MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

 
Může nám nějaký překrásný předmět ublížit?
Mohou nejmocnější vládci světa žít v neustálém strachu?
Chtějí se bohové pomstít smrtelníkům?
Nic není nemožné!
Představím vám 10 nejneuvěřitelnějších kleteb, které stihly lidstvo.

č. 10 - Diamant naděje

Diamant naděje je nejoblíbenějším exponátem muzea. Každoročně nad ním strne v úžasu přes šest miliónů lidí. Diamant naděje je modrý diamant, který váží 45,52 karátů. Je to největší modrý diamant na světě. To z něj činní nesmírně významný a slavný drahokam. Obklopuje ho šestnáct bílých diamantů, spolu s dalšími 45 drahokamy, tvoří náhrdelník. Ovšem návštěvníky nepřitahuje jen krása diamantu. Podle legendy je tento kámen prokletý. Každého majitele údajně stihlo neštěstí. Jeho vlastníci umírali, onemocněli, nebo se jim přihodily hrozné věci.  Mnozí věří, že kletba pochází ze 17. století, kdy francouzský královský klenotník Jean Babtiste Tavernier objevil na hinduistické skulptuře v indickém chrámu obrovský drahokam. Podlehl pokušení a modrý diamant zcizil. Ovšem každého, kdo diamant ukradne, má údajně stihnout kletba. Klenot koupil francouzský král Ludvík XIV. A začalo se mu říkat „Francouzský modrý diamant“. Ale svému novému majiteli rozhodně štěstí nepřinesl. Zůstal součástí francouzských korunovačních klenotů, až do roku 1792, kdy ho, během revoluce, ukradli. Pak se objevil v Londýně, v roce 1812. Koupil ho Henry Philip Hope a zůstal ve vlastnictví Hopeovy rodiny až do roku 1901. Počátkem 20. stol. se stal vlastníkem diamantu slavný francouzský klenotník Pierre Cartier. Když ho prodával americké dědičce Evalyn Walsh McLeanové, varoval ji, ohledně kletby.
V době, kdy Evalyn diamant koupila, považovali ji za nejšťastnější ženu ve Washingtonu. Vdala se za miliardáře Edwarda McLeana, dědice novinového vydavatelství Washington Post. Evalyn náhrdelník neustále nosila. Pak se něco zvrtlo. Navzdory svému bohatství, vedla Evalyn  velice nešťastný život. Přes všechny vymoženosti skvělého životního stylu, zažila spoustu tragédií. Její syn zahynul při autonehodě. Dcera spáchala sebevraždu, její muž zešílel a skončil v ústavu. Sama zemřela v relativně nízkém věku. Evalyn zemřela v pouhých šedesáti letech s diamantem naděje kolem krku.
Poté drahokam koupil newyorský klenotník Sir Harry Winston. V padesátých letech, jeho syn - Richard, vyrazil napříč Amerikou, aby získal peníze pro charitu. Ale záhy uvěřil v prokletí diamantu. Neboť každého, kdo ho nosil, následně stihla tragédie. Na výstavu přišel nejbohatší muž města, se svou nesmírně krásnou dcerou. Richard se jí zeptal, zda by si nechtěla vzít diamant naděje na ples. Nadšeně souhlasila. Nesmírně jí slušel. O dva měsíce zemřelo, za záhadných okolností, její dítě v postýlce. Její manžel začal pít, skončil v ústavu, zešílel, a rozvedli se.
V roce 1958 daroval Sir Harry Winston diamant Smithsonově institutu. Mnozí věří, že skleněná vitrína, nechrání jen diamant před lupiči, ale současně i návštěvníky, před jeho prokletím.
Přesto, že lidé prahnou po jejich kráse, řada nejslavnějších diamantů světa je údajně prokletá. Zářivý diamant naděje, patří k nejzlovolnějším klenotům, zanechávajícím za sebou stopy smrti a zhouby.


