MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Velká egyptská pyramida byla postavena Faraonem Khufu, z tak zvané čtvrté dynastie. 2589 let před naším letopočtem. Nejslavnější faraoni, jako Tutanchamon a Ramese veliký vládli o více, než tisíc let později, v osmnácté a devatenácté dynastii. Poslední z faraonů - Kleopatra vládla o dalších tisíc let později - 51 let před naším letopočtem. Ke zmapování tohoto období dodnes používáme nápisy a hieroglyfy. Domníváme se, že Egyptu vládlo více, než 170 faraonů, ale o mnohých máme jen velmi málo důkazů. Hrobky sedmdesáti faraonů nebyly dosud objeveny. Mohou být kdekoliv na starověkém egyptském pohřebišti u břehu řeky Nilu. Pro egyptology je zaplnění mezer v časové ose stále těžší, protože byla období, kdy v Egyptě vládl naprostý chaos. Pět set let bojovali soupeřící vládci o dominantní postavení. Toto období je známé, jako temná léta Egypta. Přechodné období 1069 až 525 před naším letopočtem. V tomto období nastal hospodářský pokles a občanské války. Země se rozdělila na sever a na jih. Toto období je pro historiky velice špatné, nejsou z tohoto období žádné sochy, historické nápisy, ani žádné památky. Lidé v této době byli příliš zaměstnáni tím, aby přežili.
Nedostatek archeologických důkazů způsobuje, že historie této éry není dokončena. A přesto se časově shoduje s některými z nejznámějších příběhů na světě. Odborníci přiřazují bitvu starého zákona mezi Davidem a Goliášem právě do období kolem roku 1020 př. n. l. Bible říká, jak faraon této etapy vtrhl, kolem roku 950 př. n. l. do svaté země. Tyto napínavé příběhy, spojující Egypt a svatou zemi egyptology inspirovaly. Kolem roku 1928 začali archeologové kopat v Tanisu, v deltě řeky Nil. Netrvalo dlouho a jejich snaha se začala vyplácet. Během roku 1930 odhalili pozůstatky rozsáhlého chrámu s nápisy, které ukazují, že chrám byl zasvěcen nejvyššímu bohu Egypta - Amonovi.
Chrám je chráněn masivní zdí z nepálených cihel. Archeologové se domnívali, že uvnitř chrámu může čekat hrobka, čekající na objevení. Před dokončením vykopávek pomocníci archeologů narazili na místo blízko zdi z nepálených cihel. 27. února roku 1939 odhalili střechu možné hrobky, do které se ihned probourali. Přesto, že uvnitř bylo šero, ihned rozpoznali celou řadu pohřebních komor. Jejich nejhorší obavy se ale rychle potvrdily. Po chvíli uviděli ve střeše komplexu díru, která tam neměla být. Znamenalo to, že hrobka musela být už v dřívějších dobách vykradena. Jedná se o královskou hrobku datovanou někdy kolem roku 850 př. n. l. Nápisy v hrobce říkají, že hrobka patří Osorkovi druhému. Faraonovi 22 dynastie, a že jsou v ní pohřbeni jeho příbuzní. Takže to byl vlastně velmi významný objev, ale určitě to nebyla nedotčená královská hrobka. Archeologové ale nic nevzdávali a nařídili svým dělníkům, aby rozšířili výkopovou oblast asi o deset metrů. 15. února 1940 Objevili druhý komplex hrobek, hned vedle prvního, který byl vypleněn. Tato hrobka se ale zdála být neporušená. Ač je to neuvěřitelné, vykradači hrobek tuto hrobku přehlédli. Možná si neuvědomili, že se zde nacházelo větší množství hrobů, ale to by bylo zvláštní, protože vykradači hrobek byli až moc dobří, ve čtení krajiny. Uměli vyslídit hrobku i tam, kde s tím měli práci i Profesionálové.
