MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Jednou z nejpozoruhodnějších postav dějin magie byl „božský Cagliostro", legenda, která současně reprezentuje jednu kategorii výkonných okultistů, dobrodružnost a šarlatánství.
Mezi historiky okultismu a okultisty samými byly a jsou dosud vedeny spory, zda Cagliostro byl skutečným mistrem „tajných věd", či zda to byl pouhý podvodník a zda byl či nebyl totožný
s osobou Josepha Balsama, sicilského dobrodruha a šarlatána.
Existují však různé podobizny „hraběte Cagliostra": některé ho podávají jako obtloustlého muže s hrubým obličejem a širokým nosem, busta sochaře J. A. Houdona z roku 1775 (dnes v muzeu města Aix-en-Provence) naopak vyjadřuje jeho zduchovnělý zjev.
Jaká je tedy pravda? Byl Cagliostro, jak se sám nazýval a který popíral svou totožnost s Balsamem, skutečný zasvěcenec mocného řádu maltézských rytířů (jmenovitě rytíře de Acquino), do tajemství Apokalypsy sv. Jana, kabbaly a tajných věd a na žádost svého Mistra, jak tvrdil, převzal jméno Cagliostro, nebo to byl pouhý podvodník či muž dvojí tváře? Skutečně se na Maltě, jak tvrdil, „zrodil pro duchovní život", nebo to byl jen podvody se živící bonviván?
Zajímavou charakteristiku jeho osobnosti podal protestantský teolog, který se zabýval fyziognomickými studiemi, J. K. Lavater, který Cagliostra osobně poznal ve Švýcarsku:
„Cagliostro měl příjemné vzezření. Byl středně velký a měl velkou hlavu. Ačkoli byl tučný, chodil velmi hbitě a pohyboval se neklidně po místnosti sem a tam... Ve svém nadšení se podobal oduševnělému
velkému duchu."
R. Silva, autor velmi objektivní monografie o Cagliostrově životě a díle poukazuje na to, že mnoho historických dokumentů o Cagliostrovi je falešných, některé byly vyrobeny jeho odpůrci, jiné jeho příznivci.




Cagliostrovy začátky

Guiseppe Balsamo se narodil 2. června 1743 v Palermu na Sicílii v prosté rodině. Jeho otec, kovolitec, brzy zemřel a zanechal rodinu v chudobě. Guiseppe byl vychováván svým strýcem, který ho později předal do péče kláštera žebravých mnichů v Caltagirone, kde byl svěřen do péče bratra-lékárníka, který ho naučil zhotovovat různá farmaka. Avšak prováděl zde různé lotroviny, s partou vrstevníků se často pohyboval mimo klášter a pokusil se dokonce z jistého ziskuchtivce vylákat celé jmění pod příslibem jeho „magického rozmnožení". Posléze z kláštera uprchl. V tomto momentě se osudy Balsama a Cagliostra jaksi rozcházejí, neboť podle druhého se po různých dobrodružstvích ocitá na Maltě v péči řádu maltézských rytířů a odtud cestuje za dalšími zasvěceními do Konstantinopole, Bagdádu, Smyrny, Aleppa a Káhiry. Podle skutečnosti je roku 1786 v Římě již jako Cagliostro ve službách kardinála Orsiniho, pro něhož kopíruje významné kresby a malby. Zde se také roku 1768 oženil se sličnou plavovláskou Lorenzou Felliciani, dcerou kovolitce.
A zde se také začíná vydávat za mága, znalce „tajných věd" a „vyvolavače duchů". Stává se středem pozornosti a za pomoci významných osobností a v doprovodu své ženy cestuje do Francie, Španělska, Portugalska a Anglie, podporován zejména markýzem de Fontana. V roce 1771 se poprvé objevuje
v Londýně, kde se do krásné Lorenzy zamiloval bohatý kvaker. Cagliostro to údajně využil a po domluvě s Lorenzou byl zamilovaný kvaker „přistižen" v její přítomnosti poté, co si odložil již kabát, vestu a paruku. „Podvedený" manžel se pak nechal „milencem", který měl strach ze skandálu, finančně odškodnit.
Brzy na to manželé Cagliostrovi odjíždějí do Francie, ale již na lodi se do půvabné Lorenzy zamiloval francouzský vysoký státní úředník Duplessis, který manželům v Paříži zajistil ubytování a uvedl je do vysoké společnosti, zahrnuje Lorenzu cennými dary a nevšední pozorností. Lorenza v té dobé již začíná vystupovat pod jménem Serafina a ovšem i jako hraběnka.
Cagliostro zde pokračuje v šíření svého legendárního život. Tvrdí, že své dětství strávil v arabské Medině atd. Vydává se ovšem za zasvěcence „tajných věd".

