MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Rudolf II. Habsburský, narozený 18. července 1552 ve Vídni. Byl římský císař, král český, uherský a chorvatský.

Rudolf II. poskytl největší ochranu alchymii a učencům, kteří se jí věnovali. Vlády se ujal v r. 1576. Byl vychován ve Španělsku na dvoře Filipa II. V tomto státě také získal zálibu v alchymii a astrologii. Rudolf II. se učil od španělských alchymistů, kteří ho zasvětili do tajného egyptského umění, a ve svých studiích pokračoval i po návratu do Vídně. Brzy po usednutí na trůn ho ovšem unavily krušné povinnosti vládnutí říši a tak se začal věnovat více svým koníčkům – umění a mystice. Vladařské povinnosti svěřil do opatrování svým ministrům a uzavřel se do Pražského hradu, aby se svobodně a až do konce svého života věnoval výlučně svým oblíbeným studiím. V prvním seznamu dvořanstva nalézáme několik destilatorů (název pro alchymisty na císařském dvoře).  První lekce z alchymie dostal od svých osobních lékařů Tadeáše Hájka z Hájku a poté od Michaela Maiera a Martina Rulanda. Všichni alchymisté, bez ohledu na to, z jakého státu a stavu pocházeli, měli jistotu, že na císařském dvoře budou dobře přijati a že budou štědře odměněni, když v jeho přítomnosti uskuteční důvěryhodný experiment, který by ho mohl zaujmout. Co se týče alchymistů, neukázali se jako nevděční. Svému královskému ochránci dali titul Hermes z Německa a po všech stránkách chválili jeho kvality. Rudolf, podle jeho životopisců, patřil mezi šťastné majitele kamene mudrců, nebo alespoň majitele návodu, jak vyrobit zlato, čemuž i odpovídá nález v jeho laboratoři. Po jeho smrti zde bylo nalezeno 84 metrických centů zlata a 60 stříbra odlitých do cihlových forem menší váhy.
Rudolf II. shromáždil okolo 1300 obrazů a 500 soch. Různých výtvorů uměleckých řemesel a přírodních objektů bylo na tisíce. Na umístění svých pokladů dal vybudovat severní křídlo Pražského hradu a zcela ho zaplnil. Rudolfovi II. záleželo nejen na kvantitě, ale především na kvalitě. A tak byla v jeho sbírce díla významných umělců.
20. ledna roku 1612 Rudolf II. zemřel. Jeho srdce bylo uloženo po jeho levém boku do urny z pozlaceného stříbra. Po pravé straně stál stříbrný džbán s uchem, určený pro mozek. Rudolf měl na sobě hnědý klobouk, roucho z hnědého vzorkovaného sametu ozdobeného knoflíky a prýmky, taftový spodní šat, hnědé hedvábné rukávce, nohavice z hnědého sametu. Jako alchymista žil a jako alchymista byl pochován. Ani jeden z alchymistů, kteří se projevili jako podvodníci, nebyl v Čechách v době Rudolfově odsouzen k smrti, jak tomu bylo v jiných státech. Mnoho trestů, které byly uskutečněny, můžeme přičíst intrikám různých dvorních vládnoucích osobností. I ti, kteří byli uvězněni, byli z Rudolfova příkazu brzy propuštěni na svobodu.
První vážnější učení z alchymie obdržel Rudolf II. - Hermes z Německa od svého lékaře - Tadeáše Hájka z Hájku.
Tadeáš Hájek z Hájku byl nejen lékařem Rudolfa II., ale především poradcem ve vědeckých otázkách vůbec. Byl pověřen, aby přezkušoval alchymisty, kteří se ucházeli o přijetí do císařských služeb. Byl považován za nejvýraznější a nejvýznamnější vědeckou osobnost své doby. Kromě toho, že byl lékařem, byl matematikem a astronomem, chemikem a botanikem, znalcem kulturních poměrů v Čechách, ale i tím, co nás zajímá nejvíce. Osobou zasvěcenou do hermetických věd. Je autorem exaktních astronomických spisů, ale také popisu technologie vaření piva, jež je respektována až dodnes. Předpokládá se, že se zasloužil o základy mapování Čech, a navíc přispěl k vytvoření pout mezi Prahou a Evropou na poli vědy. Jeho korespondence s učenci z celé Evropy byla úspěšná, a tak se dozvídáme, že byl jedním z deseti mužů, kteří v roce 1572 zpozorovali v souhvězdí Cassiopeia novou hvězdu a podali správný výklad jevu. Rychle navázal kontakt s ostatními devíti, jedním z nich byl i Tycho de Brahe.

