má tajné poslání – proto jsou do dnes kostely, kašny, chrámy a podobné stavby chráněny magickou úlohou strážce se zvířecí hlavou. Popravdě jsme se ji snažili odzkoušet dříve, než si toho všiml náš průvodce. Nešla zvednout a při pootočení jsme toho raději nechali, abychom nevyrušovali pokojný výklad, jelikož skřípající pohyb sošky se nesl po celé místnosti. Po chvíli sám průvodce Daniel (mimochodem ve Starém zákoně je Daniel židovským mladíkem, obdařeným výjimečnou moudrostí a schopností viděním do budoucnosti) uchopil tuto sošku Goriana a s její pomocí odsunul kus knihovny, za kterou se skrývaly schody do sklepení domu. Již po otevření této komnaty na nás dýchl podivný chlad, doprovázený vůní včelího vosku. Zde se po točitých schodech nalézalo pravé tajemství celého domu. Hned v první komnatě byla důmyslná stavba pece na destilování lektvarů. Podobně, jak to známe z destilování slivovice z pohádkového příběhu „Pekařův císař – Císařuv pekař“ Byla ovšem kuželovitého tvaru, což je logické. Navrchu byla největší teplota, kde se hlavní ingredience vařila, odtud směřovala destilovaná tekutina dolů a za pomocí křivulí, či baněk se přidávaly další ingredience k nejstudenějšímu místu celé pyramidy. Na spodní části kuželovité pyramidy se hotový lektvar stáčel. Tato místnost byla nabitá alchymií a naprosto vyrovnanou energií i proto, že byla strategicky umístěna přímo pod již popsanou místností s namalovanými živly. Na freskách zobrazených živlů byly energetické zářiče, které posílaly energii vody, země, vzduchu a ohně doprostřed místnosti. Tam byl krásný lustr s kovovou špicí, opět ve tvaru energetického zářiče, který tuto vyváženou energii živlů posílal do středu spodní místnosti, a to přímo nad kužel s baňkami, po kterém se energie svezla a rozprostřela do celé místnosti. Důmyslné zacházení s energií bylo všem mágům a alchymistům vlastní. Tato spodní místnost původně byla ale i průchozí. Na konci místnosti byly dveře, které podle všeho otevíraly vstup do dlouhé chodby vedoucí pod Vltavou až na cca 2,5 Km vzdálený Pražský hrad, tedy na tehdejší útočiště Rudolfa II. Je to až neskutečné, když si uvědomíme, že tak dlouhé tajné chodby skutečně byly propojeny s Pražským hradem. Toto ale nebyla jediná tajná komnata v těchto prostorách, byly tu ještě dveře, které sloužily jako únikový východ. Alchymisté byli v této době pronásledováni církví a tak je logické, že se takto důmyslně chránili. Únikový východ, tedy další chodba, podle všeho, vedla až k pražskému orloji, který je od tohoto místa vzdálený cca 500 metrů. Tudy nejspíš vedly již zmíněné plameny a zápach při nepodařených pokusech.
V dalších místnostech byly nejspíše dřívější sklady. Tedy jedna místnost pro sklad uhlí a dřeva, potřebného pro pece, další pro skladování bylin a potřebného materiálu ta nejblíže sloužila jako pomocná laboratoř. V poslední místnosti byla umístěna sklářská pec. I to je logické. V dávných dobách by vzbuzovalo pozornost, kdyby si někdo objednával chemické sklo – křivule, baňky - cucubrity, alembiky, fióly, kolby, recipienty ve větším množství a tak si i tyto potřeby alchymisté vyráběli sami potají.
Celá naše návštěva expozice nesla nádech tajemna a kouzel. …Nese si tyto pocity i nadále. Zrekonstruovaný latinský nápis, který je uvedený u vchodu říká dvě věty „Naše zlato, není zlatem obyčejným“ Vyráběli zde falešné zlato, nebo je tento nápis metaforou na štěstí a lásku? Kdo vlastně ví, jestli je zlato myšleno jen jako kov, nebo tímto názvem už naši předkové označovali duševní cennosti? Proč někdy říkáme svým polovičkám „Zlato“ …určitě ne proto, že bychom je chtěli zakopat! Kdo ví, jestli kámen mudrců, který měl vše proměnit ve zlato, nebyl „jen“ lektvarem lásky? Vždyť jak známe z již zmíněného filmového příběhu Rudolfa II. - Pekařův císař, císařův pekař – zde císař Rudolf II. Habsburský toužil neméně po lásce. Druhý nápis znamená „Není ostuda něco nevědět, je ostuda odmítat objevit nové věci“ Tato věta je všeříkající a je dobrým motem pro všechny časy.
Každopádně, kdo ví, jak to vše dříve bylo? Víme jen to, že nás objevy a myšlenky alchymistů z rudolfínské doby následují do dnes a nejspíš ještě dlouhou dobu následovat budou.
Pravdu o kamenu mudrců a o tom, co všechno alchymisté v pradávných dobách tvořili, se ovšem nejspíš už nikdy nedozvíme…

Jan Filip.
Foto: Vratislav Kocourek, atelier SHADOWS




Návrat na obsah