MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

Už tisíce let drží Sfinga stráž nad egyptskou pouští. Impozantní a tajuplná. Kdo postavil tento div světa? K jakému účelu stavba sloužila? A co když drží klíč k dalším starověkým záhadám, jako ztělesnění moudrosti jedné zaniklé civilizace? Někteří hledají vodítka v legendách, zatím, co jiní věří, že odpovědi jim vnuknou vize. Někteří spoléhají na nejmodernější vymoženosti techniky. Ať už tak nebo tak, hledání odpovědí je rozsáhlé. Od ukrytých komor v útrobách země až po hvězdné nebe nad hlavou. Sfinga však stále mlčí jako strážce tajemství.

Sfinga – žádná jiná socha nejitřila lidskou fantazii tak, jako právě ona. Snahy rozluštit bezpočet jejich hádanek, sahají do tisíce let vzdálené minulosti. Archeologové, znalci soudního lékařství, astronomové, jasnovidci i alchymisté. Ti všichni se snaží najít odpověď. Nikdo však nepřinesl nezvratný důkaz. A přece se lze shodnout na několika faktech. Hlava Sfingy byla vytesána do vápencového pahorku, zatímco převážná část těla a tlapy byly vytesány z kvádru. Hledí k východu na Gyjské náhorní plošině, necelých 400 metrů od pyramid. Zobrazuje napůl lví a napůl lidskou postavu. Tyčí se do výšky 20 metrů a od špičky tlap k ocasu je dlouhá 74 metry. Ale kromě těchto nezvratných údajů, je téměř všechno ostatní kolem sfingy i pyramid, obestřeno rouškou tajemství. Inženýra Roberta Bowala fascinují tyto hádanky už od dětství. Bowal zasvětil velkou část života rozluštění jedné záhady. Proč Egypťané postavili tyto divy světa. Vypracoval fantastickou a kontraverzní teorii, podle které se Egypťané inspirovali přímo nebesy.