Tycho de Brahe (vlastním jménem Tyge Ottesen Brahe) se narodil 14. 12. 1546 v Dánsku.
Jeho jméno je obestřeno mnoha legendami. Jako třicetiletý začal Brahe, zahrnován v té době královskou přízní, budovat v Dánsku vůbec první moderní evropskou astronomickou observatoř. Ta byla vybavena na svou dobu mimořádně přesnými přístroji. Právě díky nim objevil Brahe nepřesnosti Koperníkova systému, který byl založen na předpokladu oběhu planet kolem Slunce. Brahe sice s tímto názorem sympatizoval, nicméně jak odhalené nedostatky na základě pozorování, tak tlak církevních kruhů na udržení stanoviska, že Slunce a další planety obíhají zemi, ho přiměli k formulování kompromisního názoru. Podle něj sice planety obíhají kolem Slunce, ale to spolu se stálicemi obíhá kolem centra vesmíru - naší Země.
Pro neshody s králem nakonec opustil Dánsko a na pozvání Tadeáše Hájka z Hájku přichází v roce 1599 na císařský dvůr do Prahy, kde prožil jen poslední dva roky svého pohnutého života. Ovšem těšil se tu zasloužené pozornosti nejen jako astronom a astrolog, ale i díky své nosní protéze (o nos přišel v souboji). Pro další vývoj astronomie byla rozhodující jeho spolupráce s Keplerem. Mladšího kolegu přivítal Brahe na zámku v Benátkách nad Jizerou jako milého přítele a vítaného spoluúčastníka úvah o nebi. Brahe byl nejlepším praktickým astronomem své doby, na rozdíl od teoretika a díky nevalnému zraku i chabého pozorovatele Keplera. Právě na základě jeho přesných měření pohybu planet mohl Kepler formulovat své zákony pohybu. Toho se však velký Dán už nedožil. Legenda uvádí, že zemřel na "prasknutí" močového měchýře, když se z důvodů etikety nemohl vzdálit od slavnostní tabule při návštěvě u Petra Voka z Rožmberka. Není pravdivá, ale je v ní alespoň to pověstné zrnko pravdy - smrt opravdu způsobilo selhání močového systému. Velký astronom je pochován v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí v Praze, kde má svůj náhrobek. Malý kousek od domu v Haštalské ulici, který jsme tento měsíc navštívili (článek naleznete ZDE).

Hieronymus Alessandro Scotta
V roce 1590 do Prahy přijel Jeroným Alessandro Scotta. Kromě alchymie se zabýval také astrologií a je známo, že Rudolfovi předpověděl, kdo zasedne na polský trůn. S císařem Rudolfem se společně zabývali více astrologií než alchymií. Scotta byl patrně italského původu a údajně uměl měnit měď ve zlato. O jeho přítomnosti na pražském dvoře se ale historici přou, protože existují pouze zmínky z druhé ruky. Nechybí dokonce ani hypotéza, že žádný Hieronymus Scotta neexistoval a že to byl pseudonym mnohem známějšího alchymisty Edwarda Kellyho, který pocházel ze Skotska.
John Dee a Edward Kelley
Záhadnou postavou dějin magie je „alžbětinský mág" a velký uznávaný anglický učenec dr. John Dee. John Dee se narodil 13. července 1527 v Londýně v urozené rodině waleského původu. Studoval nejprve v Cambridgi a potom v Holandsku u proslulého geografa a matematika Gerharda Kremera a dalších významných vědců. Získal rozsáhlé přírodovědecké vzdělání, napsal významné spisy o matematice a námořní navigaci, živil se kreslením námořních map - jedním z jeho zákazníků byl i proslulý pirát Francis Drake. Sestavoval také horoskopy a velmi se zavděčil anglické královně Alžbětě I., které sestavil horoskop, předvídající její slávu a úspěchy politické, kterých skutečně dosáhla.
