MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

 
V severských kulturách, hlavně na Islandu, skřítkům dodnes věnují zvláštní pozornost.
Elfy či neviditelné lidi (huldufólk) mnoho Islanďanů vidělo a všichni vědí, že není radno si je pohněvat.
S cizinci většinou odmítají svou víru rozebírat.
Mléko na okenním parapetu ovšem nenechávají toulavým kočkám.
Stavební firmy řeší, kde stavět, aby nenarušily obydlí nadpřirozených bytostí a i hlavní islandská tepna Ringroad, po které můžete obkroužit celý ostrov, byla údajně kvůli narušení elfího teritoria dvakrát odkloněna.
Přímo v Reykjavíku můžete narazit na travnaté plácky, mezi domy, které nesmějí být zastavěny a mají svá orientační čísla.

Bydlí zde totiž skřítkové.  

Skřítkové se na Islandu objevují hlavně v období Vánoc.
Vánoce tu má "pod palcem" 13 skřítků (Jólasveinar) kteří do islandských domovů přicházejí už od 12. prosince, pěkně po jednom, aby to do Vánoc stihli.
Po Vánocích zas po jednom odchází a poslední je fuč 6. ledna. A jsou to pěkní poťouchlíci.

První přichází Stekkjastaur (Dřevonožka). Chodí v noci na 12. prosince a zůstane tu až do 25. prosince, kdy se vrátí zpět do své jeskyně. Je ze všech skřítků nejstarší, má obě nohy dřevěné a chodí o holi, takže při chůzi klape. Miluje ovčí mléko, proto se v noci vkrádá do ovčínů, ale většinou všechny ovce jen vyplaší a ty ho ke svým strukům nepustí.
Za ním se žene Giljagaur (Roklišťák), který se přes den často schovává v roklích a hlubokých údolích. V noci vylézá z roklí a zatímco hospodyně dojí krávy, tenhle filuta jim krade pěnu z mléka. Přichází 13. 12. a zůstává tu až do 26.12




Stúfur (Mrňous), který se ukáže 14. prosince a zůstává do 27. prosince. Je ze 13 bratrů nejmenší. Vloudí se do kuchyně a čeká na vhodnou příležitost k ukradnutí pánvičky nebo hrnce se zbytky, aby si mohl pochutnat.
To þvörusleikir (Vařejda) je větší labužník. Je neuvěřitelně hubený, asi jako vařečka, podle které dostal své jméno. Ale nejen proto, on totiž má vařečky rád. Čeká schovaný v kuchyni a jen, co se nikdo nedívá, vytáhne si nějakou z plného hrnce, popadne ji do obou rukou a blaženě ji olizuje. Na rozdíl od svého bratra Mrňouse je vybíravější a jí jen ty nejlepší pochoutky. Přichází 15. 12. a zůstává tu do 28.12.


Pottaskefill (Kastrolník) je vlastně docela užitečným návštěvníkem. Podobně jako předchozí skřítci zůstává poblíž kuchyně, kde je pro něj nejcennější kořistí neumyté nádobí. Nejprve dojí zbytky, pak vše dobře vytře a nakonec vylíže poslední zbytečky a nechává po sobě jen lesknoucí se nádobí. Přichází 16. 12. a zůstává do 29.12.

Další "olizovač", Askaleikir (Korbelblizka), přichází 17. prosince. V dávných dobách Islanďané jedli z dřevěných korbelků. Jak se blížilo k jídlu, zalezl Askasleikir pod postel a vyčkával, dokud nebyla miska se zbytky postavena na zem pro psy a kočky. To pak byl u ní první, popadl ji pevně do obou ruček a jazykem vyleštil dříve, než se zvířata stačila rozkoukat. V nížinách zůstává do 30.12.

