MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Kdo je neznámý muž „E“?  

Byl pochován společně s největšími Egyptskými faraony. Obličej má zkřivený, jako kdyby křičel. Byl to zostuzený syn faraona? Nebo nějaký cizí princ? A může moderní forensní analýza konečně určit, komu patřila mumie, známá, jako „Křičící muž“?
Káhirské muzeum je domovem mnoha nejslavnějších nálezů Egyptské archeologie. Kdesi nahoře, na polici, leží zapomenutá rakev neznámého muže „E“ - křičícího muže.
Po sto letech, po svém nalezení, nyní, tuto rakev, archeologové sundali, aby mumie muže „E“, prošla důkladnou vědeckou analýzou. O totožnosti tohoto muže se spekuluje už od jeho nálezu, v roce 1881 n.l. Celé generace vědců hledali způsob, jak vysvětlit, co se tomuto člověku stalo. Proč vypadá, jako by jeho obličej zamrzl ve výkřiku?
Nyní se tohoto úkolu ujal nový tým vědců. Doktor Zahi Hawass - hlavní egyptský archeolog, dostává poprvé svolení, udělat mumii CT sken. Ten nám umožní, nahlédnout mumii pod kůži“, což by mohlo poodhalit její tajemství, kdo to byl a jak zemřel. Údaje z tomografu dostane Caroline Wilkinsonová - antropoložka, se specializací na rekonstrukce obličeje. Bude pracovat, podle trojrozměrného virtuálního modelu lebky a znovu vytvoří obličej, jaký měl křičící muž zaživa. Hlavním záměrem je, zjistit, co nám moderní postupy prozradí o teoriích, které vznikly, během 120 let spekulací. Za tu dobu se vynořilo jen málo nových důkazů.


První zkoumání

První vědecká prohlídka proběhla v roce 1886 n.l., tedy ve viktoriánské době. Pokud se chtěl někdo něco dozvědět, o křičícím muži, musel se spolehnout na její závěry. Prohlídku prováděli tři lidé. Ti již měli zkušenosti s prohlídkami mumií a věděli, jak má, mumie, za normálních okolností vypadat. Ale nikdy neviděli něco takového, jako je mumie neznámého muže „E“.
Muzeum v Luxoru, je věnováno balzamování. Egypťané, tento proces, během staletí, povýšili na umění. Protože neznámý muž „E“, se od ostatních mumií liší, především způsobem, jakým byl nabalzamován, mohli bychom tam dnes získat nějaké odpovědi.
Záznamy z první pitvy jasně říkají, že když ohledavači rozbalili neznámého muže „E“, nenašli to, co očekávali.
Při zpracování mumie se tradičně postupovalo, podle formálních a ritualizovaných kroků. Tělo se začíná rozkládat zevnitř, odstranění vnitřních orgánů, bylo důležitou součástí balzamovacího procesu. Ale když doktoři, při prvním zkoumání, této mumie, zjistili, že jsou stále nedotčené, v dutině břišní.
Pokud měli pravdu, tak už jen kvůli tomu, je mumie křičícího muže velice neobvyklá.
Na první pohled však vykazuje nejběžnější typ Egyptské mumie- maso je zachováno. Staří Egypťané zdokonalili techniku, která, k vysušení těla, používala chemikálii, jakou je Natron (směs soli a jedlé sody). Ten se používá k přípravě mumie, protože vysušuje a také zbavuje tuku. Když je tělo vysušené, přichází další stádium, při kterém ho napustí oleji a pryskyřicemi. Pryskyřice se rozpustí nad ohněm a pak jí natřou na tělo, které tím získá zlatavou barvu. S ovinováním těla se obvykle začínalo teprve ve chvíli, kdy už bylo dokonale vysušené. To někdy mohlo trvat až 40 dní. Ale tady se, pravděpodobně, stalo něco jiného. Toto tělo zřejmě nebylo vysušeno správně. Při viktoriánské pitvě, si odborníci všimli, že bylo tělo pokryté hustou, bílou pastou. Použití této pasty z natronu a páleného vápna, je velice neobvyklá technika. Přítomnost natronu, se, pochopitelně, dala čekat, ale pálené vápno nikoliv. Jeho použití, tímto způsobem, při balzamování těla, je v egyptské tradici mumifikování, něco neslýchaného. A nebyla to jediná zvláštní věc, pokud jde o křičícího muže. Způsob pohřbu byl neobvyklý, i v jiných ohledech, a zřejmě byl plný rozporů. Jeho rakev byla vyrobena z drahého, Cedrového dřeva, ale byla holá - bez jediné ozdoby. Podle Egyptské věrouky, nemohl člověk, přejít, do posmrtného života, bez svého jména. Takže na tom, že ho zanechali v anonymitě, je něco znepokojivého. Dále si viktoriánští ohledači všimli, že tělo, je zachované záměrně - to znamenalo úctu a postavení. Všimli si ale také, že bylo zabalené, do kůže ovce nebo kozy. Ve starověku, to mohlo znamenat, něco nečistého. A neznámý muž „E“, byl spoutaný na rukou, i na nohou, takovým způsobem, že rýhy, jsou dosud viditelné. Je zřejmé, že viktoriánské ohledavače, jejich nález šokoval. Nedlouho poté, přišli, s poměrně dramatickým vysvětlením. Byli přesvědčeni o tom, že křičící muž, nejen, že pocházel, z královské krve, ale, že zemřel násilnou smrtí.

