MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

Spálení vlastních rukopisů před smrtí je posledním činem Isaaca Newtona naplněného záhadami.
Abychom zjistili, co se tak zoufale snažil ukrýt, musíme se zaměřit na jeho mládí.

Newtonovo mládí

V roce 1661 odchází osmnáctiletý mladík Isaac Newton z domova, aby zahájil studium na Cambridžské univerzitě. Už na počátku svých studií je vidět, že je to mladík, který je opatřený nezvyklou moudrostí.
V roce 1965 vypukla v Cambridgi morová epidemie, z tohoto důvodu se Isaac stěhuje do Woolsthorpe, do bezpečí svého rodného domu. Během dvou let, která tam stráví, objevuje Calculus (matematickou analýzu), učiní obrovské objevy o vlastnostech světla a právě tam padá osudové jablko, které podnítilo jeho gravitační teorii.
Po návratu do Cambridge, objevuje Newton zásadní zákony, podle kterých se řídí celý vesmír.
Nikdo o tom však nevěděl. Newton je velmi tajemný a vůbec nemá zájem se o svou práci podělit se světem, který by se tím mohl změnit. Newton měl hodně špatné sociální vztahy a nízkou schopnost empatie. Byl to dosti podezíravý, paranoidní, krutý a sadistický člověk. Na druhou stranu měl vyvinutou schopnost hyper-soustředění, obrovskou schopnost klást otázky a schopnost provádět experimenty a držet se otázky, dokud na ní nenalezl odpověď. Tato jedinečná schopnost, zůstat dokonale soustředěný, přitahuje pozornost Newtonova profesora matematiky. Ten ho začíná prosazovat mezi svými kolegy. Způsob, jak se uprostřed 17 stol. stát známým, se od toho dnešního dosti lišil. Bylo to poněkud osobnější. Někdo vaší práci předloží různým osobnostem, které pak uznají, že jste ve svém oboru nepostradatelní. A přesně to se stalo i Newtonovi.



Newton a královská společnost

Jeho profesor začal rozesílat jednu, nebo dvě Newtonovi práce a malá skupina se dozvěděla, že tato osoba je skutečně významným matematikem. Ve skutečnosti už byl tím největším matematikem světa.
Všichni tehdejší matematici usilovali o čest, stát se členy královské společnosti. V roce 1660, kdy byla královská společnost založena, sloužila jako fakulta pro zlepšení znalosti přírodních věd. V Newtonově době, byli členy společnosti tak významní vědci, jako Robert Boyle (jeden ze zakladatelů moderní chemie), Christopher Wren (astronom a jeden z nejslavnějších anglických architektů své doby) a Admond Halley (astronom, geofyzik, matematik, meteorolog, fyzik a demograf). Zajímaly je myšlenky tohoto mladého, zakřiknutého vědce, ale zapojit uzavřeného Newtona, nebyl nikterak lehký úkol. Stával se z něj čím dál větší génius, ale i samotář.
Newton byl svou prací posedlý, stal se z něj skoro poustevník. Popisoval celé stohy materiálů, které nikomu neukazoval. Tyto poznatky rozvíjel jen on sám pro sebe. Nikdo by v té době nemohl popsat Newtona jako oblíbeného, nebo uvolněného a to v jakékoliv fázi jeho života. Byl svou prací naprosto posedlý, byl velkým workoholikem. Mimo svou práci neměl žádné jiné zájmy. Newton se uzavíral do svých pokojů a mluvil jen s několika lidmi, kterých si vážil, například se svým profesorem.
Právě profesorův nátlak vyhnal Newtona z jeho úkrytu do záře reflektorů.

Newtonův dalekohled

Newton byl prvním člověkem, který v roce 1667 sestavil funkční zrcadlový dalekohled.
Tento dalekohled byl revoluční, protože byl více, než 10x menší, než srovnatelné dalekohledy té doby. Poté, co se královské společnosti dostal do rukou tento převratný vynález, chtěla společnost zjistit, co dalšího může tento podivín nabídnout.
Newton, podle svých slov, měl ještě něco, co se mu povalovalo na stole, ale za nic moc to nestálo. Jen podle jeho názoru, je to něco, co je ta nejdůležitější věc, která byla kdy v dějinách vědy objevena. Byly to slavné záznamy o světle a barvách. Spis, který Newton udržoval v tajnosti, skrýval objev, díky jemuž použil ve svých dalekohledech zrcadlo. Newton přišel na to, že když světlo prochází čočkou, která se do té doby v dalekohledech používala, dělí se na jednotlivé barvy. Pokud necháte tyto barvy projít další čočkou, už se dál nerozkládají. Newton z toho usoudil, že se bílé světlo skládá z těchto barev spektra. Tento objev představoval revoluci, ve způsobu porozumění světlu a způsobil revoluci ve způsobu sestrojování dalekohledů. Díky čočkovým teleskopům jsme objevili planety a měsíce, ale Newtonovy dalekohledy nám je poprvé zaostřily. Newton byl za svou práci konečně uznán a začal se otevírat okolnímu světu. Tehdy ovšem na scénu nastupuje i Robert Hooke.