Po otevření hrobky archeologové nemohli tušit, kdo je v hrobce pohřbený. Hned, jak vstoupili do předsíně, měli odpověď jako na dlani. Bylo zde napsáno královské jméno Pas Ba Che Niud, což znamená „hvězda, vycházející nad městem, milovaný bohem Amonem“ Bylo jim jasné, že našli hrobku faraona, který je známý svým řeckým jménem Psusennes první. Psusenes je záhadná postava. Jeden z řady faraonů, jehož život a období vlády není dosud plně objasněno. Přechodné období, kdy moc byla rozdělená, trvalo víc, než 500 let. Psusennes vládl někdy na počátku této chaotické doby. Vládl severu Egypta z Tanisu, skutečná moc a bohatství leželo ale dál na jihu. Ve starobylém hlavním městě Théby. Thébští vládci jsou velmi dobře zdokumentovaní z památek a pokladů, které po sobě zanechali. Ale kdo byli tito králové ze severu? Nižší vojenští diktátoři, nebo významní faraoni, mající své místo v historii? Pokud je Psusennesova hrobka opravdu neporušená, mohou archeologové vyplnit jednu z mezer v historii Egypta.
Vstup do samotné pohřební komory byl stále pevně uzavřen masivním blokem z pevné žuly. Rozbít tento masivní blok na kusy trvá šest vyčerpávajících dnů. Teprve pak mohli archeologové do samotné hrobky. 21. února 1940 se jim to podařilo. Bylo zde vše, v co mohli doufat. Hrob byl plný cenností jako z pohádek tisíce a jedné noci. Na podlaze bylo stovky sošek, drahé kameny a vzácné kovy.
Nikde nebyla ale ani stopa po mumii, nebo rakvi. Ta ležela, jak je typické pro hroby faraonů uvnitř obrovského kamenného sarkofágu, který zabíral téměř celou komoru. Byl pokrytý rytinami a hieroglyfy. Uvnitř byl další sarkofág a také bohatě zdobený. Archeologové museli oba sarkofágy opatrně otevřít, aby odhalili skutečnou faraonovu rakev. Rakev má lidskou podobu, kovanou ve stříbře, místo běžně používaného zlata. Kartuš na rakvi nese jméno krále Egypta, který vládl před třemi tisíci lety - Psusennes. Nic podobného nebylo ani před tím, ani potom nalezeno. Ležel zde málo známý vládce, z bouřlivých dob temného Egypta. Jeho bohatství ho ale staví po bok nejmocnějších faraonů. To, co leželo uvnitř této rakve, tuto záhadu potvrzovalo.
Psusennesova posmrtná maska byla z ryzího zlata.
Nebyl žádným druhořadým diktátorem, nebo místním tyranem, ale někdo s obrovským bohatstvím a mocí. Nebylo to jen zlato a stříbro, ale lazurit, který zde byl v obrovském množství. Daleko větším, než v hrobce Tutanchamona. Tento materiál se musel dovážet z 5000 kilometrů vzdáleného Afghánistánu. Byl nesmírně drahý a vzácný. Poklady jsou označeny osobitou faraonovou kartuší. Hvězda, který představuje Psusennese, vycházející nad městem Tanis. Jejich hodnota není jen v množství nalezeného kovu, ale také v kvalitě řemeslné práce. Jsou nádherně provedené, přesně pro člověka, který dokáže tuto skvělou estetickou práci ocenit. Tehdejší archeologové potřebovali měsíce, aby vše důkladně prostudovali, ale nebylo jim to dopřáno. Podařil se jim obrovský a nádherný objev, ale jeho načasování nemohlo být horší. Probíhala II. světová válka a Hitlerova armáda byla již připravena na hranici s Francií. Invaze byla otázkou maximálně