MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Egyptské hrobky, ať už v nich spočinuli panovníci, či obyčejní Egypťané, znovu vytvářely vesmír a sloužily jako stroje na zmrtvýchvstání. V nich se opět zrodil králův duch, aby vstoupil do jeho těla a král tak mohl žít navždy. Žádná hrobka v Údolí králů pro tento cíl nevynaložila takové úsilí, jako hrobka Setiho prvního. Řemeslníci zde strávili celá léta, aby vytvořili dokonalou bránu do posmrtného života. Každý centimetr stěn pokrývají výjevy, prostoupené magickou mocí, která měla pomoci faraonovi na jeho cestě. Hrobka Setiho prvního je nejkrásnější hrobkou, kterou kdy staří Egypťané vytvořili. Je také nejdelší a je nádherně vyzdobená. Je zřejmé, že měla sloužit, jako vodítko, jako mapa, kterou se měl faraon a sluneční bůh, na své cestě za vzkříšením řídit.
Dnes se v Údolí králů, archeologové pokoušejí dát tomuto záhadnému putování nějaký smysl. Posledních pět let provádějí rekonstrukci Setiho hrobky. Setiho hrobka je velmi poškozená, proto je nyní veřejnosti uzavřená.
Tato hrobka je unikátní, neboť je tu jasně znázorněna představa Egypťanů o podsvětí a jeho součástech. Je to velice cenná památka. Archeologové provádějí i průzkum podivného tunelu, který ze Setiho pohřební komory vede hluboko do nitra země. Domnívají se, že souvisí se Setiho hledáním nesmrtelnosti. Zatím však nevědí jak. Krom tunelu je tu i další zajímavý detail. Když byla hrobka objevena, zakrýval vstup do tunelu zdobený, ale prázdný sarkofág. Někteří archeologové se domnívají, že tunel vede k Setiho skutečné pohřební komoře. Je to sice málo pravděpodobné, ale nyní se archeologové pokoušejí zjistit, zda by se hypotéza o ukryté komoře nemohla zakládat na pravdě. Jejich pátrání je zavede asi 150 metrů pod zemský povrch.

Seti první byl jeden z nejvyšších králů nové říše. Postavil mnoho významných staveb. Byl ale také schopný válečník. Za jedenáct let své vlády Seti nastolil v zemi, zmítané náboženskými a společenskými otřesy, pořádek. Vytýčil a zajistil Egyptské hranice v Palestině a Núbii a porazil nájezdníky z Libyjské pouště. Po celou tu dobu však myslel na den, kdy zemře. Ten den se totiž spojí se slunečním bohem a proto je jeho vzkříšení tak důležité. V Setiho době už měli Egypťané k dispozici podrobné pokyny, které měly zmrtvýchvstání zajistit. Když se podíváte na Setiho hrobku, vidíte, jak pečlivě staří Egypťané plánovali všechny brány a chodby jako mapu. Nejdůležitější jsou však čtyři knihy, vytesané na stěny hrobky. Tyto knihy králi slouží, jako turistický průvodce k bezpečnému přechodu na onen svět. Staří Egypťané věřili, že když nějakou myšlenku promítnou na obraz, nebo papyrus, zaručí tím její zhmotnění. První důkaz o těchto kouzelných textech pochází z doby tisíc let před Setiho vládou, z hrobky faraona, jménem Venis. Nazývají se texty pyramid a je to nejstarší záznam, nalezený v Egyptě. Tyto texty pyramid z Venisovy hrobky jsou poměrně zábavné a jsou určeny výhradně pro královu potřebu. Mrtvý král nyní spočívá ve své pohřební komoře. Po vzkříšení by měl vstát a získat z těchto nápisů kouzelnou moc. Veškerá tato kouzla pak využije k tomu, aby se mohl vznést ze své pyramidy k nebesům a stát se jednou z věčných hvězd. V Setiho době už byly tyto pokyny mnohem podrobnější. Pokrývají každý kousek Setiho hrobky a jsou jakýmsi posvátným písmem, kterým se faraon musí řídit.
Každá z 26 hrobek v Údolí králů je jiná. Nenajdete mezi nimi žádnou podobnost, protože každý král si onen svět představoval jinak. Setiho hrobkou Egyptská představa cesty do podsvětí vrcholí. Je to výsledek staletí trvajícího vývoje pojmu smrti.