Velký Koptha

Od jeho odjezdu z Londýna do Paříže v roce 1777 začíná jeho „cestování Evropou od lóže k lóži" Říká si Velký Kophta a vydává se za představitele staroegyptského svobodného zednářství. Do styku se svobodnými zednáři přišel již při svém pobytu v Londýně, ale žádná tajemství od nich nezískal, protože žádná neuchovávali, byl to spíše spolek humanistů, libujících si v tajemných ceremoniích.
Cagliostro vystupuje jako bohatý muž s množstvím služebnictva a jako „divotvorce" získává přízvisko „božský" („divino Cagliostro") a Lorenza-Serafina ovšem také jako velmistryně staroegyptského zednářského ritu. Manželé se objevují v Bruselu, Insbrucku, Norimberku a jiných evropských městech a jsou štědře podporováni zednářskými lóžemi a bohatými okultisty. V Lipsku se seznámili s francouzským utečencem, mnichem Domem Pernety, skutečným znalcem hermetismu a kabbaly a stali se patrně i členy jeho sekty hermetiků. Současně byli členy lóže Minerva mit der drei Palmen a seznámili se s neblaze proslulým lipským kavárníkem Johannem Schrepferem, který se zabýval nekromancií a později se zastřelil. Na svých cestách se seznámili i s pověstným Giacomo Casanovou,
který se příležitostně zabýval podvody s „magií". S markýzou ďUrfé a svou tehdejší milenkou provedl jednu z prvních evropských „sexuálně magických" operací. Po krátkém pobytu v pruském Konigsbergu odjíždějí manželé do Kuronska a v Mitavé navštěvují koncem února 1779 s doporučením německých zednářských lóží hraběte von Medem a stávají se jeho hosty.
Hrabě von Mede je zednář a nadšené vítá Cagliostra, velmistra staroegyptského zednářstvi a plukovníka, vystupujícího ve španělských službách. Krátce po příchodu do Mitavy se Cagliostro seznámil s dcerou hraběte, provdanou Elisabethou von der Recke, která velmi truchlila nad smrtí svého mladšího bratra a toužila po komunikaci s jeho duchem. Z nadšené obdivovatelky Cagliostra se však časem stala jeho naprostá odpůrkyně, která své záporné zkušenosti s ním publikovala jako naprosté odsouzení jeho charakteru a praktik. Z tohoto spisu Cagliostro především vyhověl její
naléhavé touze a provedl několik nekromantických operací, které ji měly přesvědčit o možnosti komunikace s duchem jejího mrtvého bratra.

Magie s dítětem

Operacím bylo vždy přítomno několik členů místní zednářské lóže a samozřejmě E. von der Reckeová. Cagliostro použil jako média chlapce, který byl synem jednoho člena lóže. Před operací nalil Cagliostro chlapci na levou ruku a hlavu „olej moudrosti" a pomocí modlitby ho „zasvětil pro budoucí jasnozřivost". Potom chlapci, který se zdál být velmi „rozpálený" nakreslil na ruku a hlavu zvláštní znamení. Pak začala vlastní operace, asi za deset minut chlapec zvolal, že vidí svou matku a sestru, které byly naživu, přítomny ve svém bytě. Cagliostro se chlapce zeptal, co dělají a chlapec odpověděl, že se sestra chytá rukou za srdce, jako by ji bolelo a za chvíli na to, že se sestra líbá s jeho bratrem, který právě přišel domů. Paní von der Recke doznává, že tento první „magický experiment" na ni učinil největší dojem, protože to, co chlapec uváděl, odpovídalo skutečnosti.
Později byl s tímto dítětem proveden ještě další úspěšný experiment tohoto druhu, při němž šlo o určení místa jisté skryté věci. Mezitím se Cagliostro radil se svými nadpozemskými mistry, dělal členům lóže přednášky o magii a přijímal jaksi samozřejmě jejich obdiv. Pro další experimenty tohoto druhu Cagliostro dítě psychologicky připravil dárky a lichocením a sugescí, že bude vidět důležité věci. Experimenty samé prováděl tak, že chlapec byl sám ve vedlejší místnosti s otevřenými dveřmi do místnosti, kde byli shromážděni členové lóže s Cagliostrem. Nicméně mezi nimi a dítětem byla postavena jakási zástěna. Dítě se opět mělo dívat na dlaň své levé ruky a popisovat co vidí. „Cagliostro při tom chvílemi mluvil arabsky", píše paní von der Recke s podivem, neboť v rozmluvě s jistým arabistou, profesorem z Uppsaly, nebyl Cagliostro mocen arabského slova. Nemohu zde uvádět podrobnosti, píše dále paní Recke, z průběhu těchto experimentů, jisté však je, že dítě podávalo buď smluvené odpovědi, nebo odpovídalo na sugestivní otázky, které mu Cagliostro kladl. O zcela banálních odpovědích ani nehovoře, či uvádělo naprosto nekontrolovatelné vize ze světa duchů. V jednom z dalších experimentů řekl Cagliostro svému dětskému médiu: „Jděte do vedlejší místnosti, uvidíte tam osobu v dlouhém bílém obleku; řekněte jí, že se tuto noc kolem jedné hodiny zjeví a připraví se na to, aby mi svědomitě odpověděla na vše, co se jí zeptám." Dítě odešlo do druhé místnosti, zůstalo v ní chvíli za zavřenými dveřmi a po návratu řeklo: „Našel jsem vše, co jste řekl a zařídil vše, co jste nařídil." Přihodilo se však to, že se dítě mělo zeptat na jméno ducha a když se pak Cagliostro ptal dítěte, zda mu duch své jméno řekl, odpovědělo dítě, že nikoli. „Proč?" ptal se Cagliostro a dítě odpovědělo: „Protože je zapomněl." Ve skutečnosti zapomnělo toto jméno dítě, které se je mělo naučit.
Kromě prvních dvou výše uvedených úspěchů, které byly spíše případem jasnozřivosti, byly Cagliostrovy „magické experimenty" v mitavské zednářské Loge ďAdoption trapnou fraškou. Přednášky o magii konal členům lóže Cagliostro ve francouzštině, kterou, jak uvádí paní von der Recke, mluvil velmi špatně. Takže členům lóže nepochybně mnohé z Cagliostrovy moudrosti uniklo.
U většiny členů mitavské lóže si Cagliostro zachoval obdiv a úctu, ale někteří mu již přestali důvěřovat a jiní jej zase začali pokládat za černého mága. Dočetli se sice ještě v novinách, že španělský vyslanec v Petrohradě dementoval zprávy, že by Cagliostro byl ve španělských službách, ale když Cagliostro v létě 1780 odjížděl do Varšavy, dostal od mitavských zednářů darem krásný briliantový prsten a 800 dukátů.