několika týdnů. Francouzští archeologové nařídili uzavření naleziště a spěchali zpět, za svými rodinami do Francie. Do Egypta se dalších pě let ani nepodívali. Poklady z Psusennesovi hrobky byly převezeny do Káhiry. I když to byl jeden z největších okamžiků archeologie, jejich objev zůstal skoro bez povšimnutí. Za války by málokdo věnoval pozornost archeologickým nálezům v Egyptě. Proto ani dnes o tomto úžasném objevu nic moc nevíme. Možná se ani nedozvíme. Tělo Psusennese bylo pohřbeno, jak už jsem psal, v deltě řeky Nilu, tedy ve velmi vlhkém prostředí. Jeho tělo tedy bylo velmi náchylné k rozkladu. Z Psusennese toho moc nezbylo a je jen velmi obtížné studovat mumie, které v tomto prostředí byly pohřbeny. Profesor D. E. Derry, který studoval i Tutanchamonovy pozůstatky, prováděl na této mumii něco, co vypadá, jako zběžná prohlídka. Ihned prohlásil, že Psusennes zemřel jako starý muž, ale chyběly mu další důležité důkazy. Poté byly ostatky znovu pohřbeny. Tentokrát ne v královské hrobce, ale hluboko v archivech káhirské univerzity. 70 let ležely Psusennesovy ostatky neprobádané a neznámé.
Teď, po tak dlouhé době ale nástupce D. E. Derryho, Dr. Fawzi Gaballah, z Káhirské univerzity, jako profesor anatomie, znovu zahájil ohledání. O kstře doposud nebyly známé informace, které by mohly osvětlit faraonův zdravotní stav a způsob života. Některé menší kosti z prvního ohledání má Dr. Gaballah uložené od svého předchůdce ve starých cigaretových krabičkách. Přesto, že se měkká tkáň už rozpadla, z kostí se dá vyčíst hodně. Faraon Psusennes byl jeden metr a šedesát šest centimetrů vysoký a statný. Jak už Derry řekl, Psusennes zemřel jako velmi starý muž. Dokonce snad ve svých osmdesáti letech, v době, kdy průměrná délka života byla okolo 35 let. Opotřebení chrupu Derryho názor potvrzuje. Ale na základě profesorova zkoumání se objevily nové, překvapující informace. Zejména ty, co se týkají sedmého hrudního obratle páteře. Během svého zkoumání Dr. Gaballah objevil něco nového. Králi praskl obratel, ale během života se mu zhojil. Je srostlý. O tom se zpráva Dr. Derryho nezmiňovala. Je to typ fraktury, při namáhavé práci. To může ukazovat na fakt, že král nevedl sedavý způsob života. Tento typ zlomeniny obvykle naznačuje namáhání horních končetin. Příčina Psusennesova úrazu, doteď neodhalena, je stále záhadou. Ale i jiní faraoni rádi tvrdě pracovali a bavili se. Tutanchamon rád lovil a nejspíš se mu jeho lov stal osudným, když si na něm zlomil nohu. Tutmosse III. Byl jedním z největších egyptských bojovníků, ale taky horlivých zahradníků. Přivezl ze svého zahraničního tažení vzácné rostliny, aby je vysázel v královské zahradě. Co Psusennes prováděl v Tanis je tajemstvím, po kterém budeme nadále pátrat. Psusennesův obratel se časem zahojil, ale v dolní části páteře se nachází důkaz chronického onemocnění. Tento král trpěl onemocněním pojivové tkáně, revmatickým onemocněním, které vede ke zkostnatěním vazů páteře. Profesor Derry se o tom zmínil, ale neurčil příčinu. Toto první podrobné vyšetření kostí faraona Psusennese poskytuje nové poznatky o jeho životě. Nyní forenzní výtvarnice bude poprvé zkoumat, jak mohl Psusennes vlastně vypadat.