145 kilometrů severně od Setiho hrobky tento vývoj zkoumají jiní archeologové. Jejich cílem je zjistit, jak si starší faraoni představovali posmrtný život. Starověký Egypt má kořeny právě zde, v Abidu, kde také pravděpodobně vznikly první představy o posmrtném životě. Abid je místem, kde je můžeme vysledovat v architektonickém zpracování hrobek. Archeologové provádějí nové vykopávky nejstarších královských hrobek v Egyptě, které patřily králi z první dynastie, jménem Djer. Djer žil asi 1.700 let před Setim. Už v té době měli staří Egypťané o smrti jasnou představu. Archeologové vědí, že v Djerově době, se rané myšlenky na uložení zásob jídla, vína a piva mrtvému do hrobky, teprve vyvíjely. V období první dynastie se faraoni pohřbívali se svými poklady, zbraněmi a dost možná i se svými služebníky. Archeologové se domnívají, že tito faraoni své služebníky nechali zabít, aby je mohli v posmrtném životě doprovázet. Obětovali je a pohřbili je v hrobech, obklopujících královskou hrobku. Faraon Djer byl jedním z posledních, kteří tyto lidské oběti praktikovali. Archeologové zjišťují, že si jich s sebou nevzal právě málo. Někteří byli zemřelí členové rodiny a rádci. Někteří byli obětovaní služebníci. Kolem Djerovy hrobky je více než 200 hrobů, o jejichž obyvatelích víme jen velmi málo. Archeologové se domnívají, že většina královy hrobky a okolních hrobů je stále pohřbena pod ruinami. Na rozdíl od Setiho hrobky, jsou stěny Djerova hrobu holé. Myšlenka, pokrýt stěny pokyny, určenými faraonovi, přijde až o několik set ket později. V této době mrtvý král jednoduše vstoupil magickými dveřmi až na onen svět. Složitá cesta, která se vyvinula do Setiho doby, je ještě daleko. Nese s sebou však myšlenku, která se promítne i do dalších věrouk, které mají v nadcházejících staletích teprve vzniknout. V Abidu se s myšlenkou na vzkříšení setkáváme poprvé. Fyzické vzkříšení, které se o mnoho později stalo tak významným pro křesťany už bylo tehdy známé.
V době Setiho cesty do podsvětí již myšlenka na vzkříšení dosáhla svého vrcholu. Uvnitř Setiho hrobky hledají archeologové stopy, které by je mohly dovést až do Setiho pohřební komory. Na místo, kde se odehrál proces jeho vzkříšení. Setiho hrobka je vytesána do skal v Údolí králů a má několik úrovní. Když byla počátkem 19. století objevena, měřila na délku 94 metry. Když tehdejší kopáči narazili na tunel, dostali se asi do stometrové hloubky. Archeologové se však nyní dostali mnohem hlouběji. Tunel zatím nemá žádný zjevný účel. Je to unikátní, neboť takový tunel zatím nebyl nalezen v žádné jiné hrobce. Není vyzdoben a nic zde nenaznačuje, z jakého důvodu byl vykopán. Tento důvod zatím neznáme. Zjistíme ho jedině tak, že budeme pokračovat v kopání do nitra země.
Archeologové vědí, že Egypťané uctívali Usira, jako prvního z faraonů. Domnívají se však, že v hrobce faraona Djera zašli mnohem dále a vytvořili zádušní kult, aby ho uctívali, jako prvního vzkříšeného faraona - boha. Egyptologové vědí, že se Egypťané pokoušeli Usirovu hrobku najít. Protože je Djerova hrobka už od starověku jednou z nejznámějších hrobek, mohl být Usir pohřben právě zde. Domnívají se, že důvodem mohl být klíčový detail. Ve staroegyptštině se totiž obě jména vyslovovala podobně. Bylo tedy snadné si majitele hrobky splést. Jakmile tu Egypťané začali pána podsvětí uctívat, celá oblast začala prosperovat. Usirova hrobka se stala poutním místem po celé generace. Každý Egypťan ji toužil navštívit, obětovat Usirovi a požádat ho o shovívavost v posmrtném životě. Byly tu nalezeny obětiny králů nové říše, jako byl Tutanchamon. Všude kolem lze spatřit mnoho střepů z obětních váz, které tu poutníci zanechali.
