MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Proč k sobě zapovězený Tibet poutá tolik pozornosti?  
Mnoho výprav se pokouší proniknout do jeho srdce a členové těch úspěšných pak často svorně tvrdí, že zde viděli neuvěřitelné činy a některým z nich se prý i naučili!
Že jsou to jen báchorky? To by nás pak musel vodit za nos i sám duchovní vůdce Tibetu – dalajláma.
Jak je to vlastně s jeho legendární schopností převtělování?

Máme-li vyjmenovat tři nejčastěji skloňované tajemné civilizace, můžeme směle uvést starověký Egypt, bájnou Atlantidu a Tibet. Stále jim nerozumíme, i když bychom tolik chtěli! Zatímco Atlanťané či Egypťané měli oplývat podivuhodnými znalostmi a dovednostmi (což vidíme už z neuvěřitelných egyptských staveb), s Tibeťany je to jiné. V myslích vyvolávají představu lidí s nadpřirozenými schopnostmi. V mnoha textech se objevují zprávy o mniších či lámech, kteří dokážou provádět „nemožné“ skutky prostřednictvím své psychiky. Jak je to však ve skutečnosti s těmito důkazy o údajných nadpozemských jevech? Stará tibetská pověst praví, že cizinci jednou přinesou zkázu Lhase – hlavnímu a posvátnému městu Tibetu, a posléze i celé zemi. Proto prý domorodci brání vstoupit lidem odjinud, a to především do hlavního města. Je Tibet tajemný jen kvůli své nepřístupnosti, nebo se v „zemi sněhu“ skutečně nachází centrum magie?

 
Úcta patří démonům

Většina původních obyvatel Tibetu se dlouhou dobu věnovala duchovní kultuře. Do 8. století zde panovalo náboženství zvané bön, jehož stoupenci provozovali krvavé obětování, uctívali kult démonů a magie. Poté se tato starověká duchovní tradice začala mísit s myšlenkami buddhismu a vznikl soubor magických technik, které obsahují prvky z obou těchto proudů. Lidé mají mít schopnost čarovat a ovládat temnou moc. Jak uvádí český vědec a pedagog Pavel Poucha „Bönští kněží mohou disponovat nadpozemskou silou, již využívají při zvláštních okultních obřadech. K těmto strašlivým rituálům patří též magické oživování mrtvol nebo sebeobětování démonům, které často vede k šílenství“. Bönští kněží si prý také libovali v kanibalismu! Jsou sice vnímáni jako prastaří mágové, ale není vyloučeno, že existují i dnes. Někteří zemědělci si je údajně stále zvou, aby čarovali proti krupobití. Původní mystické praktiky se nikomu dodnes nedaří zcela prozkoumat. Ani slavní historičtí badatelé neslaví přílišné úspěchy a potýkají se s nezdarem. Některé cestopisy se dokonce záhadně ztrácejí.

Zmizelý cestopis

V 17. století křižovaly světem desítky cestovatelů. Měly přinést nové objevy a šířit křesťanství. Určité kraje však vyvolávají, v tehdejší Evropě, až sžíravou zvědavost a platí za tajuplné končiny. Jednou z nich je bezesporu Tibet.
V šestnáctém století n.l. sem odcestovali dva jezuité, Rakušan Johann Grueber a Belgičan Albert d´Orville. Když se před nimi rozprostřela „střecha světa“, jak je někdy Tibet nazýván, putovali na to nejzajímavější místo – do Lhasy. V tomto hlavním tibetském městě údajně zůstali dva měsíce a vypadalo to, že tučná cestopisná kniha byla nasnadě a průzkumníkům přinese bohatství. Jenže po návratu do Evropy žádný popis jejich cesty nikdy nevyšel. Pokud dvojice, nějaký text, kdy vytvořila, rukopis není k nalezení. Co mohl obsahovat? O pár století později trasu jejich cesty zopakovali dva Francouzi - Evariste-Régis Huc a Joseph Gabet. Přinesli zprávy z kláštera Kumbum, ve kterém se mají odehrávat obřady převtělování a zkoušky mnichů, při nichž prokazují znalost svých minulých životů.

