MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Eva Holubová je již řadu let jednou z největších hvězd českého filmu i divadelního pódia.
Narodila se do rodiny bývalého stranického funkcionáře, po roce 1968 dělníka, matka byla účetní.
Na gymnáziu nepatřila mezi premianty a již tehdy se začala věnovat divadlu.
Hrála v několika amatérských souborech.
Její umělecké směřování ovlivnila avantgardní scéna Sklep, kde také účinkovala.
Po maturitě vystřídala několik zaměstnání. Mimo jiné i práci učitelky v mateřské škole. Jako pomocná síla pracovala také ve zdravotnictví.
V roce 1981 se teprve na třetí pokus dostala na DAMU. Tehdy také poprvé hrála ve studentském snímku Tomáše Vorla „To můj Láďa“.
Její první profesionální film byl „Skleněný dům“ v režii Víta Olmera.
Od té doby natočila desítky úspěšných filmů, jako jsou Requiem pro panenku, Pelíšky, Pupendo, Knoflíkáři, Účastníci zájezdu, Ene Bene a mnoho dalších.
Za Film „Ene Bene“ obdržela Českého lva a za svou roli v komedii „Účastníci zájezdu“ získala cenu za hlavní ženský herecký výkon na festivalu Tribeca v New Yorku.
Nyní hostuje v několika českých divadlech.
Řadu let také hraje v úspěšné komedii Jana Krause „Nahniličko“, která letos oslaví 20 let své existence.
S Janem Krausem také napsala knihu „Pravdu, prosím!“
V poslední době se s Evou Holubovou můžete mimo jiné setkat ve hře „Baronky“, kde exceluje po boku Zuzany Bydžovské. Ve hře „Soukromý skandál“, nebo v její One Woman Show - Hvězda.
Eva Holubová žije v Praze, je provdaná za výtvarníka Miroslava Zdeňka a je matkou dvojčat Adama a Karolíny.

Z představení "Hvězda"
Foto: Karolína Holubová

Starý rok přešel do nového. Dáváš si na přelomu roku nějaké předsevzetí?
Já bilancuju během Samhainu, tedy podzimu, a pak o zimním slunovratu "dočisťuju".
Na přelomu občanského roku spíše upřesňuju praktické a pracovní záležitosti.

Předsevzetí tedy žádné?
Předsevzetí nemám, ale plánuju konkrétní úkoly, počiny, nevím, jak to lépe říct. Prostě mám-li pocit, že bych měla zhubnout, zahájím dietu pod vedením odborníka, mám-li pocit, že bych potřebovala zlepšit fyzickou kondici, zařadím do svého programu běhání. Zvažuju pracovní nabídky.

Jak jsi spokojená s rokem 2014 a co očekáváš od roku 2015?
Jsem spokojená se životem jako takovým, raduju se z toho, co je. Snažím se poučit z toho, co bylo, těším se na to, co bude ...konkrétní zážitky a plány si ale ponechám pro sebe. Mám velmi ráda soukromí, svoje i druhých...

Na co se můžeme těšit v novém roce? Připravuješ nějaké nové hry, nebo filmy?
Ano, hned v od ledna točím v ČT sitkom „Rudyho má každý rád“ v režii
Petra Zahrádky. V divadle „Studio DVA“ začnu na jaře zkoušet ve hře „Smolíkovi“, po boku Boba Klepla a pod vedením Mirka Hanuše.

Jsou herci, kteří preferují divadlo a herci, které baví víc filmování. Co tebe baví víc?
Mne baví dobré divadlo i dobré natáčení úplně stejně a radostně. A myslím, že to tak má většina herců, co znám...

Hrála jsi ve filmech, které se již staly klasikou a hlášky z nich se staly lidovými. Co u tebe rozhoduje při výběru rolí?
Rozhoduje téma, režisér, partneři, ale i celkové pracovní vytížení, nerada pracuji na doraz...

Někteří herci přiznávají, že se na sebe na obrazovce či plátně nemohou dívat. Jak je to ve tvém případě? Prohlédneš si film, ve kterém jsi hrála? Jsi přitom k sobě kritická nebo to neřešíš?
Dívám se na sebe pracovně, stejně tak, jako když malíř hodnotí svůj obraz, švadlena šaty, hospodyňka oběd, básník báseň. Ostatně i všemohoucí tvůrce, když tvořil svět, se vždy po každém kroku otočil, aby zjistil, že je to dobré. Vidím v tom jakýsi příklad.
Nejenom, že musíme byt schopni jakési sebekontroly, ale i sebereflexe, tedy i kritiky a ovšem i pochvaly. Bez těchto atributů se nehneme ve své profesi dál.

Která z tvých rolí ti mimořádně přirostla k srdci a kterou považuješ za důležitou pro svou kariéru?
To zatím neřeším. Bylo jich dozajista hodně. působení v divadle Sklep, v divadélku Mimóza, na Divadelní pouti, ve studiu Bouře, v Náhradním divadle, ve hře Jana Krause „Nahniličko“, v Divadle Na zábradlí, v Divadle bez zábradlí, v divadle Kalich, momentálně je mou hlavni domovskou scénou Studio DVA.
Vše, co dělám, mne hodně ovlivňuje. Prožívám to, i si to užívám.
Zatím v tomto moc nebilancuji, není na to čas...

