MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

 
Levitace:
Vylétnout půl metru vysoko, nechat vyšlehnout nebezpečné plameny nebo krutým způsobem zastavit srdce žáby... A to vše prostřednictvím pouhé myšlenky! Nad těmito úchvatnými dovednostmi, označovanými pojmem kineze, visí pořádný otazník. Nikdo totiž nedokáže říci, zda lidé skutečně mohou překonávat limity pouze prostřednictvím své mysli. Odpověď leží na tenké hranici mezi nadpřirozenem a trikem.

V domě ve vesnici Currie nedaleko skotského Edinburghu, v jedné z místností je dětská postýlka, která se často kolébá a kymácí, třebaže u ní nikdo nestojí. Jak je možné, že se kus nábytku pohybuje sám od sebe? Při pohledu do peřinek je odpověď jasná. Leží v nich chlapec, který se jmenuje Daniel Dunglas Home, z něhož později vyroste věhlasný mág. Podle legend a pověstí dostal do vínku jedinečné dovednosti a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností v dějinách moderního spiritismu. Nejenže už jako novorozeně dokázal rozhoupat svou kolébku, ale dokázal toho mnohem víc! „Najednou se Home zvedl od podlahy, aniž některý z přítomných tušil, co se bude dít. Ještě jsem ho držel za ruku, když jsem najednou viděl jeho nohy, které se vznášely 30 centimetrů nad podlahou. Třásl se vzrušením po celém těle,“ psal o nezapomenutelném zážitku editor listu Hartford Times F. L. Burr v článku z 8. srpna 1852. Home měl přitom ovládat nejen umění levitace (létání), ale také jasnovidectví nebo hry se silou ohně.
Je ale skutečně pravda, že Daniel Home ovládal nadpřirozené schopnosti? Nejedná se spíš jen o výmysly nebo triky? Uznávaný britský chemik a fyzik William Crookes tvrdí, že nikoliv: „Když si vzpomínám na události, jejichž očitým svědkem jsem byl, vzniká v mém duchu rozpor mezi rozumem, který prohlašuje tyto události za nemožné, a jistotou, že mne mé oči nezklamaly.“ Rozhodnutí o pravdivosti úkazu je na čtenáři. Stejně jako je tomu v dalších známých případech, které hovoří o možnosti ovládat energii nebo pohyb s pomocí mysli...

Muž v bílém hábitu sedí se zkříženýma nohama a podpírá si hlavu. Na první pohled fotografie, jakých může kolovat po světě tisíce. Tahle je však jiná. Skrývá v sobě tajemství. Muž se totiž nedotýká země a sedí doslova ve vzduchu! Jedná se snad o nějaký fotografický nebo artistický trik? Podle všeho nikoliv. Na snímku je zachycen slavný jogín Subbayah Pullavar, který pochází z Indie a umění levitace předvádí v roce 1936 před 150 svědky! Spisovatel Charles Raymond Dillon v knize Miracles (Zázraky) píše: „Pullavar pokropil vodou malý stan, do kterého pak vkročil. Po několika minutách byl stan odstraněn a Pullavar byl viděn ležící v horizontální poloze ve vzduchu.“ Proč ale to použití stanu? Měl zamaskovat nějaký trik? Či snad Ind skutečně dokáže překonat sílu zemské přitažlivosti? Kdo ví. Subbayah Pullavar ovšem není jediným, kdo svým uměním létat vzbuzuje pozornost i spekulace.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že levitace je stará jako lidstvo samo. „Stopy tohoto jevu vedou hluboko do starověku. Některé legendy hovoří o tom, že kněží ve starověkém Babylonu dokázali údajně za pomoci zvuku vyzdvihovat do vzduchu i velmi těžké kameny,“ píše český záhadolog a spisovatel Vladimír Liška v kníze s názvem Záhady kolem nás. Uvádí přitom, že fenomén levitace je spojován také s mnohými historickými postavami. Jako příklad autor dává filozofa Šimona Mága nebo františkánského kněze Josefa z Copertina. Výčet osob obdařených neobvyklými schopnostmi tím ale zdaleka nekončí. O svatém Františku z Assisi se říká, že byl k vidění často „zavěšen nad zemí do výšky tří, ale častěji i do výšky čtyř loktů (cca 2,5 m).“ Podobná legenda koluje i o svaté Terezii z Ávily. Španělská mystička a reformátorka karmelitánského řádu má během svých duchovních rozjímání vydržet nad zemí i půl hodiny!

Známy jsou však i novodobější případy levitace. Schopnost dostat se do vzduchu měl mít i ruský ortodoxní kněz Seraphim Sarovský nebo jihoafrická dívka Clara Germana Cele, která měla být spatřena, jak se vznáší v roce 1906. V čem však tkví případy levitace? Jde jen o podvodné hrátky, či o neuvěřitelné jevy? Co k tomu říkají sami mágové a jaký postoj zastává věda? Vladimír Liška spekuluje o možnosti, že by za vším mohl být zvuk: „Moderní pokusy se zvukovými vlnami již dávno prokázaly, že zvuk za určitých frekvencí skutečně může prorážet i hmotné překážky.“ Písemné prameny koptských křesťanů popisující zdvihání kamenů ze země za zpěvu zaříkávadel pak zní z tohoto úhlu pohledu o něco jasněji, uvěřitelněji a skutečněji. Jak ale vysvětlit případy levitace, v nichž se o využívání síly zvukových vln nemluví?