Narazil i slavný objevitel?

Na střeše světa selhávaly všechny misionářské výpravy, které zde chtěly zavést křesťanství. Dokonce ani slavný, benátský, cestovatel - Marco Polo, příliš nepochodil. S výpravou se dostal jen na okraj severního Tibetu. Zemi se dařilo odolávat až zázračně a své střežené brány otevřela jen málokomu. Přinejmenším neobvyklé zprávy, přinášejí cestopisy, z pozdějších let, avšak následkem dlouhodobé nepřístupnosti Tibetu, se nedají příliš ověřit.

Pojďme se krátce podívat na díla několika objevitelů, kteří měli být v Tibetu svědky neuvěřitelných událostí a jevů.

Mystická cesta jednoho Francouze

„Viděl jsem v té zemi záhad, jak lámové rozpoutali živly, jak rozkazovali bohům blesků a krupobití. Třesoucí se venkované se vrhali k nohám mocných lámů, prosili je, aby ušetřili jejich půdy a sklizně“ popsal svou cestu, po Tibetu, francouzský novinář a spisovatel Jean Marqués-Riviére. Jeho cestopisné dílo „Ve stínu tibetských klášterů“ je plné neuvěřitelných historek. Mladý muž cestoval na posvátnou střechu světa a jeho výprava byla úspěšná – dostal se až do posvátných klášterů Čumi-džadsa. Zde ho uvítal „učitel“ – doktor vysoké magie, který údajně umí proniknout do nitra každého člověka. Jean se postupně učil duchovním vědám, podstoupil tajemný obřad zasvěcení a několikrát byl, prý, svědkem toho, jak mniši komunikují s bohy. Magické rituály však dopodrobna nelíčí – nebylo mu to dovoleno. Ostatně největší magická pouť ho teprve čekala. Později se mu totiž podařilo proniknout až do samotné Lhasy. V jednom zdejším klášteře, se pak, údajně, setkal se členy nejvyšší školy asijských čarodějů.

Jsme k nadpřirozenu slepí?

„Nechť setrvá Evropan, který zapochyboval, o moci Magie, v klášteře Ramočche a zúčastní se vyvolávání duchů a přízračných scén. Zde se pitvají a rozbírají přírodní i lidské síly tak podrobně, tak přesně, že evropská psychologická bádání nejsou ničím proti umění čarodějů tibetských.“ Podle Marquése-Riviéra mají být mágové z Ramočche schopni ovládat obyvatele celého kontinentu Asie a prý to nejsou jen oni, kdo disponuje nadlidskou silou. Kromě těchto mocných kouzelníků a fakírů se francouzský badatel setkal i s lámou, jenž, údajně, dokáže ovlivňovat živly. Podle něj mají znát lámové také tajemství posmrtné cesty a komunikovat s mrtvými. Jsou jeho vyprávění fikcí, nebo skutečností? On sám namítá, že lidé západního světa mu nejspíš věřit nebudou, protože si takové skutky nechtějí připustit. Jenže není zdaleka jediným Evropanem, který s takovými tajemnými příběhy z cest přichází.

Do Lhasy? Leda v převleku!

Kdesi v Japonsku měli, začátkem 19 stol. n.l. schůzku dvě zdánlivě nesourodé osobnosti - japonský buddhistický mnich Akai Kawaguči a belgicko-francouzská průzkumnice a spisovatelka Alexandra David-Néel. Jejich rozhovor se točil kolem centra Tibetu - Lhasy, která byla, v této době, cizincům zcela zapovězena. Alexandra potřebovala poradit, jak se tam může dostat. Tajemství hlavního města jí nedala spát. Od mnicha dostala riskantní, ale účinný návod, jak by šlo, do přísně střežené a uzavřené Lhasy, proniknout. Stejně jako se to v roce 1901 povedlo Kawagučimu, v převleku, za čínského lékaře, mohlo to vyjít i Alexandře. A tak roku 1924 pokořila, tato odhodlaná žena, brány hlavního města, v poutnickém převleku. Svůj triumf si vychutnávala po dva měsíce. V nadcházejících letech, pak, také vznikla, její převratná díla, kde, sugestivně, popisuje své zážitky, nad kterými zůstává, většině lidí, rozum stát.  