Spory s Robertem Hookem

Hooke byl nadaný vědec a v královské společnosti vykonával post kurátora experimentů. Robert Hooke byl hvězdou v královské společnosti a neměl důvod si myslet, že by jí někdy přestal být. Až do roku 1672, kdy královská společnost obdržela onen dokument od jakéhosi profesora matematiky z Cambridge. Hooke si ihned uvědomil, že se vyskytl problém. Robert Hooke byl oblíbenou postavou kavárenské kultury, což byl nejlepší způsob, jak propagovat své myšlenky. Kavárenská kultura byla velmi rozšířená. Vědecké otázky mohly být v tomto kontextu veřejně diskutovány ve skupinách podobně smýšlejících jedinců. Všichni se scházeli v kavárnách a sdíleli své názory o světě. Bylo to jakési veřejné fórum a ne zrovna místo, které by bylo Newtonovi příjemné. Robert Hooke si přečetl Newtonovu teorii světla a zjistil, že se neshoduje s jeho vlastním chápáním toho, jak světlo funguje. Sepsal proto ostrý komentář k Newtonovu dokumentu, který se později stává předmětem diskuzí. Tajemník společnosti se rozhodl napsat Newtonovi, který začal zuřit. Hooke Newtona skutečně rozčílil již na počátku jejich vztahu. A to povahou jeho odpovědi. Byla to velmi kritická odpověď, bylo v ní málo pozitivního, neobsahovala nic, co by Newton rád slyšel. Newton hodně zariskoval, když ostatním umožnil nahlédnout do své práce.
Nyní se role obracejí a Hooke má brzy pocítit Newtonův hněv. Královské společnosti poslal dvacetistránkový dopis, ve kterém líčí, proč se Hooke mýlí a on má pravdu. Urážky létaly sem a tam, dokud Newton neustoupil. Stáhl se zpět do svého světa a oznámil, že už nebude nic zveřejňovat.

Newton a mystéria

Jeho vědecká práce však nebylo to jediné, co držel pod pokličkou. Celá léta se zajímal o poněkud mystickou práci s drakem, jedovatým červem a krví zeleného lva (alchymistické názvy pokusů). Díky své nově nabité izolaci se mohl znovu zaměřit na tyto nepovedené praktiky a také to dělal. Stal se alchymistou. Alchymie je starobylý obor, zaměřený na pátrání po bájných pokladech, jako je kámen mudrců, který by přeměnil kov ve zlato. V Newtonově době je alchymie považována za činnost bláznů, a přesto jí byl Newton posedlý. Zatímco se mu v kotlíku pálily kovy, zapomínal na spánek i jídlo. Alchymie skrývala pro Newtona potenciál tajných znalostí. Četl alchymistické práce a sám v alchymii experimentoval. To je velmi odlišné od vědecké revoluce, kdy své objevy veřejně publikujete. Tyto poznatky si Newton nechával spíše pro sebe.

Newtonova gravitační teorie

O jedno desetiletí později pozastavil Newton svůj tajný alchymistický výzkum, když slavný věděc Amond Helley, znovu zažehnává jeho zájem o tradiční vědu. Helley v kavárnách debatoval o teorii gravitace a o oběžných drahách planet. Robert Hooke tvrdil, že tuto teorii dávno prokázal, ale ani po měsících čekání se Helley Hookova důkazu nedočkal, a tak se obrátil na Newtona. Admond Helley přišel Newtona navštívit a zeptal se ho, jestli může dokázat, že mezi známými eliptickými orbity planet a zákonem převrácených čtverců existuje nějaká spojitost. Newton odpověděl, že může a že tento důkaz dokonce má. Podle jednoho příběhu prý Newton začal šustit v papírech a řekl, že je mu líto, že ho nemůže najít. O tři měsíce později přišel k Helleymu do královské společnosti mimořádný text, který měl asi jedenáct stran. Během těch tří měsíců však Newton na několika málo stránkách vypracoval základy moderní fyziky. Helley vybízel Newtona k tomu, aby tuto práci vydal oficiálně, aby ji proměnil v knihu a aby světu ukázal, co objevil. Jeho lichotky dokázaly Newtona donutit v roce 1687 svou gravitační teorii a další zákony, které popisují, jak funguje svět, zveřejnit v díle s názvem „Principia Mathematica“. Principia je jen kniha, ale jaká kniha… Je to jedna z nejlepších knih, jedna z nejjemnějších vědeckých prací, které byly kdy vydány. Pro naší kulturu je to také jedna z těch nejdůležitějších tištěných knih. Lidé po právu pohlíželi na Newtonovu úžasnou knihu, jako na základ moderní vědy. Jenže Newtonův hlavní sok Robert Hooke nadále prohlašoval, že Newtonova teorii gravitace on prokázal jako první. Hooke tuto myšlenku měl, nicméně nedokázal použít matematiku tak, aby vysvětlil, co se v pohybu planet děje. Tak Newton tento nápad převzal a podrobil ho velmi pečlivému matematickému bádání. Newton Hookův přínos odmítl, velmi se rozlítil a Hookovi, ve svých návrzích Principie, nějaký přínos uznává. Pro Hookovu aroganci a nadměrné sebevědomí se ale rozhodl Principii ještě jednou projít a veškeré odkazy na Hooka, kromě dvou, vyškrtnout. V roce 1703 Robert Hooke umírá. Newtonův život se přes noc změnil. Vydává další, ze svých významných děl. Pokračování svého prvního díla o optice 30 let po uskutečnění původního výzkumu. Po smrti Roberta Hooka se Newton stal předsedou královské společnosti a byl jím až do své smrti v roce 1727.

