MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Když je většina z nás spatří, zpozorní a možná se také trochu zalekne. Svým charakteristickým temným krákorem působí na mnoho lidí depresivně. Jako černí nositelé smůly jsou proto havrani a krkavci lidmi často zavrhováni. Je to trochu nezasloužené postavení, ale na druhou stranu se o černých ptácích také traduje, že jsou převaděči zemřelých na onen svět. Bojíme se jich zbytečně, nebo máme být skutečně na pozoru?
Během nastupujícího podzimu se slétají první černí opeřenci, kteří v naší společnosti setrvají až do konce zimy. Během sychravých dnů působí jako tišší pochopové jinak ztichlé přírody. Formují se ve zlověstných hejnech a už od odpoledne vyhlížejí soumrak. Když ten přichází, doprovázejí slunce za obzor, jako by si chtěli pohlídat svůj pravý čas. V noci se pak vydávají na sněmy, kde se scházejí jako jedna velká temná armáda. O čem rokují? Jsou to neškodní noční ptáci, nebo havrani a krkavci opravdu přinášejí neštěstí, jak praví některé mýty?  

Podle staré čínské či perské mytologie je havran božským tvorem. Ne vždy však v pozitivním světle. Často přináší zmar, válku a smrt. Také podle křesťanských mýtů mají krkavcovití rozporuplnou pozici. Ve Starém zákoně, první části Bible, je havran zmíněn několikrát. Dvě zmínky jsou zvlášť signifikantní tím, že obsahují jedno z nejstarších zobrazení havrana jako zvěstovatele a zdroje potravy. Ovšem v jiné církevní symbolice je havran naopak chápán jako hříšník a odpadlík. Když biblický praotec Noe vystaví archu a bere na ni pár od každého druhu zvířat, aby je zachránil před velkou potopou světa, havran archu údajně opouští a raději se usadí u světských marností a bezbožně se sám oddává obžerství. Jenže podle jiného výkladu se na archu odmítl vrátit proto, že potopa již pominula a havran tak dával signál Noemu a jeho druhům, že se mohou vrátit zpět na zem.
Biblická Noemova archa možná hraje roli v životech krkavcovitých i dnes. Podle některých pramenů pocházejících z Austrálie totiž charakteristické „kra kra kra“ koresponduje s někdejším krákorem „arka, arka, arka,“ kterým se měl strážný havran ohlašovat proslulé Noemově bárce. Připusťme, že by šlo o velkou senzaci, kdyby se tento hlasový projev skutečně shodoval s dnešním krákáním ptáků, ale na druhou stranu ani tuto hypotézu nemůžeme zcela zavrhnout a patří k dalším záhadám, které havrany a jejich příbuzné obklopují.

Kromě tradičních ptačích vlastností údajně disponují havrani a jim podobní opeřenci schopností komunikovat s jinými světy. Podle některých zdrojů z minulosti a šamanských zkazek prý havran také převádí duše zemřelých do záhrobí. Je na tom skutečně něco pravdy? Kupříkladu indiáni věří, že havrani už odpradávna znají cestu k bráně smrti! Podle jejich mytologie se prostřednictvím černých ptáků lze rovněž spojit s dušemi zemřelých či živým předpovědět, kdy nadejde u vybraného člověka čas odchodu na věčnost. Není bez zajímavosti, že obdoba těchto pověstí přetrvává do současnosti. Jeden z havraních mýtů hovoří o tom, že pokud po levici člověka prolétne havran a zakráká, dotyčný se brzy ve svém okolí setká se smrtí...
Havrani jsou údajně velkými proroky. Proto kouzelníci a šamani po celém světě používají peří havranů jako součást své „know-how“ při věštění a proroctvích. Havraní pírka jsou v minulosti vzácným artiklem, nikdo si však nedovolí havrana zabít. To údajně přináší neštěstí a například v indiánských kmenech jsou vrazi havranů rovnou zavrženi. Mršina havrana totiž přináší zlobu, nemoci a války. Tento mýtus prostupuje i další víry a náboženství.
Nejvyšší severský bůh Odin měl jako své dva nejvěrnější služebníky právě dva havrany Higiniho a Muniniho, neboli myšlenku a paměť. Ti létali nad světem a nosili svému pánu novinky. Valhallu (Zemi severských bohů) opouštěli ráno a vraceli se za soumraku. Sedávali na Ódinových ramenou a šeptali do mu uší, co viděli a slyšeli.

Mnoho lidí se kontaktu s havrany a krkavci bojí a krkavcovitým ptákům se z dálky vyhýbá. Za nocí se přitom člověk může setkat najednou i se 100 000 havrany na jednom místě! Taková „nocležiště“ existují i v České republice. Kde se slétají havrani na své černé sněmy? Mezi takové lokality patří údajně havraní kolonie v Kralupech nad Vltavou, Veltrusích, či černými opeřenci obsypané nádražní pozemky v Nymburku a Ostravě. Nepřipravený svědek havraních sletů si může rázem připadat jako v ptačím hororu! „Ze všech světových stran se před setměním začnou náhle slétat šiky černých havranů. A v okamžiku, když jste jejich množstvím zcela ohromeni, zjistíte, že se jednalo jen o předvoj. Z dálek přilétají další a další, až obloha téměř zčerná,“ prozrazuje současná česká publicistka Jana Bucharová. Důvod takových nočních sněmů zůstává záhadou. Havrani se na ně slétají i z míst vzdálených desítky kilometrů. Během zvláštních kongresů se údajně mocně hádají, až spočinou v blažené náruči hromadného klidného spánku. Jde jen o ptačí hašteření, nebo se tu k temným sněmům slétají černokněžníci, aby kuli své pikle?
Kromě prazvláštních nočních sletů jsou však havrani zvyklí žít víceméně osamoceně. Proto jsou často považováni za patrony osamělých lidí. Podle českého egyptologa Břetislava Vachaly symbolizují havrani rovněž ve starověkém Egyptě smutek, samotu a odloučenost. A tak za jejich nelichotivou pověstí může být především neveselý vzhled s antracitově temným peřím či děsivý krákor. Nesou si svou nálepku poslíčků smrti ptáci z rodu krkavcovitých neprávem? Na druhou stranu, nejsou to právě krkavci a havrani, kdo po celou dobu historie vysedává na hřbitovních zdech a krvelačně vytrhává nebožtíkům maso z těla?



Návrat na obsah