Objasnění principu levitace zůstává předmětem spekulací. „Skeptici tvrdí, že levitace je jen výsledkem lživých mýtů, halucinací, podvodů nebo psychózy, a poukazují na to, že žádný hmatatelný důkaz o její existenci dosud nebyl podán,“ vyjmenovává pochybnosti Vladimír Liška. Levitace je proto zařazena do oblasti paranormálních jevů, nad kterými nezbývá než udiveně kroutit hlavou.

Telekineze:
Pohnout hrnečkem, ohnout lžíci, rozbít sklo... A to všechno jen prostřednictvím jedné jediné myšlenky! Kdo by si podobnou schopnost někdy nepřál? Možnost ovládat a měnit předměty na dálku však nepatří jen do oblasti příběhů s pohádkovým nebo nadpřirozeným dějem. Alespoň to tvrdí francouzský biolog Rémy Chauvin. Významný badatel, nositel čestného titulu profesora z francouzské Sorbonny, je bezvýhradně přesvědčen o síle lidské vůle. Nebojí se dokonce učit své studenty využívat duševní energii k usměrnění radioaktivních částic! Je však opravdu možné silou mysli hýbat věcmi a měnit jejich tvar?

Pod pokličku telekineze se na počátku 20. století pokusí nahlédnout badatel novozélandského původu William J. Crawford. Vysokoškolský učitel a inženýr působící na univerzitě v Belfastu dojde během pozorování schopností irského média Kathleen Goligher k poznání, že tajemství tohoto fenoménu zřejmě tkví v existenci tajuplné substance, která se nazývá plasma či ektoplasma. Při spiritistických seancích má totiž zachytit přítomnost hmoty, která vychází z těla Kathleen a funguje jako opora pro pohybující se předměty. Crawfordovy závěry však zpochybní chemik a fyzik Edmund Fournier d'Albe a spisovatel a badatel v oblasti paranormálních jevů Hereward Carrington. Podaří se jim totiž poukázat na nesrovnalosti v Crawfordových poznámkách a pořízených fotografiích. D'Albe dokonce otevřeně poukáže na šanci, že za tajuplnou hmotou mohou být ve skutečnosti jen šikovně naaranžovaná vlákna mušelínu. Co tedy stojí za uměním telekineze? Že by snad šlo jen o podvod?

Vítr z plachet všem „nevěřícím Tomášům“ mohou vzít schopnosti Niny Kulagin. Tato žena v domácnosti, která pochází z Petrohradu, totiž dokáže neuvěřitelné věci. Bez jakýchkoliv pomůcek a technických prostředků umí pohnout věcmi na dálku. Pouze prostřednictvím své mysli rozmisťuje kovové, dřevěné i skleněné předměty na požadovaná místa. A činí tak i pod přísným dohledem vědců! V roce 1970 zkoumal ruský informační technik, kybernetik a neurofyziolog G. A. Sergejev vliv Niny Kulaginy na živý organizmus. Poznatky byly přitom naprosto šokující! Při pokusu zpomalit srdeční tep žáby zajde Nina dokonce tak daleko, že nebohého tvorečka usmrtí. Jde ale o skutečný důkaz telekineze? Nejedná se spíš o dokonalou propagandu z dob minulých, kdy se Sovětský svaz snažil ukazovat svou sílu i prostřednictvím hry s vědou a magií?

Pyrokineze:
Postavte se před svíčku. Uvolněte se, dýchejte pravidelně a zklidněte svou mysl. Zaměřte svůj pohled na knot svíčky. A nechte ho vzplanout. Povedlo se? Gratulujeme. Právě jste si osvojili umění pyrokineze! Opravdu je možné naučit se pracovat s ohněm a ovládat jej pouhou myšlenkou? „Pyrokineze je nadpřirozená schopnost zažehnout a kontrolovat oheň,“ vysvětluje badatelka v oblasti nadpřirozených jevů a senzibilka Judith Joyce v knize The Weiser Field Guide to the Paranormal (Weiserův odborný průvodce po paranormálních jevech). A upozorňuje na důležitý fakt: „Někteří pyrokinetici, ačkoliv ne všichni, mají také moc oheň zhasnout.“ V možnost ovládání žhavých plamenů však jen tak někdo nevěří. Skeptici se domnívají, že jde o propracovaný trik nebo náhodu. O kom můžeme bezpečně říci, že při sobě nemusí nosit krabičku zápalek?