Věda a alchymie

Někteří odborníci se však domnívají, že za Newtonovými tajnostmi je více, než Robert Hooke.
Profesor William Newman je předním odborníkem na Newtonovy objevy v alchymii. V roce 2010 učinil Newman objev, který ho přesvědčil o tom, že Newtonovy teorie světla byly inspirovány jeho alchymistickým výzkumem. Jelikož Newton na světlo nahlížel, jako na shluk materiálních globulek, jak je sám nazýval, bylo pro něj naprosto přirozené a zřejmé se domnívat, že lze světlo analyzovat stejným způsobem, jak se to dělá s chemikáliemi. Profesor Newman zrekonstruoval experiment, který podle něj pomohl Newtonovi objevit skutečnou podstatu světla. Nazývá se redintegrace (obnovení) ledku. Podle tohoto pokusu redintegrační experimenty Newtonovi možná pomohly si uvědomit, že se všechno sestává ze základních stavebních kamenů, které mohou být různými způsoby skládány a rozkládány tak, jako světlo. Pokusy s redintegrací rozhodně ovlivnily Newtonovu teorii optiky. Pokud si chtěl Newton udržet svou dobrou pověst, bylo utajení nutné. Na jeho alchymii by se většina lidí dívala jako na podvod. Říkali by si, proč tak tvrdě pracuje na něčem, co je obecně považováno za práci šarlatánů a bláznů. Kdyby se o Newtonovi vědělo, že je ponořený do těchto praktik, měli by ho i přes veškerou jeho váženost za podivína. Skutečnost, že jeden z nejslavnějších světových vědců, je vášnivým alchymistou, zní jako obrovský rozpor. Tím ale rozpory nekončí.

Newton a bible

Newton má ještě překvapivější zájem. Je posedlý tajnými šiframi a proroctvími v bibli. A to ho mohlo stát jeho práci. Možná dokonce i život. Získáváme obraz Newtona, jako muže, který se hluboce zajímá o náboženské myšlenky. Rozhodl se, že pro teologii udělá totéž, co pro matematiku a fyziku. Tak se nakonec od radikálního protestantismu, který byl v té době naprosto běžný, přesouvá k něčemu neobvyklému. Studiem náboženství trávil dokonce 5-6 hodin denně. O svatých písmech napsal více slov, než kdy sepsal o vědě a alchymii dohromady. Newtonova práce na biblických studií se zaměřuje převážně na rané náboženské texty, které rozpitvává dopodrobna. Newton měl totiž velmi rozvinuté analytické myšlení, a proto rád přezkoumával rané církevní spisy, i bibli samotnou. Newton byl obzvlášť posedlý knihou s názvem „Zjevení svatého Jana“ a věřil, že se v ní nachází skryté poselství o konce světa. Newton byl přesvědčený o tom, že tou nejvýznamnější částí teologie je proroctví. Ve svém významném díle o proroctví se Newton snažil stanovit definice stejně, jako ve své knize „Principia Mathematica“, na základě svého výkladu. Píše v něm, že pochopení proroctví vyžaduje určitý druh slovníku a aby jedinec pochopil, co tento květnatý jazyk v knize „Zjevení svatého Jana“ skutečně znamená, musí se vrátit k lidem, kteří v devátém a desátém století psali výklady snů. Pro Newtona existuje jen hrstka lidí, včetně jeho samého, kteří znají pravdu. Tito lidé byli pronásledováni, někdy mučeni, někdy byli vyhoštěni ze země a vždy museli pracovat v tajnosti. Ve zdánlivě nesouvisejících oblastech vědy alchymie a teologie se Newton, se stejnou posedlostí, snažil najít pravdu. S výjimkou jednoho, nebo dvou lidí, nikdo za Newtonova života nevěděl, co si myslí, nebo v co věří. Newton byl přesvědčený, že on jediný byl obdarován výsadou odhalit tajemství vesmíru, ať už díky vědě, náboženství, či alchymii. Všechny poznatky z těchto oblastí proto udržoval v mlčenlivosti.