Dee se velmi zajímal o praxi s magickými zrcadly, ale ve spolupráci s médii (prostředníky). Nelze vyloučit, že mu jeho přítel lord Francis Walsingham jedno takové médium, v listopadu roku 1582, doslova přihrál. Byl jím Edward Kelley (vlastním jménem Edward Talbot), který byl ztrestán za podvody uříznutím obou uší. Vše nasvědčuje tomu, že Kelley byl spíše než médium prohnaný podvodník, který se pro službu u Deea nechal získat. Dee se ve svém sídle, v malém městečku Mortlake u Londýna, kde měl na svou dobu obrovskou knihovnu (asi čtyři tisíce svazků, mezi nimi mnoho vzácných rukopisů) a alchymistickou laboratoř, zabýval krystalomancií. Vlastnil vzácnou křišťálovou kouli tajemného původu, kterou nazýval „lapis manifestationis", nebo „lapis sacer et mysticus". Koule stála na posvátném stole pokrytém magickými znaky (Dee označoval tento stůl také jako stůl úmluvy). Médium sedělo za tímto stolem a nahlíželo do této křišťálové koule, kde se mu zjevovali duchové, kteří jeho hlasem také promlouvali. Dee seděl za zády média u vlastního stolu a zapisoval sdělení duchů. Sdělení média byla ovšem nekontrolovatelná, ale občas docházelo i ke zjevení duchů, které ovšem zase viděl především jen Kelley, který mohl svými sděleními a vizemi ovlivňovat Deeovo smýšlení a jeho rozhodnutí a s nestydatostí sobě vlastní tak také často činil. O těchto magických experimentech, které Dee nazýval prosté „actions" činil podrobné záznamy, které se v neúplnosti zachovaly do dnes.
Dee byl přesvědčen o Kelleyho medijních schopnostech a zřejmě ho měl i rád, ačkoli si ve svém deníku stěžoval na to, že Kelley je opilec a hrubec. Pomocí evokovaných andělů (Michael, Gabriel a Uriel) získával Dee různá tajná sdělení, avšak prostřednictvím Kelleyho také nejrůznější pokyny, nezřídka politického rázu. V květnu 1583 se při jedné akci zjevila půvabná holčička jménem Madini, která se pak stala jakýmsi Deeovým strážným duchem. Duchové byli vůči Deeovi někdy velmi tvrdí. Jednou mu nařídili, aby spálil všechny své záznamy z akcí, což Dee s velkou hořkostí, jak píše, učinil, ale pak ke své velké radosti zjistil, že zapomněl spálit tři rukopisy, které zůstaly v zahradě: Knihu Henochovu, Čtyřicet osm klíčů andělské řeči a Knihu pozemské moudrosti. Významným esoterickým Deeovým spisem byla Monas hieroglypha, kterou Dee osobně věnoval císaři Maxmiliánovi I. při jeho korunovaci na uherského krále v Bratislavě. To mu později otevřelo přístup k císaři Rudolfu II., který byl Maxmiliánův syn. V září 1583 Dee s Kelleyem opustili Anglii, aby odjeli do Polska. Kelley tuto cestu horlivě podporoval, odvolávaje se na doporučení andělů. Odjíždějíce zanechali v Anglii velké dluhy. Rozzlobení věřitelé poštvali dav, který vyraboval Deeův dům v Mortlake a zničil jeho sbírky a knihovnu. V Polsku byli hosty Jana Laskiho (polský protestantský reformátor, šlechtic a politický dobrodruh), ale nevedlo se jim valně a polský král nejevil o Deeovy rady, které mu prezentoval jako poselství andělů, velký zájem. Proto odjeli do Čech. Dee cestoval se svou o mnoho let mladší ženou Jane a s dětmi, Kelley se svou ženou Joan. V roce 1584 se již nacházeli v Praze a Dee byl nejprve vyzkoušen ze svých