Když z úst šlehají plameny...
Na první pohled jde o obyčejného mladíka, který se narodil v roce 1855 ve vesnice Paw Paw ve státě Michigan na severu Spojených států amerických. Podle legend a pověstí byl však William Underwood jiný. Říká se o něm, že prý dokáže plivat oheň! Geniální schopnost z něj učinila místní hvězdu. Vzbudil zájem nejen u laiků, ale také odborníků. Případ upoutal také doktora L. C. Woodmana. Rozhodl se, že mladíka podrobí vědeckému zkoumání. Výsledky byly přitom naprosto ohromující. „Underwood, ve věku 27 let, má dar vyrábět oheň prostřednictvím dechu a manipulace s rukama. Vezme si číkoliv kapesník, přiloží si ho k ústům, a zatímco na něj dýchá, tak ho rázně promne,“ popisuje Woodman v článku, který vychází v roce 1882 v Michigan Medical News (Michiganské lékařské novinky). Plameny na sebe nenechají dlouho čekat. Podle Woodmana přitom nejde o nic jiného než o výsledek elektrických výbojů s kořeny v nervovém systému. Je ale možné, že by byly natolik silné a podmanitelné, aby jimi mohl člověk zapálit kapesník?

Ozývají se však i hlasy, které se Williamovým pyrokinetickým schopnostem vysmívají. Podle skeptiků nejde o nic víc než jen o podvod. Tvrdí totiž, že si William Underwood vkládá do úst kousek fosforu, kterému ke vznícení pomáhá horký dech a tření v kapesníku. Riskoval by ale William pro senzaci nebezpečí popálenin? A jaké by bylo vysvětlení například v příběhu tříleté dívenky z Filipín, která v březnu roku 2011 ohromila svět svou schopností oheň nejen vytvářet, ale také předpovídat? Nad fenoménem pyrokineze nepřestávají viset otazníky. Není proto divu, že k němu lidé často přistupují s názorem: Nehas, co tě nepálí!

Telepatie:
Nad New Yorkem se začíná stmívat. Sedmnáctiletý mladík sedí ve svém pokoji a píše na stroji. Protože však ubývá světla, rozhodne se, že si rozsvítí. Než ale stačí sáhnout po vypínači, bleskne mu hlavou varovné zvolání: „Nerozsvěcuj!“ Impuls je přitom natolik silný a naléhavý, že ze svého úmyslu sleví. Stmívání je však neúprosné a chlapec se rozhodne, že světlo přece jen zapne. Opět mu přitom cosi říká, aby tak nečinil. Než se stačí nad podivnou situací zamyslet, vyruší ho naléhavé bušení na dveře. Stojí za nimi montér, který pobíhá po ulici a upozorňuje obyvatele na stržený kabel vysokého napětí. Podivné vnuknutí zachrání chlapci nejen život, ale rovněž jej nasměruje na dráhu jeho pozdějšího působení. Jmenuje se totiž Harold Sherman a jednoho dne se stane významným badatelem na poli telekineze.

Sherman se možností přenosu myšlenek na dálku zabývá skutečně důkladně. Za jeho nejslavnější kousek je považován experiment, který provede na přelomu let 1937 a 1938 s australským dobrodruhem Hubertem Wilkinsem. Pokus se uskuteční v okamžiku, kdy Sherman pobývá v New Yorku a Wilkins odjíždí na výpravu na severní pól. Muži se přitom snaží na vzdálenost 3000 kilometrů sdílet své pocity a názory. Wilkins proto pravidelně telepaticky vysílá své zážitky a Sherman se je snaží zachytit. Aby bylo úsilí ověřitelné, své dílčí kroky a poznatky pečlivě dokumentují. Po návratu z polární expedice tak mohou být srovnány zápisky z Wilkinsova deníku se Shermanovými poznámkami. Výsledky jsou přitom neuvěřitelné. Shodují se totiž na 70 procent!

Skeptici pokus Shermana a Wilkinsona zpochybňují. Tvrdí totiž, že muži měli vše domluvené. Jak ale vysvětlit fakt, že se v zápiscích shodně objevují zprávy o mrazivém počasí ze dne 21. února 1938? Copak je možné podobnou věc vymyslet předem? Schopnost telepatie je nejen předmětem pokusů Harolda Shermana, ale také dalších badatelů. Domněnku, že může existovat přenos myšlenek mezi lidmi, zastává dokonce i psycholog a zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Německo-britský psycholog Hans Eysenck také otevřeně říká, že paranormální jevy – jako je například telepatie – mají kořeny v realitě. Podle Eysencka jde totiž o součást osobnosti, jako je třeba inteligence nebo charakter.

Všichni však telepatii nefandí. Jsou dokonce takoví badatelé, kteří se staví proti ní. Jedná se například o názor českého vysokoškolského pedagoga a spisovatele Vojtěcha Mornsteina. V knize s názvem A přece se netočí: Podvody, léčitelé, šarlatáni a šejdířský byznys v kostce otevřeně říká, že elektromagnetické vlny vysílané při telepatii není možné dešifrovat, protože „vypadají často skoro stejně, když myslíme na způsob dopravy k tetě, či naopak řešíme diferenciální rovnici“. Jak je to tedy s přenosem myšlenek na dálku? Ať už leží pravda kdekoliv, jedno je jasné. Telepatický přenos myšlenky není jednoduše ověřitelný. Rozhodnutí o jeho reálnosti tak spočívá na každém z nás.


Návrat na obsah