Síň královských mumií

Vrátíme se nyní zpět, na místo, kde byla mumie křičícího muže nalezena.
To se nachází 500km, jižně od Káhiry, na místě, zvaném Deir El Bahri. Na tomto odlehlém místě, se nachází svislá šachta, se zakrytým vchodem, která směřuje, k jednomu z největších nálezů, v dějinách Egypta. Přesto, že je toto místo významné, turisté ho nenavštěvují. Obvykle je uzavřeno cihlovou zdí. Šachta klesá asi 15 metrů. První úředník, památkové správy, který sem, v roce 1881 vstoupil, uviděl čtyřicet mumií. Neznámý muž „E“, byl mezi nimi, ale úředník mu nevěnoval velkou pozornost. Ostatní „obyvatelé“, vypadali mnohem zajímavěji. Za nedlouho poté, dostala, tato síň, jméno - Síň královských mumií. Byl zde, mimo jiné, uložen Ramses II., Seti I., Tutmose III.
Tato skrýš je jistě působivým úspěchem stavitelství, ale její jednoduchost a holé stěny, ukazují, že je toto místo, něco jiného, než typická hrobka. Mumie všech, zde nalezených faraonů, kteří byli původně pohřbeni jinde - v údolí králů. Kněží, ve starém Egyptě je ale přesunuli sem, aby je ochránili. Víme, že na konci Ramsesovského období, se vykrádání hrobek, v této části Egypta, změnilo z drobné a utajované činnosti, v národní průmysl. Lidé se, v noci a bez zábran, potulovali kolem a vykrádali královské hrobky, až si někteří, z nejvyšších kněží, uvědomil, že hrozí zničení samotných královských mumií. A tak je přesunuli sem a odstranili veškeré cennosti. Záměrem bylo, že pokud tu nezůstane nic, co by stálo za krádež, budou v bezpečí. Jediná věc, kterou si, většina z nich ponechala, byla tou největší cenností, pro každého starověkého Egypťana - jeho jméno.
Na většině rakví, je jméno pečlivě zapsáno, protože jakékoliv tělo, bez nápisu, nemělo totožnost a nemohlo vstoupit do posmrtného života. Na neznámém muži „E“, nejsou vidět žádné identifikační značky. Ale i přesto, že nemá jméno, vznešená společnost, v níž se po smrti ocitl, naznačuje jediné - že byl jedním z nich. Někdo si dal hodně práce, aby neznámého muže „E“ zachoval. A přesto mu, se jménem, odepřeli něco, co bylo považováno za nezbytné, pro posmrtný život. Zvláštní přehlédnutí, pokud to byl člen královské rodiny.