alchymických znalostí Tadeášem Hájkem z Hájku a posléze byl blahosklonně přijat císařem Rudolfem II. Předvedl mu své magické zrcadlo a císař mu na oplátku ukázal své sbírky kuriozit. Dee za pomoci Kelleyho, nikoliv prvního ani posledního, jistě ale nejvytíženějšího média v jeho službách, v Praze pokračoval ve zpovědích andělů, vedl čilý společenský život a usiloval o audienci u císaře. Doufal, že získá místo Rudolfova dvorního matematika. S císařem se Dee skutečně zanedlouho setkal. Rozhovor s Rudolfem v jeho paláci na Hradčanech však učenci z Londýna žádné dobře placené místo u dvora nepřineslo. Naopak, Deeovo vystoupení bylo přinejmenším rozpačité. Proč? Andělé jednoduše zvolili špatnou strategii a Dee ji bláhově následoval. „Zjevil se mi anděl Páně a pokáral tě za tvé hříchy. Pokud mě vyslyšíš a uvěříš mi, zvítězíš, pokud mě nevyslyšíš, Pán bůh, který stvořil Nebesa a Zemi, položí svou nohu na tvá prsa a shodí tě hlavou dolů z tvého trůnu“ řekl Dee zkoprnělému císaři Rudolfu II. během audience, konané 3. září 1584. Vzápětí panovníkovi svěří, že pokud se zřekne svých slabostí a obrátí se k Bohu, jeho moc vzroste a ďábel v podobě Turka se stane jeho vězněm. Právě s Turky totiž tehdy Rudolfova říše sváděla těžké boje v Uhrách. K tomu všemu mu sliboval předvést svaté vidění, tedy účast na andělské seanci. Rudolf byl sice shovívavý a nebral narážky anděla Páně na své hříchy příliš vážně, na druhou stranu však Deeovi už nikdy více nedovolil, aby ho podobnými andělskými proroctvími obtěžoval.
Později na nátlak papežského nuncia musel Dee Prahu opustit a byl svěřen do péče nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka. Začátkem března 1587 přijel Dee s Kelleyem, jeho ženou a svou manželkou do Třeboně. Byli ubytováni v třeboňském zámku, ale Vilém z Rožmberka, který větší dobu trávil v Praze nebo na Krumlově, o Deea větší zájem nejevil. Je pravděpodobné, že cesta do Třeboně měla politické pozadí a byla inspirována Kelleym podle anglických instrukcí. Vilém z Rožmberka byl rigorózní katolík, ale měl také politické zájmy v Polsku. Kelley kromě toho, že byl zřejmě špion - a Dee špion nevědomý, jím nastrčený, byl také chtivý majetku a intrikán. Tak si lze vysvětlit, že Dee náhle u Viléma z Rožmberka upadl v nemilost a bylo mu nařízeno Třeboň opustit. Třeboňský pobyt se však Deeovi stal osudný. Tou osudnou věcí se stala událost, která se odehrála dne 18. dubna 1587 na zámku v Třeboni. Tohoto dne pořádali Dee a Kelley akci, při níž se jako John Dee obvykle zjevila Madini, která mimo jiné prostřednictvím Kelleye řekla: „Máte mít své ženy tak, abyste je společně užívali." Zděšený Dee se otázal, zda je to myšleno i jako tělesné užívání, což je proti zákonu božímu, ale Madini Kelleymu odpověděla, že je tomu tak a odůvodnila to obsáhlou a velmi přesvědčivou argumentací. Nešťastný Dee vzýval Boha a dobrého anděla, aby mu řekli pravdu, načež Kelley v transu odpověděl: „Následující je napsáno na bílém krucifixu: Moje milost Je větší než můj požadavek. Neboť je to moje milost, že pošetilému člověku je poskytována blaženost." To byla slova, kterým nešťastný Dee nemohl oponovat. A tak téže noci šla Jane spát s Kelleym a Dee s Joane.