Hledí do nebes?
Podle Bowala se na samém úsvitu dějin, před 12 500 lety, u jedné zapomenuté civilizace zrodila myšlenka, postavit sfingu i pyramidy podle tehdejší konstelace hvězd. Tuto myšlenku si předávali dlouhé řady generací, až konečně za 8000 let, ve staré říši, měli faraóni potřebné vybavení, vědomosti i techniku k tomu, aby tyto plány proměnili ve skutečnost. Hnací silou starověké egyptské civilizace lidí, kteří postavili tyto pomníky, byla víra, že zesnulý král, bude navěky žít na nebi. Nabízí se tedy domněnka, že tyto stavby nějak souvisejí s oblohou. Jestliže se dokážeme podívat na oblohu jejich očima, pak možná vše pochopíme. Dnes umíme pomocí počítačů vytvořit obraz oblohy, na jakou hleděli tenkrát oni. Bowal nalezl důkaz na starověké obloze. Pomocí kouzel a čar, moderní počítačové techniky, cestuje prostorem a časem. Stačí jen stisknout tlačítko a kliknout myší. Zeměkoule se jednou za rok otočí kolem Slunce a mine při tom všechna znamení zvěrokruhu. Ale rok, co rok, dochází k určitému posunu v době, kdy to, či ono znamení vychází na noční obloze. Tato změna se nazývá precese rovnodennosti. Gravitace Slunce, Měsíce a dalších planet způsobuje, že Země, během otáčení, kmitá kolem své osy. Trvá 26 000 let, než se země takto otočí, kolem své osy. V letech mezi tím, se posouvá poloha souhvězdí. Tento jev vysvětlil jako první Isaac Newton, v roce 1687. Ale jen pomocí počítače, dokážeme vytvořit obraz noční oblohy nad Gizou, v období jarní rovnodennosti. Bowal objevil nad Gizou něco ohromujícího. Před 12 500 lety se pyramidy odrážely na obloze v jednom souhvězdí. Tři hvězdy v pásu Orionu na vlas odpovídaly poloze faraonových hrobek. Takové rozmístění pyramid nám může připadat jako pouhá shoda náhod, nebýt toho, že tyto hvězdy, měly pro starověké Egypťany mimořádný význam a hrály důležitou roli v bájích o posmrtném životě. Souhvězdí Orionu se u Egypťanů nazývalo „Sagh“.
Tento bůh Sagh se ztotožňoval s Usirem, bohem smrti a znovuzrození. Podle jedné báje Usira zavraždil jeho bratr. Eseta, jeho sestra a manželka, ho znovu probudila k životu. Jejich syn Hor, vládl v zemi živých, zatímco Usir byl vládcem podsvětí. Faraoni, byli během života stavěni na úroveň boha Hora. Po smrti byli ztotožňování s Usirem. Egypťané věřili, že král, se po smrti promění ve hvězdu. Byl vykonán rituál, v souladu s vírou, že faraon vstane z mrtvých jako Usir. Jeho tělo bylo mumifikováno do podoby tohoto boha a jako hvězda vystoupal na nebesa a přijal tam místo mezi bohy. Jestliže měly pyramidy svou polohou zajistit svému pánovi místo na nebi, jak do tohoto velkého plánu zapadala sfinga? Sfinga patří, ze všech lidských výtvorů, mezi největší záhady. Ve snaze zjistit, proč byla postavena Robert Bowal vypracoval teorii, podle které se Egypťané nechali inspirovat hvězdami. Sfinga je otočena zády k západu Slunce – říši mrtvých a hledí upřeně k východu, k zemi živých. Bowal je přesvědčen, že souhvězdí, které sfinga spatřila v den jarní rovnodennosti, předznamenalo hlavní astrologické znamení oné doby. V současnosti se, v den jarní rovnodennosti, objevuje souhvězdí Ryb. Jestliže je Bowalova teorie správná a tyto stavby mají odrážet noční oblohu, je přesvědčen, že nalezne odraz sfingy na nebi, ve stejné době, kdy pyramidy přesně odrážely souhvězdí Orion. Pomocí počítačové simulace zjistil, že na východě svítilo souhvězdí Lva a že sfinga, podle všeho, hleděla na vlastní obraz ztvárněný hvězdami. Ale Bowalova teorie o astronomické inspiraci Egypťanů, byť je poutavá, je značně rozporuplná. Astronomové poukazují na to, že hvězdy nestojí na jednom místě, ale pohybují se vesmírem. Ony tři hvězdy nebyly před tisíci lety seskupené přesně do pásu Orion. Bowalovu teorii zavrhují i archeologové. O existenci civilizace, před 12 500 lety, neexistuje jediný důkaz. Je téměř vyloučeno, aby podrobné plány o těchto stavbách, přetrvaly 8000 let, až do doby faraónů. Bowal je však přesto přesvědčen, že onen velký plán, se v nějaké podobě zachoval. Zatímco národ, který jej vytvořil, zanikl. Jestliže odpovědi nelze nalézt na obloze, možná existují přímo na zemi. Ale stop, jež by vedli k minulosti sfingy, je jako šafránu.
Kdo postavil toto mistrovské dílo?
Aby bylo možné určit stavitele, musí archeologové nejprve upřesnit dobu, kdy stavba vznikla. Stejně jako Bowal, se i většina egyptologů dlouho domnívala, že sfinga vznikla ve stejné době, jako její sousedé, velké pyramidy v Gize. Archeologové hledali důkazy, které by tuto teorii podepřely. Na pohřebišti, kde jsou pohřbeni faraonovi zruční a nápadití řemeslníci a kameníci, jsou podrobné nápisy, které odhalují, co měli tito lidé rádi a na co byli hrdí. Jeden muž se chlubil tím, že byl svědkem stavby jedné strany pyramidy. Ale mezi všemi těmito nápisy není jediné zmínky o sfinze. Archeologové pátrali po stopách, ale ani mnohaleté bádání nepřineslo odpověď na zdánlivě nejsnazší otázku. Kdo ji postavil? Jedna starověká báj, dává sfingu do souvislosti s dalšími památkami v Gize. Tisíc let, po stavbě pyramid, lovil jeden egyptský šlechtic v údolí gazel, poblíž slavných