Zdiskreditovaný princ

Nyní s vydáme do paláce a později chrámu Ramsese III. Jeho stěny jsou pokryty obrazy Ramsese, jako odvážného a mocného vládce. Byl to velmi úspěšný válečník, při obraně Egypta. Jeho šípy, pokaždé, zasáhly svůj cíl a žádný nepřítel, mu nikdy neodolal. Byl skutečně neporazitelný.
O Ramsesovi III. se často mluví, jako o posledním velkém faraonovi, avšak náhodný nález, ze začátku 19.stol., vrhá, na jeho vládu, temný stín.
Papyrusový svitek přináší důkaz velkého skandálu, který se odehrál na konci Ramsesovy vlády. Obsahuje přepisy soudního jednání s aktéry zrádného spiknutí, proti faraonovi Ramsesovi III. Dnes s jistotou víme, že strůjkyněmi tohoto spiknutí, byly ženy z královského harému. Královský harém, byla skupina žen, přidělených, do královské domácnosti. Tyto ženy byly Ramsesovy manželky a milenky. Členství v královském harému, s sebou přinášelo pohodlí a postavení. Ženám, v tomto harému, nic nechybělo. Tedy, kromě moci. Podle tohoto papyru, zorganizovala palácový převrat žena, jménem „Teje“. Měla v plánu Ramsese zavraždit a nahradit ho svým synem Pentaverem (Pentaurem).
Reliéfy na stěnách Ramsesova chrámu dodnes obsahují zmínky o jeho ženách. Lze si snadno představit, že plán na zavraždění Ramsese III., byl zosnován právě, na tomto místě. Víme, že v době, kdy došlo ke spiknutí, se Ramsesova hlavní manželka jmenovala Eset a její syn, princ Ramses, byl proto následníkem trůnu. Pořadí nástupnictví, ve starém Egyptě, bylo považováno, za božské rozhodnutí. Mělo být proto jasné a nezpochybnitelné. A tak historikové nedokázali nikdy vysvětlit, proč si Teje, jedna z mnoha Ramsesových manželek myslela, že může rozhodovat o tom, kdo získá korunu. Odpovědí může být, že Teje nebyla žádná, nízko postavená konkubína. Ženy, v královském harému a také vysoce postavení muži Ramsesova kabinetu, byli ochotni Teje poslouchat a podporovat ji, při jejím pokusu, zmocnit se královského trůnu. Je to možný důkaz toho, že to musela být Egyptská královna. Pokud si Teje myslela, že lid, přijme jejího syna, jako svého vládce, potom, musel mít na trůn legitimní právo. Jeden scénář dává celkem smysl. Hlavní královnu - Teje, mohla nahradí mladší žena, jménem Eset. To mohlo vyústit v ostrou řevnivost. Třeba, že tato teorie zní logicky, papyrus je jediným důkazem, který se sice o Pentaverovi zmiňuje jménem, ale nemluví o jeho hodnosti. Historici ale možná přehlédli něco, co ukazuje na Pentaverův status. Na jedné ze stěn zadní kaple Ramsesova chrámu, můžeme vidět zajímavý reliéf. Jsou v něm dvě řady princů, kteří přinášejí obětiny svému otci Ramsesovi III. Princové jsou zde zřejmě vyobrazení v pořadí, podle věku - mladší královy děti jsou vzadu a mladší princové vpředu. U prvních dvou postav jsou uvedeny vysoké vojenské hodnosti, potvrzující jejich status starších synů. Dolní princ, je velký dohlížitel nad vojskem, což byl titul, přidělovaný následníkovi trůnu. Z toho můžeme postavu identifikovat, jako korunního prince Ramsese ml. Postava nahoře je ale stejná a očividně stejně stará, jako korunní princ, má uveden titul „Korunní princ a vrchní velitel elitního pěšího vojska“. Oba princové, nejblíže králi, jsou pečlivě vyobrazeni, jako sobě rovni. Ve starověkém Egyptě, bylo v zájmu jasné hierarchie běžné, že byl jmenován nepopiratelný následník trůnu, ale vyobrazení obou mužů, jako sobě rovných, z nich také dělá soky. Princ Ramses se stal faraonem. Jméno a titul postavy nahoře, nebylo nalezeno nikde jinde. O koho tedy jde? Je možné, že je to „zostuzený“ Pentavere?
Je známo, že když soud probíhal, Ramses III. už byl mrtvý. Na papyru se nepíše, zda se spiklencům podařilo faraona zabít, ale už jenom plánovaní takového převratu, se dopustili velezrady. Spiknutí bylo velmi rychle odhaleno. Pachatelé byli zatčeni a okamžitě předvedeni před soud. Postavili je před dvanáct soudců, kteří je shledali vinnými a odsoudili ke smrti. Zásadním faktem je, že podle papyru, mohl být tohoto osudu ušetřen. Možná z úcty, k jeho královské krvi, mu bylo dovoleno spáchat sebevraždu.
Mohl by být Pentavere, naším neznámým mužem „E“? I když jsou tyto důvody nové, tato teorie nová není. Poprvé byla nadnesena, již u původní pitvy, v roce 1886. Pokud jsou ale neznámý muž „E“ a zdiskreditovaný princ jedna a táž osoba, jeho trest sebevraždou neskončil. Způsob pohřbu mohl být totiž považován, za největší trest, ze všech.
Už víme, že běžné balzamování, se provádělo, podle jasných pravidel a podle náboženských zásad.
Naznačují nové důkazy, že byl neznámý prokletý? Že se takto někdo snažil křičícího muže zatratit?

