MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Všichni se ptáme, co se stane, až nám přestane bít srdce.
Jen málo národů si představovalo posmrtný život tak, jako starověcí Egypťané.
Jejich představa smrti obnášela svízelnou cestu a překonání všech možných nástrah podsvětí. Jediným průvodcem jim byla sbírka mocných zaříkávadel. Tak zvaná Kniha mrtvých.  

1.200 let před naším letopočtem faraon Seti I. vydechl naposledy. Tento velký faraon panoval v době, kdy Egypt prožíval svůj zlatý věk. Za života byl velkým válečníkem a po smrti ho čekal boj, který měl ukončit všechny další bitvy. Jeho duše stoupá k nebesům a jeho pozemský život končí.
Stejně, jako všichni ostatní vznešení Egypťané, je i Seti po smrti nabalzamován. Tělesná schránka je totiž velice důležitá. Pokud se faraonovo tělo dobře zachová, jeho duše ho později v podsvětí pozná a opět se s ním spojí. Když je proces mumifikace dokončen, Seti je pohřben do hrobky v Údolí králů.
Jeho boj o vzkříšení začíná. Musí se vydat na cestu staroegyptským peklem. Aby došel až na konec, bude Seti potřebovat nějakého podrobného průvodce touto děsivou říší. Tyto instrukce - Kniha bran, jsou zpodobněny na stěnách Setiho hrobky. V podsvětí se setkává s průvodem mrtvých duší. Těm se Seti zjevuje jako Re - sluneční bůh s beraní hlavou.
Když král zemře, stává se slunečním bohem. Spojí se se Sluncem v jednu bytost. Poté musí vybojovat bitvu mezi sluncem a podsvětím. Pro starověké Egypťany bylo slunce to nejposvátnější z posvátných. Věřili, že každý večer slunce při západu umírá a modlili se, aby ráno na východě opět vyšlo.
Králova posmrtná cesta odpovídala cestě, kterou Slunce každou noc urazilo.
Staří Egypťané se nejvíce obávali toho, že pokud by král nedošel se sluncem do cíle, svět by se zhroutil.

Setiho pouť

Seti pluje na sluneční bárce podsvětní verzí řeky Nilu. V noci musí proplout dvanácti branami. Každá z nich představuje jednu noční hodinu. Není to však jen obyčejná projížďka po řece. Každou bránu hlídají svíjející se hadi. Jejich úkolem je chránit brány před každým, jehož srdce není čisté, nebo nemá tu správnou kouzelnou moc, přejít z jedné úrovně do další. Egypťané, hledající věčný život, potřebovali mít čistou duši. Kromě toho museli znát také kouzla. Pokud by je Seti neznal, nemohl by branami projít a nedokázal by vyslovit tajná jména hadů, kteří je hlídají. Seti se měl tato jména naučit číst ze stěn své hrobky. Na jejich znalosti nyní závisí výsledek jeho putování. Když ta jméno vysloví, hadi se stáhnou a on může projít branou. Než se však rozední, čeká ho ještě jedenáct bran a musí se postavit démonům, usilujících o jeho zkázu. Faraonova zkáza znamená i konec slunce. Na Slunci závisel veškerý život starého Egypta. Pokud by slunce nevyšlo, nastala by nekonečná noc a život by ustal. Za tisíce let si Egypťané vyvinuli důmyslné způsoby, jak nástrahy posmrtné cesty předvídat a jak zaručit posmrtný život. Toto hledání nesmrtelnosti stojí u samých základů Egyptské civilizace. Zaručit věčný život znamenalo shromáždit obrovský počet lidí a zdrojů. Bylo třeba nakrmit armády dělníků a vyškolit všechny možné umělce a řemeslníky. Postupem doby postavili základy civilizace, která trvala 3.000 let.