hrobech předků. Byl to královský princ, ale ne následník trůnu. Písek zasypal sfingu až po krk. Princ nalezl úkryt před sluncem a větrem pod hlavou sfingy. Lehl si tam a usnul. Podle pověsti se mu zdá sen, ve kterém na něj sfinga promluvila a slíbila mu faraónský trůn. Na oplátku ji měl princ vysvobodit z jejího písečného hrobu. Když se probudil, jal se splnit požadavek sfingy. Jeho sen se splnil. Později se stal faraonem. Vládl jako Tutmose IV. – nejvyšší egyptský vládce. Na znak vděčnosti vztyčil Tutmose mezi tlapami sfingy mohutný žulový kvádr, známý jako stéla snu. Na třináctém řádku byl čitelný útržek slova „Chef“. Podle egyptologů tím Tutmose potvrzoval, že stavitelem sfingy byl faraon Rachef, který postavil také druhou nejvyšší pyramidu. Ale cožpak lze jedno neúplné slovo brát jako dostatečný důkaz o staviteli tohoto veledíla? Rachef měl ke stavbě sfingy nepochybně potřebnou moc i schopnosti. Vládl ve vrcholném období staré říše, před téměř 4500 lety, kdy Egypt poprvé vzkvétal kulturně, hospodářsky i vojensky. Sochaři ho zvěčnili v bezpočtu skulptur. Jedna socha znázorňuje Rachefa, sedícího na trůně, zdobeném lvi, symbolem jeho božského postavení. Jeden z jeho titulů zněl „syn Reúv“. Syn boha slunce. Hor v podobě sokola chránil svými křídly faraonovu hlavu. Faraon byl považován za pozemskou formu tohoto boha a byl také znám, jako živoucí Hor. Navzdory mnoha vladařským úspěchům je velká část Rachefova života zahalena tajemstvím. Zatímco o jeho životě toho moc nevíme, zanechal podrobný záznam o své smrti. Kameničtí mistři postavili jeden z divů světa, který sloužil jako schrána jeho obrovské hrobce. Možná ji přikrýval svrchní kámen ze zlata, aby oslňovala ty, kteří si dovolili pozvednout k ní zrak. Rachefova pyramida se tyčí nad pouští do výšky bezmála 140 metrů a je druhá nejvyšší po pyramidě jeho otce Cheopse. Pyramida byla sice posledním místem odpočinku pro jeho tělesné ostatky, ale nechal zřídit další stavby, aby se jeho duše snáz dostala do záhrobí. Údolní chrámy stály do vzdálenosti 494 metry od Rachefovy pyramidy. Když faraon zemřel, přenesli sem jeho ostatky. Těla se ujali kněží a za pomoci dnes už jasných technik je mumifikovali. Tělo a všechny orgány byly zakonzervovány pro posmrtný život.  Mohutné žulové kvádry se přepravovaly z kamenolomů vzdálených více, než 800 km. Úzkými otvory pronikaly paprsky světla a osvětlovaly 24 soch Rachefa, lemujících zdi. Údolní chrám byl teprve výchozím bodem na cestě do věčnosti. Poté, co bylo faraonovo tělo mumifikováno, slavnostní procesí odneslo rakev s jeho ostatky do zádušního chrámu v úpatí pyramidy. Průvod kněží jej nesl po vzestupné dlážděné cestě. V Rachefově době byla zastřešená a strop zdobily hvězdy, které faraonovi ukazovaly cestu do říše mrtvých. Ze svatyně, ve které se obětovalo duchu zemřelého faraona, zbyly jen trosky. Jestli-že sfingu dal před 4500 lety postavit Rachef, měla mu i ona zajistit nesmrtelnost? Byla tato napůl lidská a napůl lví socha postavena, aby střežila místo faraonova posledního odpočinku? Podle názoru mnohých egyptologů Sfinga představovala Hora stejně jako faraon. Hleděl k východu a zachytával první paprsky slunce, svého otce a mnozí jsou přesvědčeni, že tento živoucí Hor měl Rachefův obličej. Grafikové dnes umějí sestavit počítačový model Rachefova obličeje. Nejtěžším úkolem je vytvořit skutečnosti odpovídající kopii na základě zkrášlujících, či zidealizovaných portrétů z faraonovy doby. Po vytvoření počítačového modelu můžeme nyní říci, že Rachef byl s největší pravděpodobností opravdovým stavitelem sfingy. Ale někteří odborníci o tom pochybují. Doktor Rainer Stadelman, bývalý ředitel německého archeologického ústavu v Káhiře, je přesvědčen, že důkaz o staviteli sfingy se ukrývá přímo pod jejím nosem. Poukazuje na to, že Rachef byl vždy zobrazován s plnovousem, zatímco sfinga jej podle všeho původně neměla. Je to znát podle úhlu brady. Z jeho pohledu sfinga vyobrazuje někoho jiného a to Cheopse, stavitele nejvyšší egyptské pyramidy. Cheops, který nenosil plnovous, byl Rachefův otec. Dodnes se zachovalo jen jediné zobrazení Cheopse. Malá a značně poškozená soška ze slonoviny, vysoká jen 7,5 cm. Stadelman sošku důkladně prozkoumal. Domnívá se, že z oděvu sošky může vyčíst další důkaz o Cheopsovi. Rozhodujícím kritériem je pokrývka hlavy. Sfinga má na hlavě starší pokrývku, bohatě řasenou i na čele. Socha Rachefa má pokrývku, u které jsou řasené jen postranní části. Horní část pokrývky byla patrně pozlacena. Sfinga tudíž pochází ze staršího období. Stadelman je přesvědčen, že detaily plnovousu a pokrývky hlavy, přinášejí důkaz, že sfinga zobrazovala Cheopse. Ale co anatomie? Rysy kterého faraona lze rozeznat na sfinze? Stadelman na ní vidí bližší podobu s Cheopsem, Rachefovým otcem. Zejména ve výrazně hranatém tvaru obličeje. Vytvořit Cheopsovu grafickou podobu je těžké, protože sfinze chybí nos a další části obličeje. Egyptologové, umělci i anatomové, se podílejí na sestavování králova portrétu, ale i ten vyvolává otázky. Někteří se domnívají, že se usmíval, jiní zas, že se mračil.