Archeologové vědí, jak moc si přáli starověcí obyvatelé svůj život zachovat. V hrobce faraona Djera našli důkaz, že své služebníky zabíjeli proto, aby je doprovázeli v posmrtném životě. Nyní se však přesunuli na místo vykopávek z druhé dynastie, kde tyto důkazy již nejsou tak jednoznačné. Asi 480 km severně od místa vykopávek Djerovy hrobky - v Sakaře, provádějí vykopávky v hrobce krále Ninecera.  Na této hrobce je něco jinak. Hrobka krále Djera, z první dynastie byla jednoduchá. Djer zřejmě věřil, že do posmrtného života stačí vstoupit magickými dveřmi. O 400 let později, ve třetí dynastii, to už bylo mnohem složitější. Faraon Djoser v Sakaře vybudoval první stupňovitou pyramidu. Obrovskou královskou hrobku, která měla možná sloužit jako majestátní schodiště do nebes. Mezi těmito dvěmi rozdílnými hrobkami leží hrobka krále Ninecera z druhé dynastie. Archeologové doufají, že zde naleznou chybějící klíčové spojení s vírou v posmrtný život. Domnívají se, že v době, kdy byl Ninecer pohřben, stála u těchto základů jakási primitivní pyramidová struktura. Tato chybějící pyramida však není jediné, co považují za záhadu. Zajímají je i to, co leží pod ní. Tato hrobka měla také magické dveře vedoucí do podsvětí. Zde ale královu pohřební komoru obklopuje záhadný labyrint podzemních chodeb. To je fascinuje, protože podobný labyrint nebyl u takto starých hrobek ještě nikdy objeven. Nejsou tu ani žádné nápisy a tak pátrají o jakýchkoliv stopách, které by jim napověděli, co tu měl faraon po smrti v úmyslu dělat. Říkají tomu mluvící architektura, protože tvar těchto chodeb, které na první pohled vypadají jako labyrint, měl něco sdělovat. Ninecerovy podzemní chodby leží asi pět metrů pod stávajícím povrchem pouště a pokrývají plochu o rozloze 70 x 50 metrů. Je tu více, jak 100 komor a chodeb. To je na jednoho krále až dost. Lze předpokládat, že byly plné králových skříněk, nástrojů, zbraní, šperků a podobných věcí. Něco tu ale nesedí. Komory totiž pro uskladnění posmrtné výbavy nejsou zcela vhodné. V ostatních hrobkách raného období jsou také velké komory na zásoby, ale zde není ani jedna stěna v pravém úhlu. Některé komory jsou tak malé, že by se do nich vešlo jen několik nádob. Tyto komory jsou pro uskladnění zásob dosti nepraktické. Archeologové tuší, že klíč k záhadě leží v sousední stupňovité pyramidě faraona Djose. Ten vládl asi 60 let po Ninecerovi. Pod stupňovitou pyramidou archeologové nacházejí něco pozoruhodně podobného s tím, co našli v Ninecerově hrobce. Královu pohřební komoru obklopují kilometry tunelů a stovky komor. Domnívají se, že ví, odkud tuto velkolepou myšlenku získal. Ninecerova hrobka má totiž stejné komory a tunely, přesto, že je mnohem menší. Jsou tam komory s lavicemi, na nichž lidé spali. Jsou po obou stranách a zřejmě představují jídelny, koupelny a toalety. Další část hrobky je nepravidelného tvaru a zřejmě představuje cesty. Otevřené prostory fasády budov s falešnými dveřmi. Dělá to dojem, že jde o malou vesnici, obklopující pohřební komoru. Archeologové se domnívají, že si Ninecer nechal tyto komory vybudovat jako paralelní královský palác a vesnici, aby měl po smrti kde žít. Jsou přesvědčeni o tom, že jde o důkaz faraonova alternativního domova vybudovaného uvnitř hrobky. Ninecerova hrobka vyplňuje mezeru mezi nejstaršími stavbami z první dynastie a tím, co se dá vidět v Djoserově pyramidovém okrsku. To je to chybějící spojení, které hledali a našli.
1.400 let po Ninecerovi, za Setiho vlády, již není důležité budovat paláce, ale zaručit faraonovu bezpečnou cestu do posmrtného života. Některé tradice se však zachovaly. Také Seti si chtěl vzít svůj pohodlný život s sebou. Bezpochyby svou hrobku naplnil poklady, zbraněmi, nábytkem a zástupy služebníků. Na rozdíl od předchozích králů ale Seti své služebníky nezabíjel. Místo toho si s sebou vzal jen jejich figurky zvané bešepty. Když je Faraon potřeboval, figurky uvnitř hrobky magicky oživly. Slovo bešept znamená Ten, který odpovídá. Když bohové, nebo někdo jiný bešepta vyzval, aby vykonal nějakou práci, bešept musel vyskočit a práci udělat. Nálezy v hrobce krále Tutanchamona odhalují, jaký význam bešepty měly. V Tutanchamonově hrobce se našlo stovky bešeptů. Potřeboval jednoho na každý den. Seti byl však mnohem mocnější král, než Tutanchamon a byl jistě pohřben s ještě nádhernějšími poklady a bešepty. Objevitelé v 19. století nalezli v hrobce stovky bešeptů, ale od té doby zde žádný cenný předmět nalezen nebyl.
Archeologické výzkumy ještě stále nejsou u konce a tak můžeme doufat, že nové nálezy nám o posmrtných životech prastarých faraonů vypovědí další tajemství. Nezbývá nám, než se na další odhalení těchto záhad těšit.

Jan Filip.

ZOBRAZIT I. ČÁST ZDE


Návrat na obsah