Kniha mrtvých a kouzelná ochrana

Dosáhnout posmrtného života, bylo pro staré Egypťany, nesmírně důležité, protože v něm měli strávit nekonečnou věčnost. Takže udělali, co mohli, aby zajistili, že cesta bude bezpečná. Základním klíčem k pochopení cesty, který měl křičící muž před sebou, tedy jeho cesty, do posmrtného života, je dešifrovat nápisy na stěnách hrobek. Egypťané nepovažovali hrobku, za místo posledního odpočinku, nýbrž za výchozí bod posmrtné cesty, začínající den po smrti. Když se uzavře vchod do hrobky, mumie uvnitř sarkofágu povstane a vydá se na cestu. Cestou projde zkouškami charakteru, potká příšery a bohy, které musí buď porazit nebo je očarovat. Přechod, do posmrtného života, byl tak nebezpečný, že se staří Egypťané snažili vybavit, co nejmocnější kouzelnou ochranou. Značky, pokrývající stěny hrobek, mají také svůj praktický účel. Každý obrázek, měl zesnulému pomáhat nebo ho chránit, na jeho cestě, do posmrtného života. Možná nejdůležitější je, že každý Egypťan, chtěl být pohřbený, s knihou mrtvých - což je vlastně řada kouzel, určených k překonání jednotlivých nástrah. Asi nejdůležitějším kouzlem, v knize mrtvých, je kapitola 125, která obsahuje prohlášení o bezúhonnosti, v níž zesnulý potvrzuje, že je zcela prost hříchu. Stejně, jako některá z moderních náboženství, i staří Egypťané věřili, že života věčného, lze dosáhnout pouze skrze čistotu ducha. Poslední a nejdůležitější zkouškou, byl obřad, nazývaný „vážení srdce“. Předsedal mu Usir, neboli bůh mrtvých. Srdce zesnulého, bylo položeno na váhy a jako závaží sloužilo pštrosí pero. Soud dopadl, pro zesnulého, dobře, pokud se jazýčky vah vyrovnaly. Pokud byl výsledek příznivý, mohl se zesnulý vydat na cestu do posmrtného života.
Nešlo ale jen o to, jak prožil svůj život. Egyptský aristokrat mohl očekávat veškerou pomoc, díky správně provedenému pohřbu.  Pokud jste tuto pomoc neměli - například, když vaše tělo nebylo nabalzamováno, nebo když jste nedostali knihu mrtvých, byla následná cesta velice obtížná. Dokonce snad i neproveditelná. Proto Egypťané poskytovali lidem, v maximální míře vše, co pro tuto obtížnou cestu, do posmrtného cesta, potřebovali.
Neznámý muž „E“ byl nabalzamován, díky čemuž, jak Egypťané věřili, mohl žít po smrti, ale nedostalo se mu kouzelné ochrany, která by mu umožnila vstoupit do posmrtného života. Mnoho lidí věří, že to byl záměrný pokus, jak ho zatratit. Když zkoumáte pohřeb, neznámého muže „E“, jisté faktory naznačují, že byl záměrně pohřbený způsobem, který mu měl následně zničit posmrtný život. Nejdůležitější je identifikace. Staří Egypťané věřili, že, aby člověk dosáhl posmrtného života, musí s ním cestovat i jeho jméno. Většina ostatních nebožtíků, ve skrýši královských mumií, měla svá jména napsaná na rakvích. Ale rakev neznámého muže „E“, byla úplně holá. A nejen to. Scházejí i nezbytné ochranné prvky, které byly běžně umísťované do rakve. Jakmile bylo tělo nabalzamováno, do obvazů se, obvykle, balily amulety a na srdce se dával skarabeus. Egypťan také doufal, že bude pohřben s vešepty - soškami, které po pohřbu ožijí a budou za něj provádět posmrtné úkoly. Nejvíce překvapivé je ale to, že ovčí či kozí kůži, do nichž byla mumie zabalená, považovali staří Egypťané za něco nečistého. Jejich přítomnost v rakvi je velice neobvyklá. Spíše je zatracující. Kozí kůže byla totiž, pro staré Egypťany, znamením pekla. Tato kozí kůže je důkazem, že zesnulý nesměl přejít na rákosová pole áru, tedy do staroegyptského ráje a musel odejít do pekla. Někteří odborníci dospěli k závěru, že pokud byl křičící muž pohřben takto, musel, podle egyptské tradice zemřít v hanbě, ať to byl kdokoliv.
Více o knize mrtvých ZDE (pouť Setiho I.)

