MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku

 

Na konci měsíce října, tedy v noci z 31.10 na 1. 11. slavíme svátek všech svatých, neboli All Hallow day (anglicky Halloween)

Tento svátek je spojený s pohanským svátkem Samhain (vyslovuje se Souin), což je druhý nejstarší svátek - vznikl před šesti tisíci lety. Slavil se vždy, když bylo Slunce v patnáctém stupni Štíra. Tedy v přesné polovině, mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem.
Ve starém keltském kalendáři se tímto slovem označoval také měsíc listopad / november, přesněji řečeno první tři týdny tohoto měsíce.

Samhain byl hranicí mezi dvěma hlavními periodami (letním a zimním slunovratem), pro Kelty byl začátkem nového roku, a byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.
Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí.
Staré čarodějky se v tento den, i v pár nastávajících, obracely k Bohu a Bohyni, aby lépe porozuměly nekonečnému kolu života a smrti.
Na prahu studených, jalových zimních měsíců se pořádaly hostiny a oslavy, aby se lidé, stejně jako zvířata, posílili a přežili do jara.
Byl to čas komunikace s mrtvými, kteří se jako divoký vítr toulali po zemi. Staré čarodějky žádaly své předky o rady a pomoc v novém roce.
Při Samhainu bylo zvykem například prostírat u večeře i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit, nebo vystavovat za oknem zapálenou svíčku, často ve vyřezané řepě, která měla bloudícím duším mrtvých posvítit na jejich cestu. Lidé se také převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby vypadali jako mrtví a uchránili se tak před zlými duchy. Na prahy domů se kladly malé peníze, koláče s jablky a ořechy, aby se pohostily duše mrtvých a aby měly peníze na cestu zpět (dnes místo toho obdarováváme koledníky, kteří jsou převlečeni do kostýmů duchů).

Zvykem bylo, že si každý člověk našel hned ráno kamínek a nosil ho celý den u sebe. Večer ho pakhodil do ohně. Dal tak smrti jasně najevo, že hodlá na světě zůstat po celý další rok.
Na stůl se dávala jablka, ve kterých je uloženo tajemství života a ořechy, schovávající sladké jádro moudrosti.
Důležitou součástí byla i vrba. Do jejích prutů zaplétala Bohyně podsvětí Hel zlé duchy. Proto byly místnosti ozdobené vrbovými větvičkami.
Všimněme si, že sovy v tento den houkají nejvíce, věřilo se, že jsou posly Bohyně a sdělují ji všechna tajemství lidí.

Staré čarodějky si zdobily oltář černými a rudými svícemi, jablky, ořechy, koláči a vrbovými proutky. V košíčku na čestném místě byla připravena úlitba pro Bohyni.
Každá kněžka u sebe měla již zmíněný kamínek, pár drobných mincí a kousek vrbového proutku.
Kněžky vzývaly Bohyni, s tlučením do země a nářkem volaly královnu podsvětí. S pokorou a láskou vzpomínaly na své drahé zesnulé. Do ohně zahazovaly svůj bol nad jejich odchodem a poté i svůj kamínek. Na konci rituálu braly úlitbu pro Bohyni, peníze a zbylé koláče a odnesly vše na rozcestí tří cest. Tam vše uložily a rozloučily se se jak zemřelými, kteří je navštívili, tak i s Bohyní. Odcházely bez toho, aby se otočily zpět. Ten, kdo by se totiž kouknul na Bohyni, musel by ji následovat do podsvětí, a kdo by spatřil cestu na druhý břeh, musel by z tohoto světa odejít.

Když byla na začátku 1. stol. n. l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody.
K symbolům Samhainu přibylo obilí a krom jablek i jiné ovoce. Během dalších asi pěti set let se šířil vliv katolické církve. Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek - Svátek všech svatých, který měl staré zvyky nahradit. Lidé to ale vyřešili tak, že slavili svátky oba.
V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden.

Jan Filip.


Návrat na obsah