Nyní už Setiho bárka proplula první a druhou branou. Když se však blíží ke třetí hodině svého putování, musí počítat s hrozbou, kterou znají mnozí vyznavači moderních věrouk jako plameny zatracení. Pro Setiho je to zkouška čistoty. Ohnivé jezero je obrovské jezero plamenů. Pokud jste jedním ze zatracených, pak vás plameny sežehnou. Musí ho překonat každá lidská duše. Faraon je však spojený se slunečním bohem a proto má v této hodině výjimečné postavení. Seti a sluneční bůh patří mezi požehnané. Mohou projít. Vlastně do jisté míra také rozhodují o tom, kdo bude požehnán a koho stihne zatracení. Setiho cesta však nebude pokaždé tak snadná. Bude se muset střetnout se svým pronásledovatelem Apopem. Mocným démonem v hadí podobě, který byl pro staré Egypťany synonymem zlého ducha. Během Setiho cesty tento démon hrozí, že uvrhne svět do chaosu.

Na své cestě do podsvětí Seti právě stojí před čtvrtou branou. Vyslovuje kouzelná zaříkávadla a démon Apop se plíží za ním a čeká na příležitost k útoku. Myšlenka útoků démonů v podsvětí je velice stará. Představovala víru, že po smrti přijde konečné zúčtování. Tato myšlenka přetrvala celá staletí. Egyptský démon Apop má jistou podobu židovsko-křesťanské podoby satana. Zlého ducha, jehož cílem je lidstvo zničit. Kdyby Apopa král a sluneční bůh nepřemohli, svět by se zhroutil. Slunce by nevyšlo.
Jeho hadí podoba není náhodná. Egyptské podsvětí bylo plné tvorů, pocházejících původně ze světa živých. Tito tvorové jsou někdy spojeni a převtěleni v bohy a noční démony, kteří sužují poutníky na cestě do zásvětí. Někteří tito démoni mohli mít původ nejen v představách nočních můr, ale také tvorů, kteří číhají pod vodou.
Apop se dál plíží nocí za Setiho bárkou a rozhodující okamžik nastává v desáté hodině. Seti zatím pokračuje dál, dvanáctihodinovým peklem.

Ve čtvrté hodině vzkřísí mumie, které na něho čekaly. V páté hodině Seti a zástup bohů přemohou a svážou Apopa. Seti však ze svého průvodce ví, že se Apop vrátí. Ve stejné hodině se faraon setkává se čtyřmi lidskými rasami. S Núbijci, Egypťany, Asiaty a s Libyjci. Jejich přítomnost ukazuje, že Egyptský posmrtný život byl otevřen všem lidem bez rozdílu. Jejich podsvětí mělo globální charakter. Seti se zatím přibližuje k nejtemnější hodině, kdy se má setkat s nejvýznamnějším bohem podsvětí - s Usirem. Pro Egypťany je Usir ústřední postavou, neboť rozhoduje o osudu všech mrtvých. Egypťané věřili, že Usir byl za života prvním z faraonů. Jeho žárlivý bratr ho však zavraždil, rozsekal a hodil do Nilu. Jeho věrná manželka Eset však kousky posbírala a vzkřísila ho. Jeho zelená kůže symbolizuje božskou moc stvořit nový život.

Seti Usirovu moc uznával. Těsně před šestou hodinou cesty do zásvětí přichází Seti do Usirovy síně obou pravd a spojuje se s pánem podsvětí. Seti a Usir mohli být vlastně jedna a tatáž osoba. Jakmile privilegovaní složili všechny rozličné zkoušky, čekala je v Usirově síni obou pravd ta poslední. Jejich srce bylo zváženo na misce vah. Na druhé misce leželo pírko pravdy. Když bylo srdce lehčí, než pírko, mohli bezpečně pokračovat do posmrtného života. Seti však tuto zkoušku podstoupit nemusel. Už byl spojen s Usirem. Proto i mohl sám soudit ostatní mrtvé. Srdce bylo pro Egypťany sídlem moudrosti a duše. Po smrti bylo srdce obyčejného člověka váženo před Usirem, jako poslední zkouška čistoty. Pokud by srdce bylo těžší, než pírko pravdy, pohltila by je příšera, jménem Ammut s krokodýlí hlavou a tělem hrocha a lva. Tím byl člověku znemožněn posmrtný život, což byl pro staré Egypťany ten nejhorší trest.
Strach z věčného zatracení pronásledoval Egypťany už od úsvitu věků. Život podél Nilu byl příjemný. Nikdo se s ním nechtěl rozloučit.