Čí podoba byla vtisknuta sfinze?
Skupina světově uznávaných odborníků na identifikaci zločinců, porovnávala obrazy obou faraonů se sfingou. Dřív, než mohli vyvrátit důkazy, potvrdili to, co egyptologové tušili už dávno. Obličej sfingy, této mistryně přetvářky byl několikrát změněn. Poprvé se tato domněnka vynořila před 200 lety. Sfingu totiž několikrát v průběhu dějin pohltil písek. V jednom z křídel muzea v Káhiře je, na úzkých poličkách, vystaven pozoruhodný nález. Zdánlivě bezvýznamné kusy kamene, jsou úlomky metr dlouhého plnovousu, který kdysi nosila sfinga. Co když tento plnovous vyvrací Stadelmanovu teorii, že sfinga zobrazuje Cheopse? Další zkoumání celou záhadu ještě prohloubilo. Internetové pátrání odhalilo, že britské muzeum v Londýně přechovává další úlomky kamenného plnovousu. Na všech úlomcích je mřížkový vzor, který znázorňoval pletený plnovous. Tento typ plnovousu přišel do módy bez mála tisíc let po vládě Cheopse i Rachefa. Takový plnovous se tedy nosil teprve v období nové říše. V období vlády faraona Tutanchamona. Za časů Rachefa, nosili faraoni královský plnovous ve tvaru klínku. Plnovous, který kdysi měla Sfinga, nebyl původní součástí památky. Byl přitesán mnohem později, aby odpovídal dobovému vkusu. Další úpravy, z nedávné minulosti, ještě víc stěžují pokusy rozluštit záhadu sfingy. Vědci z mnichovského ústavu soudního lékařství zkoumali a vyhodnocovali řadu fotografií. Řadili obrazy vedle sebe, aby mohli porovnat celkový tvar obličeje. Pomocí počítačové animace, zkoumali a třídili každý detail. Jejich pozornost upoutaly zejména uši. Rachefovy uši mají podobný tvar, jako má sfinga. Naproti tomu, části Cheopsových uší, jsou mohutnější a zahnuté dovnitř. Ale je zde několik aspektů, kvůli kterým nemohli vědci vyslovit jednoznačný úsudek. Práci očividně stěžuje chybějící nos. Je také těžké posoudit, jak přesně umělci vystihli faraonovy rysy. A co když kameníci museli pozměnit faraonovy rysy, aby jeho obličej vytesali z jediného vápencového kvádru? Po podrobném rozboru, dospěli znalci soudního lékařství k závěru. Důkazy podle nich vylučují Cheopse. Shodují se také v tom, že některé rysy by mohly patřit Rachefovi, ale nejsou o tom přesvědčeni.  