Druhá teorie

Existuje ještě další teorie, podle níž, tělo neznámého muže „E“, připravovali lidé, kteří tradici egyptského pohřbu nechápali. Jedním, z vysvětlení zvláštností, tohoto pohřbu je, že to vůbec nebyl správný egyptský pohřeb. Že se někdo z ciziny snažil napodobit egyptskou techniku a dělal, co mohl, podle tradice. Jak se říše rozrůstala, lidé cestovali stále dál, a přicházeli do styku, s jinými civilizacemi. Hodnostáře často posílali do ciziny, aby spravovali porobená území. Když viktoriánští vědci zkoumali tuto mumii, velmi je zasáhla děsivá poloha mumie a také chybějící jméno. Ale byly tu také aspekty, ukazující na bohatství a vysoké postavení. Například to, že muž měl stále zlaté náušnice a v rakvi byla hůl, či berle - což je odznak vysokého úřadu. To by dokonale odpovídalo tomu, že to mohl být někdo, jako například cizí guvernér. To by mohlo vysvětlovat, proč byl křičící muž pochovaný s ovčí nebo kozí kůží. Pro staré Egypťany to sice bylo znesvěcující, ale existují důkazy, že u jiných společenství to bylo běžné. Vypráví o tom i povídka o Sinuhetovi. Sinuhet (v původním znění Sanehet, v překladu z egyptštiny „Syn sykomory“). Povídka je jednou z jazykově i literárně nejvytříbenějších staroegyptských literárních památek, která byla vytesána do vápencové desky. Vypráví příběh Egypťana, který obdrží dopis od faraona, jenž ho vyzívá, aby se vrátil domů, do Egypta. A to právě proto, aby nemusel zemřít v cizině a nebyl pohřbený v ovčí kůži. Bylo tělo připravené tak, jak bylo, protože zemřel v cizině a byl nabalzamován, podle tamních zvyklostí? Zvířecí kůže ale nebyla jedinou odlišností. Když křičícího muže poprvé rozbalili, byl pokrytý pastou z páleného vápna, což se nikdy, na žádné jiné egyptské mumii nenašlo. Ukazuje to na práci někoho, kdo nebyl Egypťan. Mimo toho si, viktoriánští vědci, povšimli ještě další zvláštnosti. Tato pasta vysála vzduch v místnosti a pozorovatelé viděli, jak se před nimi zvětšuje a nafukuje. Fakt, že se mumie nafoukla, představoval hádanku. V těle neměl dostatek vody, aby ji vápno nasáklo. Jak je tedy možné, že pasta vstřebávala vlhkost o 3000 let později? Jediným, logickým vysvětlením je, že před balzamováním byl neznámý muž „E“ částečně vysušený. Udělali to staří Egypťané, ale o staletí dříve. Vypadá to, jako střed dynastických pohřbů, kdy Egypťané „strčili“ tělo do písku, aby vyschlo. Egyptské metody balzamování se vyvíjeli dlouhou dobu a byly velmi vyspělé, ale první úspěšné pokusy, jak zachovat tělo, byly jednoduché. Prostě jen zahrabali tělo do písku. Za 10 let písek zcela vysaje vlhkost z těla. Je tedy možné, že neznámý muž „E“ zemřel v cizině a místní lidé uložili tělo do písku, k jakési dočasné konzervaci. Křičící muž vypadá, jako někdo, koho kdysi vysušili „nahrubo“, než se k němu dostali balzamovači. Něco takového se mohlo opravdu stát, pokud zemřel daleko od domova. Teorie, že křičící muž „E“, byl Egypťan, žijící v cizině, je přitažlivá, ale stále je to jen spekulace.