Zatímco Kelley, vydávaje se za alchymistu se později usadil v Praze, v pověstném Faustově domě na Karlově náměstí, aby zde posléze potupně skončil svůj život při útěku z vězení, nešťastný a starý Dee se vydal s rodinou do Anglie. Roku 1596 byl jmenován profesorem v Christ College v Manchestru. Zatímco byl finančně podporován královnou Alžbětou I., v Manchestru byl místními puritány nenáviděn jako čaroděj a byl jimi s celou rodinou perzekuován. Po královnině smrti její nástupce král Jakub I., jenž horlivě pronásledoval všechny čaroděje a jenž navíc neměl Deea v oblibě, ho ihned zbavil profesury a tak Dee odjel do svého sídla v Mortlake. Nachází nové médium, koná nové actions, studuje a píše. V té době má dva velké současníky, Shakespeara a Francise Bacona. V prosinci roku 1608 v Mortlake umírá.
Dalším mužem, jehož jméno je obestřeno mystérií, je Rabbi Löw.

Jehuda Liva ben Becalel
Alchymista znám také jako Rabbi Löw byl židovským rabínem. Ve své době byl znám jako velký učenec, který se stýkal s velmi důležitými a vlivnými osobnostmi. Své díla věnoval také etice a systémům využívaným ve vzdělávání. Ve středu studia a komentářů rabiho Löwa stojí hlavně etika, které věnoval několik spisů. Zabýval se též systémem a způsobem vzdělávání. Odtud zřejmě pramení spekulace o tom, že jeho díla znal a nechal se jimi inspirovat i Jan Amos Komenský.
Jméno Rabbiho Löwa je ale hlavně spojováno legendární postavou Golema, jehož prý Jehuda vytvořil z hlíny. Tomuto Golemu dal jméno Josille (zdrobnělina od Josef). Účelem jeho stvoření měla být ochrana židovského ghetta před křesťany, kteří pravidelně ghetto napadali. V pohyb se Golem uváděl vložením šému - svitku. Golem pak poslouchal toho, kdo mu do úst šém vložil a vykonával určenou práci. Znehybněn byl opět vyjmutím šému. Až do určení další práce stál poklidně v koutě místnosti. Po pátečních bohoslužbách však i Golem odpočíval a dodržoval sváteční klid od práce, aby nebylo přestoupeno posvátné přikázání. Ke zničení tohoto golema došlo jeho stvořitelem roku 1593. Jednoho dne vážně onemocněla rabínova jediná dcera. Zoufalý otec ji ošetřoval ve dne v noci, ale nemoc se neustále zhoršovala. V páteční podvečer musel od lůžka nemocné odejít k tradiční pobožnosti. V roztržitosti zapomněl vyjmout šém. Hliněný služebník oživl, a protože neměl určenou žádnou užitečnou práci, začal rozbíjet vzácný nábytek, sochy a veškeré vybavení rabínova domu. Vyděšená služebná běžela do synagogy a prosila, aby rabín učinil přítěž běsnění. Ten vykřikl na Golema, aby se zastavil, a vyňal mu z úst šém. A protože k vyjmutí došlo v průběhu židovského svátku, Golem se rozpadl v prach. Rabín se zarmoucen vrátil do synagogy a dokončil modlitby. Po návratu z chrámu však již nenaříkal nad ztrátou uměleckých předmětů ani hliněného obra. Jeho dcera se totiž mezitím jako zázrakem uzdravila. Pověst o pražském golemovi pochází sice z období středověku, ale s postavou Rabbi Löwa se spojila teprve v 18. století. Podle legendy byl Golem uložen na půdě Staronové synagogy, která je opět cca 400 metrů od již zmíněného domu na Kozím plácku. Na půdu Staronové synagogy se od té doby nesmělo vstupovat.

Z doby 16 století nám dokumentů a podrobností o těchto mistrech okultismu nebylo mnoho zanecháno. Něco zničila církev, něco bylo zničeno tzv. třicetiletou válkou, něco je stále ukryto před naším zrakem. Odkaz této doby můžeme ale ve staré Praze vidět na každém kroku.

Jan Filip.


Návrat na obsah