Nyní forenzní vyšetřovatelé poprvé zkoumali, jak mohl Psusenness vlastně vypadat. Tento král trpěl onemocněním pojivové tkáně, revmatickým onemocněním, které vede ke zkostnatěním vazů páteře.
V pozdějším věku musel trpět nesnesitelnou bolestí zad. Jeho lebka také vydává své tajemství. Co je fascinující na jeho lebce, je to, že pravé oko je mírně výš, než to levé (jamka je posazena výše). Takže i lícní kost začíná výše a je postavena výš, než levá část obličeje. To vše se muselo odrazit ve tváři. Měl obličej velice nestejnoměrný.

Forenzní vyšetřovatelka, která má praxi v soudní rekonstrukci obličeje u FBI, po třech tisíciletích, ukázala Psusennesovu podobu světu.
Fyzicky byl velmi dobře stavěný, měl velkou hlavu na poměrně krátkém těle. Rozhodně se ale nestyděl používat tělo při fyzicky náročném výkonu. Také ztratil hodně zubů na obou stranách. To se muselo projevit na tvaru úst. Čelist mohl více stisknout. Jeho výraz ve tváři musel být velice odhodlaný, až zarputilý.
Psusennes musel mít ke konci života silné bolesti nejen zad, ale i zubů. Zubní absces byl tak silný, že zanechal velký otvor v horním patru faraonovy lebky. Psusennes prožíval alespoň část svého života veliká muka. A co jeho smrt? Co se týče jeho kostí, není nic, co by naznačovalo příčinu smrti. Mohl zemřít na infarkt, nebo něco takového. Kosti nám ukazují jeho utrpení během života, ale ne příčinu smrti.
Skutečnost, že Psusennes žil i přes své zdravotní problémy tak dlouho, říká egyptologům, že dokázal přežít. Skutečnost, že byl fyzicky statný a žil dlouho se musela odrážet v jeho úspěchu jako vladaře. Podařilo se mu vládnout 46 let, což je velice dlouho. Lidé, jako Tutanchamon, zemřeli, když byli mladiství. Psusennes mohl dosáhnout změny.
Psusennesovo 46 let dlouhé panování z něj dělá jednoho z nejdéle vládnoucích faraonů Egypta. Poklady z jeho hrobu a nyní i jeho tělesné pozůstatky přinesly mnoho nových poznatků. Ale egyptologové se stále snaží vysvětlit tuto temnou dobu kolem roku 1000 př. n. l., kdy se faraonové, jako Psusennes museli dělit o moc se svými rivaly z jižního království.
Tato temná doba následovala po období, kdy faraonové měli největší moc. Semena nepokojů, za vlády Psusennese, byla zaseta o dvě stě let dříve, tedy za vlády Ramese II. - nejmocnějšího vládce ze všech. Před Ramesem měl Egypt jen dvě mocná centra - Théby a Memphis. Ramese dovedla jeho ctižádost k vybudování nového centra v deltě řeky Nilu. Nazval ho Pyramese - Rameseúv dům. Ale Ramese hrál nebezpečnou hru. Oblast delty byla pro Egypt opravdu hraniční oblastí. Když ji Ramese začal kolonizovat a stavět tam své hlavní město, došlo k porušení rovnováhy. Zatímco silní vládci, jako Ramese veliký, dokázali udržet kontrolu. Jakmile se k moci dostali slabší vládci, delta si žila vlastním životem. Problémy začaly v Thébách. Jediná osoba, dostatečně silná, aby oponovala faraonovi, byl egyptský velekněz, zodpovědný za obrovský chrám v Karnaku. Velekněz byl víc, než jen náboženským úředníkem. Řídil velký podnik, kterým tento chrám byl. Byl nejen velkým vůdcem, ale vládl i vojenskou silou. Moc velekněze byla založena na přesvědčení, že dokázal ovlivňovat, co se stane a to i v posmrtném životě. Král přenechá svůj majetek chrámu a velekněží pak budou uctívat jeho kult, což povede k zachování jeho památky. To je pro Egypťany zásadní. Králové, aby získali jejich přízeň, dávali kněžím práva k rybolovu, odchytu drůbeže a lovu zvěře, práva těžby, či jim dovolili obchodovat podél Nilu. Kněží tak získávali čím dál, tím větší bohatství. S postupem času byli stále bohatší, až si nakonec řekli „proč bychom nemohli být králi?“. Výzva kněží způsobila nepokoje těsně před tím, než se Psusennes dostal k moci.