Žhnoucí Tibeťané
„Úžasné efekty metody tumo, které oteplují a udržují naživu poutníky, ve sněhových závějích, jsou známy každému Tibeťanovi,“ začíná Alexandra David-Néel popis ohromujících praktik Tibeťanů ve své knize „Magic and Mystery in Tibet“ (Magie a tajemství v Tibetu). Tumo má být odrůdou jógy, která dokáže probudit tělesné teplo, takže jsou lidé schopni přežít, i v těch nejkrutějších mrazech. Ti nejpokročilejší, prý, dokonce svedou usušit mokrou pokrývku na svém nahém těle, zatímco sedí venku na mraze. Alexandřina pozorování měl potvrdit i německý cestovatel a údajný tibetský lékař Theodor Illion. Ten se však nadpřirozenými jevy nenechal až natolik pohltit a přišel s odvážnou hypotézou. Říkal, že tibetští kouzelníci používají hypnózu, aby přiměli lidi vidět věci, které neexistují. Nemohlo by být právě toto vysvětlením oné spousty tvrzení o paranormálním Tibetu?

Jak létají lámové?

Alexandra David-Néel hovoří, ve svých knihách, o mimořádně neskutečných jevech. Na svých cestách se, kromě metody tumo, setkala i s lámy, kterým se říká lung-gom-pa a kteří údajně dokážou levitovat. Podle David-Néel usilovně trénují tři roky, tři měsíce, tři týdny a tři dny, v naprostém odloučení od světa. Poté jsou, prý, schopni překonat obrovskou vzdálenost takovou rychlostí, že se jejich nohy ani nedotýkají země. V dubnu roku 1912 se měl David-Néel setkat dokonce i s duchovním vůdcem Tibeťanů, XIII. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem. Údajně spolu hovořili i o tibetských posvátných knihách, které jsou psány tajným, téměř nerozluštitelným písmem. V dávných dobách existovala posvátná tibetština, která sloužila jen pro sepisování svatých textů, jež jsou pečlivě střeženy, za zdmi klášterů nebo paláců.

Předčí dobro magii?

Můžeme se skutečně dobrat pravdy, skrze složité tibetské texty? Podle samotného dalajlámy toho není schopen nikdo kromě Tibeťanů. Na schůzce, s Alexandrou Davi-Néel jí, prý, dalajláma řekl: „Jestliže se někteří cizinci opravdu naučili naší řeči a četli naše posvátné knihy, unikl jim jejich smysl.“ Jeho svatost pak prý ještě dodal: „Důležité není být schopen dělat magické věci, ale dělat věci, které pomáhají lidem.“ Je tedy základem všeho dobro, a za magií se tudíž honíme zbytečně? Jenomže s magií se v Tibetu setkáváme doslova na každém kroku. Už samotný nástup, nového dalajlámy, je vysoce tajemný obřad. Po své smrti má prý vstoupit do nového těla - malého chlapce, který se může nacházet kdekoliv v Tibetu.

Jak je možné nalézt a rozpoznat nového dalajlámu?