Vize Jasnovidce.
Americký jasnovidec Edgar Cayce se domníval, že je vtělením velekněze z bájného ostrova Atlantida. Uvedl se do transu a jeho slova zaznamenávala zapisovatelka. Cayce, který proslul jako spící prorok, v letech 1901 – 1944, během 14000 seancí popisoval, v hypnotickém stavu, takzvanou síň záznamů a udal i její přesnou polohu. Tvrdil, že pod pravou přední tlapou sfingy, se nachází chodba, která vede do tajné komory. Cayce získal světový věhlas tím, že uměl odhalovat příčinu záhadných nemocí a předpověděl řadu událostí. Třeba i druhou světovou válku. Jeho dědicové a přívrženci, se dodnes pokoušejí prokázat, že měl pravdu i o sfinze.

Nové vykopávky.

V roce 1978 získala jedna americká expedice povolení k vykopávkám, které mohly dokázat, že pod sfingou se nacházejí skryté komory. V místech, kde seismografické zkoušky naznačovaly přítomnost komor, navrtali otvory. Když se provrtali sedmimetrovou vrstvou vápence, nenašli nic, než skálu. Jejich experiment dodnes vyvolává spory. Někteří vědci tvrdí, že otřesy, způsobené vrtnými soupravami, sfingu téměř zničily. Výpravě postupně docházely prostředky, narážela na sílící odpor a tak práce ukončila. Někteří Cayceho přívrženci mají pocit, že byli z experimentu neprávem vyloučeni. Mluví o rozvětveném spiknutí, které se snaží utajit pravdu. Ale egyptská nejvyšší památková správa oponuje tím, že to, co Cayceho přívrženci považovali za skryté komory, jsou jen trhliny a přírodní chodbičky ve vápencové hoře. Konec sporů je v nedohlednu. Nedávné objevy, ve vzdálenosti asi 200m od sfingy celou záhadu ještě víc prohloubily. V únoru 2000 začala skupina archeologů zkoumat spleť podzemních místností. Otvor byl nalezen asi v půli rampy, spojující Rachefovu pyramidu, s jeho údolním chrámem. Okamžitě se začaly šířit zvěsti, že jde o poslední místo odpočinku Cheopse anebo o tajnou síň záznamů. Šachta byla zaplavena vodou až do roku 2000, kdy ji archeologové odčerpali. Dovnitř byl povolen vstup jen málokomu a to ze závažného důvodu. První šachta totiž padá kolmo dolů, do hloubi 10 metrů. Ve stínu pyramid, které šplhají k nebi, vyhloubili Egypťané bludiště chodeb a komor. Horní komora je prázdná. Z ní vede, kolmo dolů, další šachta do druhé komory, se šesti výklenky, vytesanými do zdí. Ve dvou bočních místnostech, objevili archeologové, několikatunové žulové sarkofágy. Starověkým řemeslníkům se nějak podařilo snést je do hloubky několika desítek metrů. Zde pohřbení lidé, byli patrně členové vysoké šlechty. Úlomky kostí, keramické střepy a kusy dřeva pocházejí z období, kolem roku 500 před naším letopočtem. Tedy nejméně 2000 let po stavbě pyramid i sfingy. Třetí komora leží v hloubce, bez mála, 30 metrů. Zde archeologové učinili senzační objev. Řecký dějepisec Herodotos jednou napsal, že místem Chufuova odpočinku je podzemní hrobka, kterou ze všech stran omývá voda. Herodotův popis odpovídal tomu, co nalezli současní archeologové. Hrobka dodnes ukrývá řadu hádanek. Na další věc, na kterou archeologové dosud nepřišli, je to, kam vede šachta na západní straně. Je 9 metrů dlouhá, ale na konci se výrazně zužuje. Je možné, že šachta, tuto hrobku, kdysi spojovala se sfingou. Od roku 2000 zkoumají archeologové šachtu s tunely, vytesané pod blízkou náhorní plošinou. Hledají nějaké pojítko se sfingou, ale dosud žádné nenašli.

Není na světě moc památek, které vyvolávají tolik otázek, jako sfinga. A zatím, co se neustále vynořuje a posléze odeznívá bezpočet otázek, sfinga nadále mlčí. Hledí na hvězdy, v níž někteří spatřují odraz našich dějin. Jiní hledají ztracené civilizace, nebo zkoumají moderní proroctví o pradávných legendách, vyprávějících o svatém grálu moudrosti.
Sfinga už možná nevydá žádné tajemství a přece nám už prozradila hodně. Aby mohly být pyramidy i sfinga postaveny, starověcí Egypťané, museli přijít na řadu vynálezů, získat množství vědomostí, proniknout do tajů vědy i umění. Toto vědění jsme zdědili my.

Jan Filip.

Návrat na obsah