č. 9. - Prokletí kaple v portugalské Evoře

V malebném portugalském městečku Evora se nachází slavná kostnice. Postavili ji Františkáni v patnáctém století. Tento, na první pohled obyčejný kostel, má morbidní interiér. Nad vstupní branou, vítá návštěvníky nápis „My kosti, zde přítomné, čekáme na ty vaše“. Zdi interiéru, byly postaveny z kostí více, než 5.000 lidí. Mniši k tomu měli konkrétní důvod. Kostnici postavili jako místo, kde by mohli mniši meditovat nad smrtí a nad tím, jak je život krátký. Ovšem nejstrašidelnější výzdobou nejsou kosti. Na zdi tu visí dvě mrtvoly. Místní legenda popisuje hrozivý příběh, jak se sem tato těla dostala. Součástí legendy je jedna z nejmocnějších kleteb - prokletí na smrtelném loži. Součástí portugalského folkloru, je příběh zbožné katoličky, týrané vlastním manželem a synem. Jednoho dne stihl jejího muže záchvat vzteku. Při tomto běsnění ubil svou ženu k smrti. Umírající žena oba mužské členy rodiny proklela. Prohlásila, že jí budou záhy následovat do hrobu. Za to, jak s ní zacházeli, jejich duše poputují přímo do pekla a země jejich těla nikdy nepřijme. Jak žena předpověděla, oba muži brzy zemřeli. Když se je měšťané pokusili pohřbít, půda zkameněla. Nebylo možné jim vykopat hrob. Mniši proto zavěsili jejich mrtvoly do kaple. Věří se, že mniši zde vystavili těla, coby mravní ponaučení. Je ale pozoruhodné, že nikdo netuší, proč byla těla uchována. Neví to ani kurátor kostnice. Kurátor slouží v kostnici 30 let a nikdy neviděl, že by tato těla někdo zkoumal. Neví tedy, zda byla mumifikována, či nikoliv. Kostnice v Evoře je šokující podívanou a mrazivým příběhem o kletbě, s univerzálním poselstvím o tom, jak se máme chovat ke svým bližním.  


č. 8. - Londýn - Macbeth

Každoročně navštíví londýnská divadla dvanáct miliónů diváků. Láká je pestrá rozmanitost divadelní čtvrti londýnského Westendu. Zatím, co obecenstvo usedá v hledišti, herce v zákulisí, před zahájením představení Macbeth, straší nejen to, že zapomenou text. Vyřčení názvu hry, přináší obrovskou smůlu. Vlastně to může přinést neštěstí komukoliv, z celého štábu.  Nejen těm, kdo přímo ve hře účinkují. Kletba postihla i ty nejslavnější divadelní herce. Ve třicátých letech na Lawrence Oliviera, stojícího na jevišti, spadlo závaží z provaziště a minulo ho jen o centimetry. Zemřeli tři herci z divadelní produkce a vedoucí výpravy spáchal sebevraždu. Kletba údajně vzešla ze známé scény s čarodějnicemi. Shakespeare do hry začlenil skutečné kletby a rituály z černé magie. Skutečným čarodějnicím se ovšem nezamlouvalo, že se tímto způsobem zveřejňuje jejich tajemství. Čarodějnice natolik rozlítilo, že Shakespeare odhalil jejich tajemství, že uvrhly kletbu na veškeré inscenace této hry. K prvnímu neštěstí došlo hned při premiéře. Herec, který hrál hlavní roli Macbetha, náhle onemocněl. Dostal vysokou horečku a té noci zemřel v zákulisí. Jeho role se tedy ujal sám William Shakespeare. Od premiéry hry Macbeth, téměř před 400 lety vznikl celý katalog smrti a neštěstí. Herci se obávají, že je to velice fyzicky náročná hra. Probíhá v ní spousta šarvátek a soubojů, takže je představení poměrně nebezpečné. Hru provázejí neuvěřitelné historky. K nejznámějšímu případu účinků kletby Macbetha, došlo v jednom severoanglickém divadle. V roce 1947 si hlavní roli zahrál Harrold Norman. Odpadl ochranný kryt na jednom z mečů, používaných ve scéně, kdy probíhá souboj. Norman si toho nevšiml a začal na podiu šermovat se svým protivníkem, držícím tento meč. Publikum nadšeně tleskalo zdánlivě skvělému hereckému výkonu. V zákulisí si uvědomili, že Norman utrpěl bodnou ránu. Tři týdny na to zranění podlehl. Naštěstí lze nešťastné vyřčení slova Macbeth zvrátit. Pokud někdo nedopatřením v zákulisí vysloví jméno hry, musí v prvé řadě opustit místnost. Venku se musí 3x otočit odplivnout si a zaklít, zaťukat a počkat, až ho ostatní pozvou dál. Až příště půjdete na Shakespearovu tragédii, vzpomeňte si na dramatické okamžiky, jež se odehrávají v zákulisí, kde herci čelí prokletí hry Macbeth.