Třetí teorie

Podíváme se ještě na jednu teorii. Ta začíná smrtí jednoho z nejslavnějších faraonů - Tutanchamona a říká, že zemřelý vůbec nebyl Egypťan, nýbrž Chetita (Chetité byli indoevropský národ, který vytvořil říši, zahrnující dnešní Malou Asii, Sýrii, Libanon a část Palestiny). Tato teorie spojuje důkazy, získané z pohřbu křičícího muže, s příběhem o Chetitském princi, který údajně zemřel v Egyptě. Je to pozoruhodné, protože, po celá staletí, byla Chetitská říše jedním z největších nepřátel Egypta. Proč by tedy měl být člen soupeřící dynastie pochován, jako křičící muž, mezi největšími egyptskými faraony?
Tento příběh se smrtí Tutanchamona (původním jménem Tutanchaton). Když zemřel, nezanechal po sobě dědice. Podle zpráv se, jeho vdova Anchesenamon (původním jménem Anchesenpaaton), obrátila o pomoc k chetitskému králi. „Můj manžel zemřel a nemá žádné syny, ale ty jich prý máš mnoho. Pošli mi jednoho, aby si mě vzal a stal se králem Egypta“.
Každé slavné vyobrazení setkání Egypťanů a Chetitů, ukazuje bitvu. Válčili spolu i za vlády Tutanchamonova otce - Achnatona. Vzhledem k historii, působí podivně, že by Anchesenamon žádala manžela od chetitského dvora. Dopisy ukazují, že podezřívavý chetitský král, vyslal posla, aby si ověřil, jestli to tato žena myslí vážně. Když se vrátil, přinesl s sebou další dopis, kde trvala na tom, že její žádost je upřímná. Tento druhý dopis chetitského krále nejspíš přesvědčil, a tak vyslal jednoho syna, jménem „Zananza“ v naději, že tím ukončí válku, mezi Egyptem a Chetity, a přinese trvalý mír a spojenectví. Jenže Zananza si Anchesenamon nakonec nevzal. Podle záznamů zemřel dřív, než dorazil k egyptskému královskému dvoru, ve Vesetu (řecky Théby). Chetité byli přesvědčeni, že Zananza byl zavražděn, ale je také možné, že zemřel z nějakého jiného důvodu. Možná na mor, který, v té době, zužoval starověký Blízký východ, nebo mohl mít nějakou nehodu, popřípadě ho mohli přepadnout bandité. Podle příběhu, nařídil, rozzuřený král, truchlící, pro svého syna, zaútočit na Egypt. V tuto chvíli byly veškeré naděje na mír, mezi těmito národy, ztraceny. Teorie je taková, že princ dorazil do Egypta a zemřel. Jeho tělo nebylo možné poslat zpět domů, protože Chetité a Egypťané byli, v té době, ve válce. Nevíme, kdo první spojil neznámého muže „E“ s příběhem o chetitském princi. I když teorii lze zřejmě upravit, aby odpovídala faktům, je přece jen trochu „přitažena za vlasy“. Existuje nějaký hmatatelný důkaz, který by spojoval tento příběh s tajemným mužem „E“?

CT sken

CT sken využívá počítačově zpracované kombinace mnoha rentgenových snímků, pořízených z různých úhlů k výrobě průřezu (tomografických) obrázků (virtuálních "plátků") konkrétních oblastí naskenovaného objektu. Umožňuje uživateli vidět dovnitř objektu bez řezání.
Podle údajů ze skenu, byl vytvořen trojrozměrný obraz lebky křičícího muže, s přesností na zlomek milimetru. Jakmile je sken lebky připravený, rozmístí se, po obvodu lebky ukazatele, jak silná má být vrstva svalů. Většina obličejových rysů pochází ze struktury svalů, takže na lebce se modeluje každý sval, jeden, po druhém. Rozměry každého svalu se určují na základě měření různých částí lebky. Přesto, že nosní chrupavka se rozložila už před mnoha staletími, dokážeme nyní určit proporce, tvar a velikost nosu. Posední částí rekonstrukce, je položit, přes svalovou strukturu, vrstvu kůže. Barva kůže a podrobnosti budou teprve doplněny, ale takto vypadá obrázek obličeje neznámého „E“.

