MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

 
Určitě znáte pocit, kdy víte, že se na vás někdo dívá, otočíte se na stranu, ze které pohled cítíte a onen člověk uhne očima …teď už je zřejmé, že na Vás opravdu koukal. Je možné takovýmto pohledem i uškodit? Existuje opravdu uhrančivý pohled? Možná už jste někdy zažili, že při pohledu do očí jinému člověku vám naskočí husí kůže a máte mrazení v zádech.
Již podle dochovaných záznamů a výpovědí svědků můžeme prokázat, že zlý pohled může opravdu i zabít.
Jeden takový případ vznikl na návsi vesničky Capolino v devatenáctém století a popisuje ho
německý publicista Ernst Meckelburg.
Zde žil muž, který byl znám svým zlým pohledem. Celá vesnice se ho bála. Když prý na někoho vrhnul svůj zlý pohled, tak postižený do několika dnů zemřel.
Ve vesničce působil kněz Alberto Modones, který si také nevěděl s tímto mužem …Gregoriem d'Angelem rady. Napadlo ho obrátit se na Vatikán, ale tam by ho pravděpodobně měli za blázna. Jednou k němu přijel jeho starý přítel (také kněz) Dermot Connor. Když mu vypověděl svůj příběh, Connor se jen zasmál a považoval tuto věc za absurdní pověry. Alberto mu vypověděl celý příběh Gregoriova dětství. Gregorio byl roku 1906 na schodech kostela postižen těžkým záchvatem. Tento záchvat trval necelou hodinu a zcela mladého Gregoria změnil. Dokonce jeho tmavohnědě oči dostaly mírný modrý nádech. Byl snad posedlý ďáblem? Od té doby kolují legendy o jeho pohledu smrti. Connor se tedy rozhodl, že ho navštíví a donutí ho, aby ho proklel, chtěl lidem dokázat, že to je jenom o jejich strachu a že si vše jenom namlouvají. Navštívil tedy Gregoria a opravdu pocítil jakýsi strach v jeho přítomnosti. Jeho pohled byl něčím zvláštní. Connor se však vzchopil a začal s mužem hovořit. Gregorio vypadal, jakoby už na Connora čekal. Connor se tedy zeptal, zda ho Gregorio už očekával. Ten odpověděl: "Ano, čekám na vás už dlouhá léta". Teď mě chcete vyskoušet že? Otče, budete toho ovšem litovat. Connor nevěděl, jak mohl Gregorio vědět o jeho úmyslech, ale domluvil si s ním schůzku dalšího dne před kostelem. Všichni vesničané už byli zvědaví a všichni čekali následujícího dne před kostelem. Connor pozdravil Gregoria slovy Bůh s tebou. Gregorio si však jen odplivl. Connor se otočil k lidu a začal vysvětlovat, že příčinou jeho úspěchu je jen strach vesničanů. Já se tohoto muže nebojím, řekl Connor. Tudíž se mi nic nestane. Nebojte se a nikdo už nezemře. Gregorio při těchto slovech zcela zbledl a začal se chvět. Ne však ze strachu, ale obrovským vztekem. Gregorio se s velikým výkřikem otočil na Connora. Jeho vztek a nenávist byly takové, že to vypadalo, jakoby měl každou chvíli zkolabovat. Jeho pohled se zarýval do Connora. Potom vykřikl: "Proklínám tě a přeji ti smrt!". Connor však stále jen v klidu stál. Lidé když to viděli, tak se rozešli a horečně o tom diskutovali. Connor se smál a mával na lidi. Poté zašel za jedním mužem, který byl také prokletý, vysvětlil mu, že se nemá bát a nic se nestane. Tento muž se začal náhle zotavovat. Connor měl dobrý pocit. Avšak za tři dny po odjezdu vážně onemocněl a lékaři si s ním nevěděli rady. V nemocnici náhle zemřel. To by nic neznamenalo, kdyby ve stejný den nezemřel i ve vzdálené Itálii Gregorio d'Angelo, přesně na tom místě, kde Connora proklel. Connor se asi měl obětovat pro záchranu vesnice.

V sicilském městě Messina roku 1883 zas jde jednoho dne skupinka černě oděných lidí se svěšenými hlavami. Míří na pohřeb svého příbuzného, který zemřel před pár dny za velmi záhadných okolností. Jeho tělo nalezli zhroucené na ulici, po ohledání však nebyla objevena žádná příčina náhlého skonu. Aby muž došel k místu, kde padl mrtev, musel minout řadu velkých výloh. Údajně disponoval tak silným zlým pohledem, že když se sledoval v prosklených výkladech, zabil uhrančivýma očima sám sebe.
Měli bychom si tedy dávat pozor i na pohled do zrcadla? Někteří odborníci na hypnózu varují, že i dlouhý pohled do vlastních očí může mít neblahé následky!