č. 7. - Aleister Crowley u jezera Lochness

Lochness je tajemné místo. Koneckonců ve zdejším jezeře údajně přebývá mýtická lochneská obluda. Některé turisty sem však láká něco jiného. Chtějí navštívit někdejší dům nechvalně proslulého britského vyznavače okultních věd. Aleister Crowley se proslavil tím, že se označil za nejzkaženějšího muže na světě a velkou šelmu s číslem 666. Tak mu ostatně říkala i jeho matka. V roce 1899 Crowley bydlel v odlehlém domě na jižním břehu jezera Lochness. Údajně byl odborníkem na černou magii. Ve svých denících uvádí, že ve svém domě a přilehlém okolí vyvolal 115 duchů. Vytvořil v domě děsivou atmosféru, která dopadla i na každého, kdo žil v okolí. Ředitel hotelu se údajně snažil zabít své děti, kočí propadl alkoholu a z jasnovidky, která ho navštívila, se stala prostitutka. Když Crowley nekouzlil, věnoval se horolezectví. Obě své záliby ovšem propojil na jihu Anglie. Snažil se vylézt na skálu s názvem „Ďáblův komín“. Při sestupu v polovině cesty uvízl. To ho natolik rozlítilo, že místo proklel se slovy, že až se Ďáblův komín zřítí, ať na Eastborn a přilehlé oblasti dopadne oheň a síra. Přírodní skalní formace s názvem „Ďáblův komín“ tu stála tisíce let. V dubnu, roku 2001 se z čista-jasna osmdesáti metrová horní část skály zřítila do moře. Aleister Crowley byl nejznámějším zaklínačem, s nimiž jsme se během našeho putování zatím setkali. Jakési tajemné síly ho přivábily k jezeru Lochness. Většině návštěvní však paradoxně učaruje jeho krása.

č. 6. - Kletba voodoo - New Orleans

Každý rok navštíví New Orleans šest miliónů lidí. Mnohé z nich sem žene touha proniknout do moci voodoo. Voodoo je víra se západoafrickými kořeny, založená na komunikaci s mrtvými. Objevila se ve Spojených státech v 19. století. Většinou díky jedné z nejznámějších kněžek voodoo, jménem Marie Laveau. V New Orleans získala velkou moc a bohatství a místní obyvatelé věřili, že dokáže pomocí voodoo požehnat, či proklít přátele i nepřátele. Tuto ženu jedni milovali a druzí nenáviděli, ale všichni ji respektovali. Po větší část 19. století byla všemocnou královnou města New Orleans. Říkalo se jí papežka voodoo. Marie Laveau zemřela v roce 1881. Dnes zvědaví návštěvníci, podnikají pouť k jejímu náhrobku v Saint Louis. Mnozí věří, že Marie má i ze záhrobí moc plnit přání, pokud ovšem dodržíte specifický voodoo rituál. Pokud chcete Marii Laveau o něco požádat, musíte udělat následující - Třikrát zaklepat na náhrobek, pak se otočit třikrát proti směru hodinových ručiček. Nabídnete duchům rum, pak na hrobce vyznačíte trojí pokřižování a vyslovíte svou žádost. Nakonec tu zanecháte oběť. V New Orleansu si můžete ve většině obchodů koupit voodoo náčiní. Jednou z nejpoužívanějších metod prokletí je zhotovit figurku zamýšlené oběti. Ve voodoo se používají panenky. Tyto panenky se používají k poškození a případnému zabití nepřítele. Panenka voodoo původně neměla lidem škodit. Panenky se zhotovovaly, jako model člověka, kterého jste se snažili vyléčit. Účelem trnů a špendlíků bylo zacílit na určitý problém. Pokud měl dotyčný potíže se žaludkem, špendlík se zabodl do míst, kde žaludek leží. Ocitnete-li se v pokušení vykonat rituál voodoo, vězte, že jeho provozovatelé věří, že přivolání zla na druhého člověka se nakonec obrátí proti vám.