Ve tvaru jeho lebky vidí Caroline Wilkinsonová důkaz, který by mohl zúžit počet teorií o jeho původu. Předchozí rekonstrukce ukazují, že lebky starověkých Egypťanů, mají podobný, charakteristický tvar a proporce. Caroline, u této lebky, vidí stejné rysy.
Nejnápadnější, na křičícím muži, je protažená spodní část obličeje. Vzdálenost, mezi nosem, ústy a bradou, je veliká. Něco podobného Caroline viděla u jiných starých Egypťanů. Stejně, jako poměrně stejnou mozkovnu, od čela, po týl. Na temeni také často můžeme vidět prohlubeň, nazývanou „Jamka, v oblasti bregmy“.  Dalším, společným rysem, je to, že je těžké, tuto lebku, zařadit do nějaké jiné etnické skupiny. Lebky starých faraonů vykazují rysy černošské, Africké, populace a také populace, kterou běžně spojujeme s Evropany. Na této lebce doktorka Wilkinsonová nespatřila nic, co by naznačovalo, že by to neměl být starověký Egypťan.
Pokud je to tak, můžeme zcela vyloučit teorii, podle níž byl neznámý muž „E“, chetitského původu, což znamená, že zbývají pouze dvě teorie: Buď se jednalo o úředníka, jehož tělo vrátili, po smrti, do Egypta nebo o Pentavera, který se chtěl stát faraonem, ale zemřel v hanbě.

Může analýza CT skenu, s konečnou platností, ukázat, kdo z těchto dvou, neznámý muž „E“ byl?

Analýzou z CT skenů, se také zabýval doktor Ashraf Selim, který se, díky nim, mohl kouknout do celého těla. Kromě vodítek, směřujících k určení totožnosti mumie, chtěl také najít stopy po nějakém zranění nebo nemoci. Něco, co by ukázalo na příčinu jeho smrti.
Při pohledu na výsledky, dokáže zhruba určit stáří „křičícího muže“ v době jeho smrti. Dr. Selim odhaduje stáří, kdy muž zemřel, mezi 25-40 lety. Odhad je založený na mnoha faktorech, jako je například stav velkých kloubů a zubů.
Dosud většina lidí věřila, že „křičící muž“ zemřel mladý. Jak se ale Dr. Selim propracovává obrázky, vychází najevo ještě něco. V jeho těle totiž nenašel žádné orgány.
Ve zprávě, z původní pitvy, viktoriánští badatelé jasně prohlásili, že orgány byly, v těle neznámého muže „E“, stále přítomny.
Další, ohromující informací je, že hrudní koš mumie, je zcela nedotčený. Není na něm jediná zlomenina, a to je velice neobvyklé. Většina mumií, které moderní archeologové zkoumali, měla jasné stopy po zlomeninách, k nimž došlo buď v důsledku balzamování, nebo kvůli hrubému zacházení s těly, po smrti. To, že neznámý muž „E“ nemá žádné zlomeniny je velice neobvyklé, protože zlomeniny se objevují skoro u všech nalezených mumií starého Egypta.
S jeho tělem tedy museli zacházet s neobyčejnou péčí a úctou. Vzhledem k tomu, že ho našli ležet mezi faraony, i tento důkaz jasně naznačuje, že byl z královského rodu.
Nyní to vypadá, že „křičící muž“ byl pravděpodobně starší, než se původně myslelo. Má správný věk, na dospělého syna Ramsese III.
Vzhledem, k těmto důkazům je teorie o cizím guvernérovi méně pravděpodobná. Vše jasně ukazuje na harémové spiknutí.

Lze stále nalézt, na mumii neznámého muže „E“ důkaz, že se jedná o Pentavera, syna Ramsese III.?