Pět století chaosu (525 - 1069 př. n. l), přechodné období, následovalo poté, kdy byl Egypt rozpolcený na dvě části. Velekněz se zmocnil jihu a faraon byl vyhoštěn k hraniční oblasti, k oblasti delty. Kontrolní stanoviště bylo vybudováno na řece Nil, poblíž Memphisu.

Jak se ale Psusennesovi podařilo změnit malou provincii v bohaté panství, hodné krále?
Badatelé se vracejí k pokladu z Psusenessovy hrobky a hledají stopy.
Klíčový důkaz se našel na malé, zdánlivě bezvýznamné stříbrné míse, zvané patera. Badatelé si všimli známého podpisu Psusennese, včetně hvězdy a ptáka. Ale tentokráte nápis obsahuje celou řadu dalších symbolů. Nápis na misce říká „Život k dokonalému bohu, pán dvou zemí, velekněz Amonův, král bohů, milovaný Amonem, Psusennes“. Na zobrazení je velmi důležité, že z této mísy víme, že na severu měl Psusennes titul Amonova velekněze. Po rozluštění těchto hieroglyfů již vše dává smysl. Psusennes byl více, než jen faraonem. Byl také veleknězem. Tím bylo tajemnství jeho pohádkového pokladu rozluštěno. Faraonovo bohatství pocházelo z daní. Pokud byl někdo zemědělec, a to byla většina Egypťanů, byl povinen určitou část svého výnosu odevzdat do pokladnice faraona. Jak je vidět, velekněz byl bohatší, než faraon, ale tady došlo ke kombinaci obou zdrojů příjmu. Bohatství chrámu stejně, jako tradičního bohatství faraona.

Ale jak si Psusennes vybojoval tak silné postavení?
Při pohledu na rodinné propojení mezi vládnoucími klany Egypta je to zřejmé. Cesta vede k muži, který byl duchovním otcem uprostřed vřavy. Veleknězi a despotovi Pinogemovi. Pinogem byl veleknězem v chrámu v Karnaku kolem roku 1070 př. n. l. Měl čtyři syny, z nichž tři ho následovali jako velekněží a jeden - Psusennes, odešel do Tanisu, kde se stal faraonem. Ale i jemu byl daný titul velekněze boha Amona.
Psusennes byl chytrý politik, odhodlaný hrát pomocí mocných rodinných vazeb. Podle záznamů poslal Psusennes svou dceru do Théb, aby si vzala jeho vlastního bratra, když se mu podařilo stát se veleknězem Karnaku. Tím došlo k dalšímu stmelení vztahu mezi severem a jihem. Když si zajistili, že příbuzní obsadili klíčové posty, měla Psusennesova rodina celý Egypt ve své moci.
Vyšetřovatelé našli v Psusennesově sarkofágu další důkazy o tom, jak silné bylo postavení rodiny. Stejně jako našli Psusennesovo jméno, našli do žuly vytesaný i úplně jiný královský podpis - „Hetep Her Ma“ To je král z devatenácté dynastie, zvaný Merneptah. Merneptah byl jedním ze synů Ramese velikého. Byl pohřben nedaleko Théb. Zhruba 150 let před nástupem Psusennese na trůn. Ale jeho hrobka byla otevřena a jeho sarkofágy byly odeslány do Tanis, jako rodinný dar Psusennesovi. Musela být z údolí králů tažena přes poušť a naložena na poměrně velkou loď, aby mohla být dopravena až k deltě Nilu. Z toho je zřejmé, že muselo jít opravdu o přátelské vztahy. V případě sporu mezi severem a jihem by se totiž nemohli dostat přes hranice. Psusennes měl kameníky, kteří psali na původní sarkofág Merneptaha i Psusennesův nápis, ale ten původní tam také zůstal, aby ukázali, jaké měla jeho rodina historické velikány. Použitím Merneptahova sarkofágu se připojuje k Ramesovi velikému. Je tak navěky spojen s bývalými mocnými vládci Egypta.