č. 5. - Kletba krále Tutanchamona, Egypt

Egypt - domov pyramid, faraónů a jedné z nejobávanějších a nejdiskutovanějších kleteb všech dob. Je to kletba krále Tutanchamona. V roce 1922, anglický archeolog Howard Carter, s kolegou, egyptologem, Georgem Herbertem, hrabětem z Carnarvonu, objevili poslední místo odpočinku mladého faraona Tutanchamona. V roce 1300 př. n. l., se ve věku osmi let, Tutanchamon stal králem Egypta. Vládl, až do náhlé smrti, ve svých osmnácti letech. Urychleně byla připravena jeho hrobka, obsahující všechny cennosti, jež si měl s sebou odnést do posmrtného života. Když Carter a Herbert pronikli do hrobky, naskytl se jim nevídaný pohled. Carter zde objevil přes pět tisíc artefaktů. Všechny zhotovené ze zlata. Podle tehdejšího anglického tisku byli Carter s Herbertem natolik omámení pokladem, že ignorovali 3000 let staré varování v hieroglyfech, vytesané nad vstupem do komnaty.
Staří Egypťané se vždy snažili hrobky chránit, a proto nad vchodem vždy zanechali vyrytý výstražný nápis, že každého narušitele stihne trest. Tutanchamonova kletba měla přivodit smrt každému, kdo poničí jeho hrobku. Faraonova kletba se začala naplňovat o pouhých sedm týdnů později, kdy Herbert onemocněl po bodnutí komárem. Ve smrtelné agonii ulehl na lůžko v káhirském hotelu Continental. V okamžiku jeho smrti se celé město ponořilo do tmy. Ve stejném okamžiku, v tisíce kilometrů vzdálené Anglii, ve venkovském sídle George Herberta, hraběte z Carnavonu, začal jeho věrný pes zoufale vít. Služebnictvo se ho marně snažilo utišit. Po chvíli pes padl k zemi a pošel.
Kletba zjevně pokračovala. Podle dostupných údajů, sedm let po otevření hrobky, zemřelo 22 členů archeologického týmu. Kletba se nevyhnula ani britskému královskému letectvu. V sedmdesátých letech se Tutanchamonovy poklady letecky přepravovaly do Anglie. Následně stihly údajně celou posádku letadla smrt, zranění a neštěstí. Skeptici tato úmrtí označují za pouhou shodu okolností. Poukazují i na to, že sám Howard Carter zemřel až šestnáct let po otevření hrobky, ve věku šedesáti šesti let, z přirozených příčin. Uznávaný egyptolog Dr. Zahi Hawass má vlastní teorii. Tvrdí, že mnoho úmrtí způsobily 3000 let staré bakterie, ukryté uvnitř zapečetěné hrobky. Když dnes otevírá nově objevenou hrobku, činí bezpečnostní opatření. Po otevření hrobky čeká dva dny. Nikdy do hrobky nevstupuje, dokud se nevyčistí všechen špatný vzduch a hrobka se neprovětrá. Také se nikdy neholí. Když se totiž oholíte, jste náchylnější vůči všem bacilům.
Nicméně spousta lidí věří, že Tutanchamonova kletba stále působí.
Příběh mladého faraona Tutanchamona, fascinuje historiky a egyptology celá staletí. V důsledku často probírané kletby se jeho sláva přenesla i do 21. století.