Hurðaskellir (Dveřmobuchka), ten už nic neolizuje. Jedná se nepochybně o nejhlučnějšího z bratříčků. Rád děsí odpočívající a podřimující lidi a ze všech zvuků na světě nejvíc miluje hlasité prásknutí dveřmi. Tedy když vás 18. 12. v noci probudí zvuky bouchajících dveří vězte, že přišel Hurðaskellir, zůstává zde až do 31.12.

Velký a silný skřítek, který přichází jako osmý 19. 12., se jmenuje Skýrgámur (Pribináček). Za ta léta, co chodí po světě si vypěstoval pořádnou závislost na skýru (zakysaný tvaroh, většinou s ovocnou příchutí). Dřív ho vyjídal přímo z kádí, dnes se musí spokojit s malými plastovými krabičkami v našich lednicích. Jeho návštěvu nelze přehlédnout, všude za sebou nechá bílé skýrové stopy. Odchází 1.1.
Pak přijde Bjúgnakrækir (Klobáskožrout) je jiný mlsoun. Je neobyčejně mrštný a ohebný, s neuvěřitelnou rychlostí se dokáže vyšplhat do trámoví, kde se nad černou kuchyní udí klobásy. Dvě, tři zdlábnout je pak pro něj otázkou dalšího krátkého okamžiku. Tedy když vám zmizí 20. 12. ze spíže klobása, je jasné, že jste měli na návštěvě skřítka. Do svého domova se vrací 2.1.

Jedenadvacátého se za vaším oknem může objevit Gluggagægir (Šmíráček).  Potvůrka, která zbožňuje pohled okny do vánočních domácností. On si člověk brzy na trochu toho šmírování zvykne, koneckonců v zemi, kde jsou téměř všichni blízcí příbuzní, stejně moc tajemství nemá. Horší je, že se mu velmi často při tom nakukování něco uvnitř zalíbí a on je pak schopen udělat cokoliv, jen aby vytouženou věc získal. Odchází 3.1.
Skřítek s obrovským nosem se jmenuje Gáttaþefur (Čmuchal). Přichází 22.12. Jak k němu prvně dolehne do hor vůně smažícího se vánočního, nádherně vykrajovaného chleba, laufabrauð, nic ho doma neudrží a omámen sbíhá k lidem, kde pak dlouho postává ve dveřích a nasává libou vůni. A když se zrovna nesmaží, dokáže ocenit i jiné vůně, však je jeho nos dost velký pro nejrůznější krásy světa. Odchází 4.1.


Ketkrókur (Masolovka) je vysazený na uzené skopové, hangikjöt, což je další islandské vánoční jídlo.  Protože je to šikula, vyrobil si pro své lovy dlouhou tyč s háčkem, se kterou vysedává za komínem a loví si maso přímo nad ohněm. Že voní stejně štiplavě jako jeho oblíbená pochoutka, je snad zbytečné dodávat. Přichází den před Štědrým dnem 23. 12. a odchází den před Třemi králi 5.1.
V noci před Štědrým dnem přichází poslední z brášků, Kertasníkir (Svíčkolupka). Je posedlý lojovými svíčkami, které se mu nejen nesmírně líbí, ale zároveň jsou jeho nejoblíbenější pochoutkou. Chudák často neví, zda se kochat nebo nadlábnout. Odchází na Tři krále.

A ještě je tu Grýla, jejich matka. Je to odporrná babice. Protivná, zlá a žere děti. Dělá si z těch neposedných guláš, takže se tu děti nestraší čertem, ale Grýlou.
Leppalúði, její manžel, je pěkný podpantoflák a tak radši většinou sedí doma v jeskyni. Je to lenoch a ani není otcem 13 skřítků, je to Grýlin třetí mažel.
Největší mrcha je ovšem kočka. Velká černá kočka, která žere děti, které ještě nesežrala Grýla. A jestli na sobě nebudete mít na Štědrý den nic nového, sežere vás určitě. (My musíme mít něco nového na Velikonoce - ale všimněte si rozdílu - nás by beránek jen pokakal, ale Islanďany by sežrala zlá kočka.)

Návrat na obsah