Seti pokračuje ve své pouti, spojen se slunečním bohem Re, vstupuje do šesté nejtemnější hodiny své cesty, když náhle Apop udeří. Egypťané by ale nenechali svého krále tuto bitvu bojovat samotného. Ostatní bohové přijdou jako armáda a pomohou Setimu Apopa porazit, aby mohl bezpečně přejít na onen svět. Démon byl poražen a Setiho sluneční bárka pomalu vplouvá do nejdůležitějšího okamžiku této noci. Po smrti jeho duše opustila jeho pozemské tělo. Nyní se jeho duše vrací, poznává jeho tělo a opět se s ním spojuje. Připojují se k němu další mumie, které se touží hřát v záři slunečního boha a spojit se se svými dušemi. Kdyby jeho tělo a duše zůstaly odděleny, Seti by nemohl být nikdy vzkříšen. Jeho duše ho však našla. Pro Setiho je to okamžik velké přeměny a zásadní obrat této noci. Posílen svou duší, spolu se svým průvodem, chvátá za úsvitem.

Proplují další branou do sedmé hodiny a poroučejí démonům, aby vykonali trest zatracených duší.
V osmé hodině se mumie obracejí na svých ložích. To je klíčová fáze v procesu návratu do života.  

Devátá hodina - mrtvé duše ožívají v prastarých vodách, na své cestě k znovuzrození. V této hodině má Seti příležitost vypořádat některé účty. Nepřátelé slunečního boha jsou shromážděni a had v Setiho moci je trýzní. Je u konce své cesty, ale brzy se utká v posledním boji s démonem Apopem.

Setiho bárka vplula do desáté hodiny noci. Nad Nilem brzy vyjde slunce. Vyjde ovšem pouze tehdy, pokud se Seti ubrání poslednímu útoku hadího démona. Apop ví, že má poslední šanci faraona pohltit. Seti opět povolává svou armádu bohů. Ti rozprostírají své magické sítě, které nabývají sílu spolu se sílou slunečního boha. Společně démona zaženou. Několik okamžiků před úsvitem bohové řádu a světla konečně démona chaosu porážejí.  

V jedenácté hodině se Seti triumfálně blíží ke svému cíli. Provázený procesím bohů a bohyň, ohlašujících jeho vzkříšení Slunci. Když se blíží k ranní obloze, Egypťané věří, že se faraon symbolicky mění z člověka v Grifa (tvora se lvím trupem, zadníma nohama a ocasem, a s orlí hlavou, krkem, křídly a pařáty), poté v sokola a pak ve Skarabea (Egyptského symbolu vycházejícího slunce).
Pro staré Egypťany byl východ slunce posvátným zjevením. Pozorují slunce a vědí, že je to sluneční bůh Re. To je pro ně velice důležité. Jejich všemohoucí bůh jim dává světlo, teplo a lásku. Svět je nyní šťastný, neboť král se stal bohem. Prošel ohnivým jezerem, zahnal příšery a zlé démony.
Egypťané věřili, že se faraonova pouť každou noc, po západu slunce, opakuje a poté opět slunce vyjde. Seti je nyní jedno s bohem slunce Re. Pluje oblohou a posílá Egyptu další den své životadárné paprsky.
Staří Egypťané věřili, že jejich velcí králové stále putují posmrtným životem, zabraňují chaosu a dohlížejí na to, aby slunce opět vyšlo. Dnes, i po celou věčnost.

Jan Filip.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU ZDE



Návrat na obsah