č. 4. - Krkavci z londýnského Tower

Většina návštěvníků považuje místní krkavce za jakési obtloustlé černé ptáky, ale jiní věří, že krkavci představují nejdůležitější atrakci Toweru. Legenda praví, že pokud krkavci někdy odlétnou, velká bílá věž se zhroutí. Spolu s ní i celé království a monarchie. Nikdo netuší, odkud krkavčí kletba pochází.
Poprvé ji zaznamenali, za vlády krále Jiřího, v 17. století.
Král hovořil s astronomem a ptal se ho, jak probíhá pozorování.  Ten mu odpověděl, že ne moc dobře. Kvůli krkavcům, co jsou vykrmení a nechtějí odsud zmizet. Požádal krále, zda by se jich nemohl zbavit. Král nejprve souhlasil, ale pak mu někdo připomněl starou legendu. A tak se z Toweru, místo krkavců, odstěhovala observatoř. Krkavce poté začal chránit královský výnos a o jejich zdraví dbá monarchie dodnes. Pokud nějaký krkavec uhyne, královna se to okamžitě dozví. Sdělí jí to samotný princ, a správci Toweru seženou co nejrychleji náhradu. Krkavci požívají královských výsad i v okamžiku smrti. Když krkavec uhyne, koná se pohřeb na malém hřbitůvku, ve vodním příkopu. U padacího mostu je malý pomníček, se jmény krkavců, co uhynuli v posledních padesáti letech.
Krkavců musí být vždy osm. Pro případ náhlého skonu, čekají v záloze další. Krkavcům se rovněž dostává zvláštní veterinární péče londýnské ZOO. Podle veterináře Waina Bordmanna jde o věc s první prioritou. Kdyby vypukla mezi krkavci epidemie, celá monarchie by se zhroutila. Krkavci mají veškerý komfort, jaký je možný. Krkavce ale na Toweru nedrží jen pětihvězdičkový komfort. Přistřihují se jim konce křídel. Nemohou tedy nabrat výšku a nemohou uletět.
Londýnský Tower je celá staletí součástí královské historie. Nebýt zdejších krkavců, stará kletba by mohla zničit jak město, tak i samotnou monarchii.



č. 3. - Olověné Řecko

Athénská Akropole - pozoruhodný monument úspěchů prastaré civilizace, vzkvétající před 2.500 lety.
Řekové prosluli jako akademici, i jako sportovci. Jejich odkaz vidíme všude. Od demokracie, až po Olympijské hry. Dnes se zaměříme na jejich temnější stránku. Archeologové našli důkazy o tom, že staří Řekové praktikovali i černou magii. Vykopávky na Agoře, starém athénském tržišti, odkryly desítky popsaných olověných tabulek. Staří Řekové je nazývali „Catarez“, což znamená „kletby“. Staří Řekové věřili, že bohové podsvětí si tabulku přečtou a vykonají kletbu. V prvním století se kletby objevily znovu. Tentokrát je připravovali Římané. Kletby ale odesílali bohům do posmrtného života jiným portálem - vodou. Dnes do vody házíme, pro štěstí, mince. Tak tomu bylo odedávna. Římani naházeli do horkých pramenů, ve městě Bath, dvanáct tisíc mincí, mimo jiné i proto, aby někomu ublížili. Voda slouží jako komunikační kanál se světem duchů a Římané si nepřáli jen vlastní blaho, ale chtěli i uškodit svým nepřátelům. Římské lázně, v anglickém městě Bath, byly postaveny v prvním století našeho letopočtu. Právě odtud pocházejí důkazy, že Římané byly rovněž zdatnými zaklínači. Tabulky se našly během let 1979 až 1981, kdy došlo také k odkrytí posvátného pramene. Dohromady se tu našlo přes 100 tabulek s kletbami. Vědci, kteří tabulky zkoumali, věří, že obsahují ustálená slovní spojení. Obsahují hrubou formulku, v níž nejspíš žádají o radu magické zabijáky, zlovolné kouzelníky a mistry svého řemesla. Adresátem byla většinou Minerva - římská bohyně vody. Nešlo o žádné pokorné prosby. Základní princip kletby zní „když zabít, tak důkladně“. Takže nezaklejete jen zainteresovanou osobu, ale i její příbuzné. Neřeknete, jen „doufám, že se jim něco stane“. Doufáte, že se jejich kosti promění ve vodu, nebo že uschnou, jako podzimní listí. Za římské nadvlády, bylo v Británii, zejména oblíbené proklínání zlodějů. Jednu z tabulek, vykopaných v lázních, sepsal Říman, jménem Docilianus. Než se šel vykoupat, odložil si oblečení a někdo mu ukradl plášť s kapucí. Rozhněvaný Docilianus napsal tabulku s kletbou, kterou vhodil do posvátného pramene v naději, že se zloději pomstí. Dnes experti tvrdí, že tyto kletby byly vskutku vysoce účinné. Ovšem spíše z důvodů psychologických, nikoliv nadpřirozených. Pozoruhodné tabulky, s kletbami starých Řeků a Římanů, přežily staletí a odhalily, že ani nejsofistikovanější civilizace nejsou vůči pokušení někoho proklít, imunní.

