MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

Dne 21.6. zde máme opět jeden ze silných pohanských svátků, kterým je oslava letního slunovratu, zvaná Litha.
Litha se slaví vždy, když je Slunce na prvním stupni raka.

Slunovraty jsou předmětem oslav po celém světě, nezávisle na kulturách v té které oblasti, mající kořeny v dávné minulosti. Důvodem oslav zimního slunovratu bylo vítání delšího dne (delší doby po čas dne, po kterou svítí Slunce), ústup zimy a sněhu a příchod tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin potažmo více úrody a jídla. Různé kultury si tyto cykly vysvětlovaly jako přízeň bohů a odpovídajícím způsobem je oslavovaly.

V letním slunovratu je Slunce nejsilnější a nejvýše ze všech ostatních sabatů. Tento svátek byl tedy často spojován s ohněm, a to především u germánských národů. Zmínky o ohních na vrcholcích kopců a hor převládají především ve středověké Evropě, kdy se obřad měnil v obrovské slavnosti.
Severský bůh Slunce Baldr vstupuje do nižších světů z Asgardu. Klíčové je tedy v obřadech téma sestupu. Pro čarodějnice to znamená sestup do svého nitra a změnu všeho, co je nezbytné tomu, abychom se stali lepšími. Většina oslav se tedy týká naší touhy po změně k lepšímu.

Ženy v tuto noc bohatě zdobily oltáře letními květy a plody. Oltáře museli přímo zářit a tak na nich byl velký dostatek svíček všech barev. Ve středu oltáře vždy ale byla jen jedna svíce žluté, nebo zlaté barvy a to proto, že se uctíval bůh Slunce. Za dob inkvizice se říkalo, že v tuto noc čarodějnice obcovaly s ďáblem, tedy Luciferem a ano, ono to tak skutečně bylo. Ovšem v pohanské kultuře nikdy nic takového, jako ďábel neexistovalo. Označení „Ďábel“ vzniklo až s příchodem bible a nového jediného boha. Před tím to byl vždy rohatý bůh, bůh hojnosti a plodnosti, nebo Lucifer, posel světla a slunce (lux = světlo, fero = nesu). Takže ano, ženy opravdu uctívaly Lucifera, ovšem nikdy se zlým úmyslem. Děkovalo se mu za květy, kterým dopřál svou sílu a vzýval se pro dobrou úrodu, která z květů vzejde. I proto ženy v tento den a noc nosily ve vlasech různé květy, aby skrze květy ženám tento anděl světla a Slunce požehnal k jejich plodnosti. Hojně se také tančilo okolo ohně, který očišťoval, dodával sílu a samozřejmě při chladné noci i zahříval. Noční oheň také symbolizoval Slunce, které u nás samozřejmě v tu chvíli nesvítí. Zapaloval se ve víře, že bůh Slunce tento oheň uvidí a pozná, že si přejeme, aby svítil déle, než tomu bylo v předchozích dnech. Mimochodem, proč myslíte, že jsou ohniště dodnes kulatá? Symbolizují kolo roku, které se s každou podobnou oslavou trochu pootočí a svým tvarem kruhu vyjadřuje symboliku Slunce, nebeského kotouče. Následující den po této noci, někdy i den před ní, ženy vázaly věnce a i to mělo v sobě kouzlo. Dnes se tomuto kouzlu říká uzlová magie. Mladé dívky vily věnce z květin a zaplétaly do nich svá přání. Většinou přání k nalezení ženicha. Věřily, že když zapletou květy do kruhu a pošlou jej po vodě, tak je posel Slunce přivede k tomu pravému. Sledovaly tento věnec, kam je zavede.

ČTĚTE TAKÉ PRAŽSKÉ MYSTÉRIUM ZDE
 

Jan Filip.

Návrat na obsah