Tajné spisy

Muselo však existovat něco, co zoufale potřeboval utajit tak, že si to vzal s sebou do hrobu. Víme, že několik týdnů před svou smrtí zničil stovky dokumentů. Existují dva zdroje, podle kterých Newton některé spisy spálil před tím, než zemřel. První z nich tvrdil, že viděl Newtona před smrtí pálit velké množství materiálu, který byl téměř jistě teologického směru. Nevíme ovšem proč by to dělal, když zbylé dokumenty jsou už tak dost kacířské. Nedokážeme si představit, co v nich bylo horšího, že to musel spálit. Je pravděpodobné, že spálil několik svých alchymistických prací, protože to obrovské množství jeho dochovaných alchymistických záznamů jsou jen poznámky vyňaté z textů jiných autorů. Newton však zcela jistě sepsal tisíce slov svých vlastních úvah, které si my nikdy nepřečteme. Dokumenty, které Newton před svou smrtí spálil mohly být pouze kopie stávajícího materiálu, kterých se chtěl zbavit. Nicméně, vzhledem k jeho zájmu o alchymii a teologii, mají někteří podezření, že se jednalo o něco bizarnějšího. Dnes se mohl tento vzdorovitý čin zdát přehnaný, ale můžeme se domnívat, že za ním stojí Newtonův zdravotní stav.

Newtonova nemoc

Profesor Michael Fitzgerald si je stoprocentně jistý, že Newton trpěl Aspergerovým syndromem. Pro tento syndrom jsou klíčové mizerné sociální vztahy, špatná schopnost empatie, pronikavý pohled, potíže se čtením výrazů ve tváři, čtením řeči těla a časté opakování jediné činnosti. Newton často svou práci přepisoval. Nemluvíme jen o několika stránkách, často napsal i desetitisíce slov znovu od začátku. Doktor Fitzgerald popisuje další rysy, které vídáme u jiných géniů s tímto syndromem. Mají velmi úzký okruh zájmů, nechají se něčím naprosto pohltit a setrvávají u toho, dokud nemají vyhráno. Existují nezávislé důkazy o tom, že se Newton dostával až za hranice svých možností a že vykazoval jisté roztržité chování. Také byl schopný se naprosto dokonale zaměřit na jednu věc a tím, co dělal, byl často zcela posedlý. Fitzgerald je přesvědčený o tom, že Albert Einstein a Charles Darwin vykazovali stejné příznaky. Pokud by Newton trpěl Aspergerovým syndromem, jeho mozek by fungoval jinak, než u běžného člověka. Je to, jako kdyby měl Newton v mozku dvanáct počítačů, které fungují nezávisle na sobě. Nejsou spolu nijak propojeny, nejsou ucelené, jak je tomu u „normálních“ lidí. Nejen, že by Aspergerův syndrom pomohl vysvětlit Newtonovu genialitu, ale také by spojoval jeho zdánlivě nesourodé zájmy, jako je teologie, alchymie a fyzika. Různé oblasti mozku pracují nezávisle na sobě, ale každá s intenzivním lokálním výkonem.
Newton je nesmírně rozporuplná osoba a to u géniů vídáme často. Mají svou vědeckou, ale i iracionální stránku, týkající se okultních a duchovních záležitostí. Je to skutečně velmi podivné, ale u lidí s Aspergerovým syndromem je běžné, že mají jakési rozpolcení. Kdyby Newton netrpěl Aspergerovým syndromem, nebyl by to on. Nemluvili bychom tu dnes o něm, jako o významném vědci. Byl by to jen další farmář.
Když Newton umíral, byl jedním z nejslavnějších lidí v dějinách lidstva. Newton je teď komplexnější postavou. Je více člověkem své doby. Pochopením Newtonova pohledu na svět a z čeho vzešly jeho vědecké poznatky, je zajímavější způsob, jak na něj pohlížet.
Dnes je způsob, jak na Newtona pohlížíme složitější, než v minulosti. Jeho postavení vědce se tím ale nezměnilo ani v nejmenším. Je tím největším vědcem za posledních tisíc let.

Jan Filip.





Návrat na obsah