č. 2 - Cyklus úmrtí prezidentů, Washington D. C.

Od roku 1800 je Bílý dům oficiálním sídlem amerických prezidentů. V šedesátých letech min. století se stal poslední adresou 35. prezidenta - Johna Fitzgeralda Kennedyho. Kennedyové patřili k nejmocnějším a nejvlivnějším rodům v Americe. Rovněž ale také k nejnešťastnějším. Joseph Kennedy měl čtyři syny. Tři z nich zahynuli násilnou smrtí. Podle některých spekulací J. F. K. svou smrt předvídal. Jednoho dne seděl v autě se svou lékařkou a nějaký malý chlapec na něj namířil kameru. Kennedy s sebou škubnul a řekl „Nebudu žít ve strachu, co se má stát, stane se!“. Je tu ale jedna kontraverznější teorie. Podle ní prezidenti, zvolení v letech, jež končí nulou, zemřou. Toto není jen planá teorie. Případ J. F. Kennedyho hovoří za vše. Tato kletba je připisována pomstě původních Američanů. Slavný indiánský náčelník Tecumseh, se snažil ochránit svůj lid, před nájezdy bílého muže. v Ohio Welley vypukla válka. Když náčelník zahynul, jeho bratr proklel americké prezidenty. Tecumseh padl v roce 1813. Generálem vládních vojsk byl William Henry Harrison a údajně se stal první obětí kletby. W. H. Harrison byl zvolen prezidentem v roce 1840. Pronesl nejdelší inaugurační projev, ze všech prezidentů, za velice chladného a deštivého dne. Nachladil se, a měsíc po svém zvolení zemřel na zápal plic. Cyklus pokračoval.

Rok 1860 - zvolený Abrham Lincoln - zavražděn.
Rok 1880 - zvolený James Garfield - zavražděn.
Rok 1900 - zvolený William McKinley - zavražděn.
Rok 1920 - zvolený Warren G. Harding - zemřel náhle na infarkt o tři roky později.
Rok 1940 - zvolený Franklin Delano Roosevelt - zemřel náhle na krvácení do mozku.
Rok 1960 - zvolený J. F. Kennedy - zavražděn.

Vzorec se opakuje až do roku 1980 a zvolení Ronalda Regana. Na prezidenta vystřelil John W. Hincley, před Washingtonským hotelem Hilton, v roce 1981. Vystřelil 6x a zasáhl čtyři lidi, včetně Regana. Všichni zázračně pokus o atentát přežili. Kdyby Hincley použil účinnější zbraň, Regan by určitě nad kletbou nezvítězil.