To, co vzniklo, není jen nějaké temné období chaosu a bojů, ale něco úplně odlišného. Pomocí svých rodinných vztahů, politikou sňatků a klíčových aliancí Psusennes získal bohatství a moc. Otázkou je, jak s tím dál zacházel?
Poslední nálezy dokazují, že Psusennes byl hnací silou jednoho z nejpozoruhodnějších činů v dávných dobách.

Přemístění metropole kámen po kameni.

Přesné umístění proslulého města Ramese II - Pyramese. Bylo jednou z největších archeologických záhad. Město s asi čtvrt milionem lidí, jedno z největších v dávných dobách, zmizelo v písku. Po mnoho desetiletí to byl opravdu svatý grál všech archeologů - najít Pyramese. V roce 1930 před tím, než se vůbec egyptologové dostali do Psusennesovy hrobky, prošli v Tanisu mnoho starobylých památek. V jejich mysli se pomalu začala, ta úžasná možnost rýsovat.

Nalezli svatý grál archeologie?
Byli naprosto přesvědčení, že našli ztracené město Pyramese a tak prohlásili, že Tanis a Pyramese jsou jedno a totéž.
Důvodem bylo, že objevili spoustu bloků a soch, které nesli jméno Ramese II. Všechny tyto pozůstatky je přesvědčili o tom, že to je město Pyramese. Pro archeology po celém světě bylo toto zjištění mnohem významnější, než samotné odkrytí královské hrobky. Ale tým archeologů, kteří učinili tento objev, udělali jednu zásadní chybu. Jejich teorie zněla dobře. Protože Tanis bylo město u řeky a ze starých záznamů víme, že Pyramese leželo také u Nilu. Ale v deltě nezůstával Nil na jednom místě. Měl mnoho větví a ty se čas od času měnily, když jedna vyschla a druhá byla zaplavena. V roce 1970 začali archeologové původní zjištění zpochybňovat. Soustředili se na malou osadu 20 kilometrů od Tanisu. Nové důkazy potvrdily dávno zmizelé větve Nilu, které dřívější archeologové nebrali v úvahu. Začali kopat a našli obrovskou skrýš z období Ramese. Ke zmapování naleziště sem přivezli do země pronikající radar. Skenování odhalilo obrovské město. Na skenu se objevily základy velkého města, koryto Nilu, tam, kde kdysi tekl a příznačný obraz kdysi ztraceného města. Chrám, vojenské domy a dokonce i konírnu Ramese II. Byl to opravdu velký komplex, který měl všechny známky Ramesova města - Pyramese. V dnešní době nejsou na zemi viditelné ani základy a drtivá většina budov úplně zmizela, ale proč a kam?

Archeologové nyní vědí, že se toto rameno Nilu ucpalo a řeka pak změnila směr. Pyramese bylo tedy vysoko a na suchu. Dál už se v něm nedalo žít. Záznamy ukazují, že se to odehrálo v době, kdy se Psusennes ujal vlády 1047 př. n. l. Velkou část památníků musel dát demontovat a přesunout do Tanisu. Psusennes možná nemá zásluhu na vybudování hlavního města. Ale jedno zachránil. Přesunul většinu města, tedy celé stavby o několik set kilometrů. Je to jako kdybyste vzali Pražský hrad a kus centra staré Prahy a přenesli jste je do Bratislavy. Bez skenování radarem by Psusennesův úžasný výkon nebyl nikdy objeven. Archeologové našli mnoho pozůstatků Ramesova proslulého města, ale jen proto, že se ocitli na úplně jiném místě. Porovnáním zde nalezených pozůstatků se skeny archeologové zjistili, že chrám v Pyramese byl postaven podle stejného klíče, jako chrám, který byl objeven v Tanisu. Sem Psusennes přenesl své dvojí sídlo. Jako velekněz a král severu, rozhodl o městě Ramese velikého způsobem, kterým ukázal, že má moc a sílu toto dokázat. Je to jasný důkaz, že měl pracovní sílu, organizaci a vhodný byrokratický aparát k tomu, aby přesunul celé město z jednoho místa na druhé. Měl také rozum a kuráž přivést nové město opět k životu.