Je nějaká postava nebo charakter postavy, kterou by sis toužila zahrát, ale zatím jsi neměla příležitost?
Kdysi jsem o tom často mluvila a často jsem o tom přemýšlela.
Teď už to řeším mnohem méně citově. O to více ale konkrétněji a s nadějí na uskutečnění, a proto si to nechám pro sebe. Až dojde k realizaci, vše vyjde na povrch…

Ve svých rolích jsi hrála po boku několika dalších bardů České scény. Je někdo, na koho vzpomínáš, nebo s kým hraješ obzvláště ráda?
Už jsem na to odpovídala mnohokrát a v poslední době se mi rozhodně nechce někoho upřednostňovat. Není to z důvodu, že by nebylo koho, ale chci byt přesná a nikoho neopomenout. Přece jenom ale za všechny uvedu dvě ženy - Stelinku Zázvorkovou a Ivušku Janžurovou. Byly ke mne velmi laskavé a jsou mou celoživotní velkou inspirací.
Dostavám nabídky, abych i já napsala jakési vzpomínky, ještě jsem na nic nekývla, ale začala jsem zvažovat, že bych přece jen možná napsala knihu o svých pracovních i osobních setkáních. Tam bude na místě zmínit některé kolegy, kolegyně, osobnosti, přátele. Zatím mám ale úplně jiný program.
Fakt je ten, že už hodně dlouho hraju s lidmi, se kterými se mi dobře pracuje, dobře pobývá, žije.
Je to velká svoboda, velký dar, kterého si moc vážím.

Kdybys byla ty režisérkou, do jaké role by ses určitě neobsadila?
To nedovedu posoudit. …naštěstí!!!
Je zajímavé dostávat příležitosti, které se nám mohou jevit jako protiúkoly...

S manželem jste se vzali po dvaceti letech společného života. Není to na dnešní zrychlenou dobu příliš velký časový luxus?
To je věc každého páru a okolností. Elton John taky nespěchá. Mně to v našem vztahu vůbec nepřijde podstatné. Svatba byla krásná a bylo úžasný užívat si ji i s dětmi...

Co ti udělá v životě skutečnou radost?
Lidská pospolitost, ať na přátelské, či rodinné nebo pracovní bázi…
Miluji pobyt v přírodě, ať v lese či u moře, na horách. Ráda se vracím na oblíbená místa, ale ráda poznávám i nová, jiné zvyky, jiné mravy… Nevím ovšem, dá-li se říci, že mi to dělá skutečnou radost. Baví mne to a naplňuje. Stejně jako dobré knihy, filmy, zvukové nahrávky. Dnes zrovna jsem si pustila „Italské prázdniny“ s Janem Werichem a výpovědi pánů Svěráka a Smoljaka o vzniku a vývoji Divadla Járy Cimrmana, doprovázené ukázkami z her, z přednášek, doplněné výpověďmi dalších členů divadla. Všechny znám osobně, je to pro mne velký zážitek, nad nímž se tyčí právě již zmíněná lidská pospolitost. Takovéto sdělení zahání chmury a přináší skutečnou radost. Ano, u Cimrmanů lze říci „Dobrá věc se podařila…“
Včera jsme si zas v rodinném kruhu pouštěli film „Zlaté časy rádia“ od Woodyho Allena. Film o jedné velké židovské rodině, žijící pospolu. Pospolu čelící každodenním trablům a radostem. Opět tedy v hlavní roli lidská pospolitost... Woodyho Allena miluju, je mi blízký jeho pohled na svět a život v něm: "Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že nezemřu."

Máš velice kladný vztah ke zvířatům, ale jak je to s lidmi? Jaké lidi máš ráda a se kterými by ses raději nepotkala?
Miluju lidi, mám moc ráda svoje diváky, své přátele, svou rodinu, uctívám matku přírodu i boha otce...
Nemám kolem sebe lidi, od kterých bych se něco nedozvěděla, nenaučila...
V obecné historické rovině, bylo by lépe, kdyby nebylo Hitlerů, Stalinů a jim podobných.

Co je pro tebe nejlepším relaxem? Umíš si včas říct dost a odpočinout si?
Učím se to. Hledám to. Nemám to. …Zatím
Ale zlepšuju se.
...Je dobře jakkoliv se zdokonalovat v trpělivosti, v pokoře, v hrdosti, ve smyslu pro humor....v touze, vůli a odvaze poznávat nové, nebát se dobrodružství...

Život v dnešním světě není jednoduchý, depresi znáš i ty z vlastní zkušenosti. Co ti pomáhá, když je ti těžko? Co bys doporučila ostatním?
Pomáhá mi poznávat sebe samu, usilovat o schopnost nadhledu a příliš se neprožívat. To mohu doporučit i ostatním…Opět nebát se neznámého, naopak poznávat ho, nevidět v tom nebezpečí, ale vzrušivé dobrodružství. Nebát se, že vždycky neobstojím, neustále si opakovat, že prohraná bitva není prohraná válka. Nebát se vyhledat pomoc druhého.... Zkoušet to, zkoušet to zahnat, potlačit, vykřičet....stojí to za to!!!! Jdu si pustit toho Wericha!!! Má takovej apetit do života, je to tak nakažlivý!!!!!

Máš nějaké životní krédo, kterým se snažíš v životě řídit?
Je jich hodně, například:
Nemůžeš-li ovlivnit okolnosti, ve kterých žiješ, udělej vše proto, aby co nejméně ovlivnily tebe.
Není bohatý ten, kdo má hodně, ale komu stačí málo.
Moje asi nejdůležitější je:
Pane děkuji, že mohu zasednout s bratry u jednoho stolu.
Děkuji, že v sobě chovám lásku k životu a víru v naději.

Jan Filip.
Fotografie a Cover: Karolína Holubová (www.karolinaholubova.com)




Návrat na obsah