č. 1 - Rajská zahrada - Blízký východ

Blízkovýchodní země zahrnují Izrael, Jordánsko a Egypt. Právě tam se odehrávají příběhy ze Starého i Nového zákona. Archeologové doufají, že se jim podaří tyto příběhy ověřit. Badatelé, během staletí, rozpitvávali každou větu Starého i Nového zákona. Jedním z úchvatných biblických příběhů je boží kletba, uvalená na člověka. Bible sama o sobě obsahuje mnoho těžkých kleteb - pokud porušíte boží zákony, stihne vás krutý trest. Například, v knize Genesis, bůh uvrhne kletbu na Kaina. Kain byl sedlák a jeho bratr Ábel byl pastýř. Kain na svého bratra žárlil s tím, že bůh straní právě Ábelovi. Proto ho Kain zavraždil. Soupeření mezi bratry skončilo bratrovraždou. Bůh proklel Kaina, z něhož se stal tulák. Podle expertů měla kletba dalekosáhlé následky. Příběh Kaina a Ábela nám odhaluje temnou stránku člověka. Skutečnost, že násilí je součástí naší povahy. Všichni jsme totiž údajnými potomky Kaina a Ábela. Nejzásadnější příklad kletby je samozřejmě v úvodu knihy Genesis, kde bůh potrestá Kainovy rodiče Adama a Evu. Vyhnání z ráje je nejznámějším příběhem svého druhu. Všechna ostatní prokletí jako kdyby z této kletby vycházely. Kniha Genesis praví, že bůh stvořil svět za šest dní. Sedmý den stvořil člověka, tedy Adama a to k obrazu svému. Z Adamova žebra stvořil ženu Evu a nechal je žít v Rajské zahradě. Bůh jim vysvětlil, že mohou sníst cokoliv, krom ovoce, ze stromu poznání. Pokud ochutnají jablko, zemřou. Ovšem had pošeptal Evě, že nezemřou, ale získají vědomosti o všech věcech. Eva nedokázala pokušení odolat. Poté nabídla jablko Adamovi. Jakmile dojedli jablko, pochopili, že jsou nazí. To je odkaz na ztrátu nevinnosti. Bůh se rozzuřil. Nejen, že oba vyhnal z ráje, ale každému přisoudil zvláštní kletby. V první řadě proklel hada, který vše začal, aby se musel navždy plazit po břiše. Evino prokletí spočívalo v bolestné agonii, během rození dětí. Adam byl nucen začít pracovat, aby se dokázal uživit. Někteří badatelé to považují za mýtickou historku, abychom lépe porozuměli sobě samotným. Příběh o Rajské zahradě pojednává o lidské přirozenosti. O tom, jak žijeme a jak konáme. Všichni totiž podléháme pokušení poznat věci, o nichž víme, že jsou nebezpečné. Cítíme nutkání vzepřít se příkazům.
David Rohl, expert na biblickou historii věří, že Rajská zahrada opravdu existovala. Zkoumá tyto záhady už 20 let, z toho 5 let zasvětil Rajské zahradě. David nejprve hledal vodítka ve starém zákoně. V Genesis se píše, že v ráji pramenily čtyři řeky. Eufrat, Tigris, Gihon a Pishon. Víme, kde jsou Eufrat a Tigris, takže kdybychom našli jejich pramen, ocitli bychom se v Rajské zahradě. Jde o oblast, na pomezí východního Turecka a západního Iránu. Jenže když David dorazil na místo domnělého ráje, zažil zklamání. Dnes zde leží velkoměsto Tadriz. Leží sice v překrásném údolí, ale je tu hodně průmyslu a spousta obyvatel. V dobách před pěti tisíci lety šlo ovšem o mnohem úrodnější oblast.
Ať už je pravděpodobnost ráje jakákoliv, tyto kletby měly enormní účinek. Ovlivnily způsob života milionů lidí. Dvě mocné kletby, přesahující celá staletí, jsou prokletí Adama a Evy, a Kaina s Ábelem. Kletba nepostihla pouze jednotlivce, ale celé lidstvo. Právě lidstvo trpí za hříchy těchto jedinců.
Mnozí věří, že kletba č. 1. potrvá navěky. Lidé budou vždy trpět za spáchání prvotních hříchů.





Návrat na obsah