Další argument, který tuto teorii podporuje, je kozí kůže, jíž byla mumie omotána. Zabalení do kozí kůže ukazuje, že tento muž nesměl odejít do ráje.
Jediný důkaz, který o Pentaverovi máme, je papyrus, na němž stojí, že směl spáchat sebevraždu (pravděpodobně jedem). Protože vnitřní orgány v mumii chybějí, není možné je prozkoumat.
Ale neukazují výsledky z CT skenu na jinou možnou příčinu smrti? Dr. Ashraf Selim prozkoumával důkladně a dlouze celou mumii neznámého muže „E“ a nenašel žádný důkaz, že by šlo o násilnou smrt a ani důkaz nějaké nemoci či choroby. Nenašel nic, co by odporovalo teorii, že neznámý zemřel na otravu jedem. Teorie o tom, že neznámým mužem „E“ je ve skutečnosti syn Ramsese III. je podpořena jen na nepřímých důkazech, ale přesto tato teorie odpovídá novým odhaleným faktům.
Nakonec bude prozkoumána lebka neznámého muže „E“.

Mohou výsledky skenu vysvětlit jeho strašidelný výraz ve tváři?

Od viktoriánských časů lidé spekulovali o tom, co mohlo neznámého muže „E“ přimět křičet. Staří studenti mumií věřili, že zemřel s křikem, pozdější akademici tvrdí, že to byl důsledek špatně provedeného balzamování, či propadnutí lícních tkání, během staletí.
Dr. Selim se vrátil k představě, že začal křičet v době své smrti a vysvětloval, že když se najde mumie s pootevřenými ústy, znamená to, že dotyčný, v této podobě zemřel a nikoho to nezajímalo. Nebo v blízkosti nebyl nikdo, kdo by neznámému ústa zavřel, takže po smrti ústa jednoduše zůstala v tomto stavu.
Při prohlídce hlavy si, Dr.Selim všiml na snímcích z CT, světle šedého místa, které ukazuje na to, že mozek zůstal v lebce. Prohlédl si křehké nosní kůstky a zjistil, že jsou nepoškozené. Nebyly zde žádné zlomeniny. Na lebce této mumie není vůbec nic, co by naznačovalo, že by se někdo pokoušel otevřenou čelist narovnat.
Balzamování se v Egyptě vyvíjelo, po celých tři tisíce let, ale teprve kolem roku 1.200 př.n.l., se začal běžně odstraňovat mozek. Obvykle se odstraňoval tak, že se rozbila lebka a mozek se vytáhl nosní dutinou.
Ramses III. zemřel, kolem roku 1.155 př.n.l., takže pokud byl neznámý muž „E“ jeho syn, měli mu, během balzamování, vytáhnout mozek, čímž by poškodili lebku i nosní kůstky.
Teorie, že „křičící muž“ byl Pentavere, není dokonalá. Jsou tu určité anomálie. Je zde stále spousta zvláštností. Dnešní Egyptologové a forenzní vyšetřovatelé vysvětlili některé otázky a ukázali, že některé věci jsou obyčejnější, než si do této doby mysleli. Jiné jsou ale naopak mnohem zvláštnější. Některé aspekty pohřbu neznámého muže „E“, stále vzdorují vysvětlení.
Aby mohl člověk vstoupit do posmrtného života, musela jeho totožnost přebývat, ve světě vezdejším. Pokud ho ti, kteří ho pohřbívali, chtěli zatratit, jejich pokus byl, v jistém smyslu, zmařen.
Část jeho totožnosti mu dnes můžeme vrátit. Nedokážeme ale obnovit jeho jméno. Není skutečný důkaz, že to skutečně byl Pentavere, syn Ramsese III. Ale můžeme zrekonstruovat jeho obličej. Forenzní antropologové nyní zrekonstruovali jeho hlavu. Vytvarovali na ní jednotlivé svaly a zrekonstruovali kůži.

Toto je obličej, který, v okamžiku smrti křičel.
Toto je tvář neznámého muže „E“


Dr. Zahi Hawass - hlavní egyptský archeolog, je přesvědčený, že i přesto, že neznáme pravou totožnost muže „E“, po tomto vyšetření, kdy forenzní archeologové dokázali vytvořit trojrozměrnou tvář neznámého muže, již není „křičící muž“ neznámý…

Jan Filip.




Návrat na obsah