Psusennesova moc, bohatství a jeho dlouhověkost mu umožnila plánovat důležitá rozhodnutí, které jako faraon musel dělat. Jak čelit posmrtnému životu. Volba, které předměty si s sebou vezme do hrobky, byla důležitá.

Proč si ale vybral pro svou rakev stříbro?
Pro staré Egypťany bylo zlato tělem bohů. Jeho schopnost odolat rzi, nebo skvrnám, mu dávala trvalý vzhled, jako samotným bohům. Stříbro nazývali kostmi bohů, z důvodu jeho bledého vzhledu. Starověký Egypt měl přírodní rezervy zlata, ale stříbro bylo vzácnější. V dřívějších dynastiích bylo považováno za cennější. V období Psusennese se ale v Egyptě rozvinuly obchodní vazby. Cizí kupci nabízeli, co bylo v Egyptě kdysi tak vzácné - stříbro. Do roku 1000 př. n. l. klesla jeho hodnota na zhruba polovinu ceny zlata. Psusennes si tak mohl dovolit to nejlepší. Některé jeho poklady soutěžily s těmi Tutanchamonovými. Stříbro bylo levnější, než zlato, ale množství práce a řemeslné zručnosti bylo ohromné. Stříbro je tvrdší materiál, je méně poddajné k opracování, než zlato. Musí se zahřívat kousek po kousku, aby se změkčila jeho struktura. Pak se s ním dá lépe pracovat. Proces se musí opakovat. Je to náročné na čas, lidi i palivo. Podíl řemeslné práce je větší, než u zlata. Psusennes tak mohl demonstrovat svou sílu stejně, jako své bohatství. Rakev byla vyrobená z více, než devadesáti kilogramů čistého stříbra. Tělo bylo vytepáno z plátků stříbra tak tenkých a choulostivých, že při vyjmutí z hrobky došlo k jejich poškození. Hlavová část je mnohem silnější. Otisky kolem nosu a očí naznačují, že byla odlita do formy a pak vytepána do požadovaného tvaru. Egypťané jsou známi tím, že ovládli umění odlévání vzácných kovů. Od prvního hrubého odlitku museli řemeslníci dílo naleštit a vytvarovat do tvaru hlavy faraona. Proces, který trval stovky hodin usilovné práce.
V dnešní době je stříbrná rakev jedním z největších pokladů egyptského muzea. Neustále připomínající neuvěřitelný objev.

Objev Psusennesovy hrobky zůstává nadále jedním z klíčových momentů archeologie.
Psusennes si nikdy neužil slávy Ramesse, nebo Tutanchamona. Ale jeho hvězda stoupá. Jeho nalezení ozřejmilo vědění o temném věku Egypta.
Psusennes byl opravdu neuvěřitelný člověk. Pohyboval hlavním městem z místa na místo. Také si pro sebe vybudoval velkou hrobku, která odolala zubu času stejně, jako pozornosti vykradačů hrobek. Je třeba ho znovu ocenit a tomuto faraonovi věnovat větší pozornost.
Psusennes jistě věřil, že si vybudováním tak komplikované hrobky kupuje nesmrtelnost. O tři tisíce let později se můžeme podívat zpět a říci, že je to přesně to, co udělal.

Jan Filip.




Návrat na obsah