Už za svého života čerpá, údajně, dalajláma ze speciálního duchovního výcviku a může předpovědět směr, kde lze nalézt nového nositele jeho duše poté, co on sám (resp. jen jeho staré tělo) zemře. Když je dalajláma mrtev, začíná práce orákula (média).
„Gestikulovalo, kroužilo na místě a bilo se do prsou. Syčelo, sténalo a skřípalo zuby. Mělo pěnu u úst jako epileptik.“ popisuje toto věštění, anglický mystik, Robert Ford, který v Tibetu pracoval. Tyto projevy mají u orákula znamenat zásadní věštbu. Údajně tak předpovídá, kde se má nový dalajláma reinkarnovat (narodit se v novém těle). Poté, do všech koutů země, vyrážejí početné výpravy a hledají dítě, které by mohlo být dalajlámovým převtělením. Rozpoznají ho, prý, podle toho, že má stejná mateřská znaménka nebo pigmentové skvrny, jako starý dalajláma, a že později úspěšně složí náročnou zkoušku, kterou mu v paláci připraví. Ta většinou spočívá v tom, že dítě rozpozná předměty zemřevšího dalajlámy, či osob, které mu byly blízké.

Je dalajláma živoucím důkazem toho, že Tibeťané ovládají fenomén převtělování?

Podle různých zpráv, z Tibetu, je přechod duše, do jiného těla, obvyklou součástí posvátných obřadů. „V jednom tibetském chrámu právě probíhá magická seance, v jejímž středu stojí velekněz, posedlý pradávnými božstvy.“
Tak popisuje začátek obřadu, ve své knize „Záhady Číny a Tibetu“ český záhadolog Arnošt Vašíček
„Při vykonávání složitého náboženského obřadu upadl velekněz do transu. Bohové a strážní duchové začali promlouvat jeho ústy, odpovídali na otázky, které jim kladli přítomní mniši. Každé transformované božstvo hovořilo jiným hlasem a jeho tělo se změnilo k nepoznání. Místnost přitom naplňoval podivný jas.“  
Jak si vysvětlit tyto prazvláštní rituály odehrávající se za zavřenými dveřmi?

Podle některých teorií ale existuje takových míst po Tibetu více! Mají se tu nacházet i oblasti skryté, o nichž hovoří jen několik pramenů. Někteří lidé, po nich, marně, pátrají dodnes.

Pozemský ráj v Tibetu

Anglický spisovatel James Hilton, ve svém díle „Ztracený obzor“, popisuje zemi, kde lidé nestárnou a žijí v mystickém údolí Šangri-la. Fungují zde v duchu nenásilí a absolutního štěstí. Toto místo, prý, někteří cestovatelé, dodnes, marně hledají. Údajně má toto dílo svůj základ v mýtu o bájném království Šambhala. To by se mělo nacházet někde na severozápadní straně Tibetu. Přezdívá se mu také „Šťastné údolí“ a má vypadat jako ráj na Zemi. Jeho obyvatelé se prý dožívají nesmírně dlouhého věku.

Skutečně někdo v minulosti nalezl pramen mládí Šangri-la?

Pokud se podíváme na životní data některých průzkumníků Tibetu, skýtají většinou abnormálně velké rozmezí. Je to důkazem, že se jim podařilo odhalit tajemství dlouhověkosti? Ale co kdybychom se rozhodli vypravit se zítra do Tibetu i my. Máme tam šanci narazit na některé magické místo či nadpřirozený jev, o kterých se dočítáme?

Významný český mystik a jogín JUDr. Eduard Tomáš uvádí, že již dříve bylo vládcům známo, že duchovnost Orientu postupně ztratí svá centra a stane se majetkem Západu. Má se to podle legend udát ještě dříve, než se země sněhu stane duchovní záchranou světa. V roce 1950 začala Tibet okupovat Čína a současný čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho byl nucen, odejít do exilu v Indii, kde žije doposud. Znamenala tato událost úpadek dosavadní duchovní kultury Tibetu? Sám dalajláma nevylučuje, že jeho současná podoba je posledním převtělením. Tomu by nahrávaly dokonce i prastaré předpovědi, podle nichž stojí dnešní duchovní vůdce na konci tisícileté posloupnosti světských i nesvětských vládců této země.

My?  

My můžeme jen doufat, že tomu tak není.



Návrat na obsah