Kletby pohledem prý může být schopen člověk, který šilhá, má skleněné oko, ale i naprosto perfektní zrak. Lze tedy dotyčného nějak rozeznat?
V egejské oblasti se například zformovala představa zlých očí, jež jsou výlučně modré.
V rumunské tradici se zase věří, že zlé oko se pozná už u dětí, a to tak, že poté, co jsou matkou jednou odstaveny, ke kojení se znovu vrátí. Motivem jejich úporné touhy po matčině mléku má být žárlivost na druhého sourozence, který zatím odstaven nebyl.
Podle vědců je právě závist jedním z hlavních faktorů zlého oka. "Zlé oko je spojeno s démonismem a závistí, démoni vždy záviděli lidem blahobyt, a snažili se proto zničit jejich úspěch."

A jak tedy ubránit zlému pohledu?
V arabské a židovské kultuře se ustálilo pár formulí a rituálů, které mají údajně zlý pohled zahnat. Buďto si můžete na dveře pořídit speciální klepadlo, nebo nosit amulet. Jelikož jako zlé oči jsou často vnímány ty modré, promítla se tato jejich podoba i na ochranné přívěsky, a to zvláště v Turecku a Řecku. Ty mají chránit své majitele proti zlým kletbám. Také existují formule, které se mají pronášet poté, co někoho pochválíte (zvláště dítě), abyste předešli nechtěnému ublížení. Židé říkají "Kein En Horah", Arabové zase "Enhallah". Dají se pozůstatky těchto ochranných rituálů najít i v naší kultuře? Odkud pochází například známé "zaklepání na dřevo", které používáme, abychom něco "nezakřikli"?

Zvěsti o uřknutích, která způsobuje zlé oko, se můžeme dočíst i v mnoha staročeských spisech.
Spisovatelka Jarmila Glazarová například v národopisném díle z Beskydska Chudá přadlena píše: "Horal si koupí kravku… Ale najde se závistník, jako všude na světě, pohlédne zlým okem, a neštěstí už se stalo. Kráva přestane žrát."
Podle místních pověr musí takto postižený hospodář sehnat jakousi modrou květinu, která roste "naruby", jakoby zpět do země, a krávě podat její odvar. Dále se však dozvídáme: "Neví se ovšem, jestli zlé oko nezapůsobilo i doma, ledakdo přijde a zanechá tady působení své zloby." Jak vidno, i naši předkové měli ze zlého oka pěkně nahnáno.

Dne 16. srpna roku 1853 rakouský císař František Josef I. (1830-1916) cestoval do Ischlu, kde se měl zasnoubit s princeznou Helenou Bavorskou (1834-1890). Potkal se zde však také s její sestrou Alžbětou, zvanou Sissi (1837-1898). Po jejich setkání údajně řekl své matce, že Helenu si nevezme, protože ho uhranuly Sissiiny oči! A opravdu - když se podíváme na její rané portréty, její oči jsou podivuhodně magické! Údajně dokáže svým pohledem ovlivňovat císaře a má neblahý vliv na politické události. Disponovala snad Sissi uhrančivým pohledem, který dokázala využít ke svému prospěchu? Pokud mohly uhrančivé oči takto zásadně změnit běh dějin, kolik je takových případů, o kterých se nedozvíme? A co právě teď? Nezírá někdo upřeně i na vás?

Americký antropolog Alan Dundes z Kalifornie se otázkou tzv. zlého oka zabýval dlouhá léta. Víra v tento fenomén údajně pochází z indoevropské a židovské tradice. Jejím základem je myšlenka, že někteří jedinci (muži i ženy) jsou schopni ublížit jiným lidem, pokud se na ně jen podívají nebo je třeba pochválí, a totéž se má týkat i majetku. V lidových vyprávěních převažují tyto symptomy uhranutí: dítě onemocní, ovocný strom uschne, kráva přestane dávat mléko... V horších případech prý může následovat i smrt! Často ani samotný vlastník zlého oka údajně nemusí vědět o těchto svých schopnostech. "Může to být váš soused, přítel nebo cizinec. Použití zlého oka nemusí být záměrné, a dokonce ani dobrovolné," uvádí dodnes. Chodí tedy mezi námi lidé, kteří takovým pohledem disponují a zcela nevědomě způsobují katastrofy? Vězte, že ano.



Návrat na obsah