Jak vyráběl stříbro a zlato

Z Cagliostrova pobytu ve Varšavě zanechal zápisy hrabě Moszynski, který asistoval při Cagliostrových experimentech, tentokráte rozšířených i na alchymistickou výrobu zlata. Krátce před tím však Cagliostro ještě pobyl v Petrohradě, kam ho pozval jeden z jeho obdivovatelů, jistý carský generál.
Všude, kde se manželé Cagliostrovi zastavili, zakládali lóže staroegyptského zednářství a oproti všem dosavadním zednářským zásadám také lóže čistě ženské, o něž byl mezi nudící se ženskou šlechtou velký zájem. Tím spíše, že o iniciačních ritech kolovaly velmi vzrušující pověsti. Organizaci ženských
zednářských lóží převzala Lorenza-Serafita. Ve Varšavě byli manželé Cagliostrovi hosty prince Adama Poninského, který v jednom ze svých sídel dal Cagliostrovi zřídit alchymistickou laboratoř. Kromě obvyklých „nekromantických" seancí s dětským médiem zde Cagliostro provedl transmutaci rtuti
ve stříbro, pomocí tajné látky. Smísil rtuť, olovo, zeminu a rudou tajnou látku a směs uložil do kelímku, který byl sádrou vzduchotěsné uzavřen a uložen do země. Za krátkou dobu nato byl kelímek vyňat a po odstranění sádry v něm bylo objeveno ryzí stříbro.
Jenže Cagliostro měl tentokrát smůlu, neboť hrabě Moszynski po několika dnech našel na smetišti kelímek s původní směsí. Původní kelímky, jak se později ukázalo, odhazovala hraběnka Cagliostrová a Cagliostro je zaměňoval za kelímky se stříbrem.
„Magické" operace prováděl Cagliostro tentokrát s malým děvčátkem, které vystupovalo jako médium. Jedna z těchto operací vypadala podle záznamu hraběte Moszynského takto:
Cagliostro: „Vidíš anděla?"
Médium: „Ano."
Cagliostro: „Nevidíš dva anděly?"
Médium: „Ano."
Cagliostro: „Nevidíš tři?"
Médium: „Ano."
Tak to pokračuje až k sedmi andělům!
Pak, po dalších otázkách, Cagliostro vyzývá dětské médium, aby anděla políbilo a je slyšet jako by dítě něco líbalo - „ale byla to jeho vlastní paže," píše pan hrabě.
Nicméně, než jedné letní noci manželé Cagliostrovi z Varšavy doslova zmizeli, byli opět bohatě odměněni. Princ Poninski a hrabě Moszynski nabídli Cagliostrovi velkou částku, když zemi opustí.

Začátek konce

Varšavské experimenty znamenaly počátek Cagliostrova konce. Následoval sice ještě triumfální vjezd do Štrasburku - Cagliostro se nyní snažil spíše o šíření pověstí, že je zázračný lékař, a neméně triumfální byl i příjezd do Paříže, kde měl Cagliostro mocného příznivce, kardinála Louis-René Edouarda de Rohan-Guéménée. V Paříži si Cagliostro především upevnil pověst „zázračného léčitele" a „dobrodince lidstva", což bylo spojeno s nemalými finančními výdaji. Ale pak přišla nešťastná aféra s náhrdelníkem, v němž poněkud hysterická hraběnka Jeanne de la Motte obvinila Cagliostra ze spoluúčasti na svém podvodu. Vylákala z kardinála de Rohana, který byl zamilován do královny Marie Antoinetty velmi cenný náhrdelník jako dar, jenž předá královně. Náhrdelník, ze kterého hraběnka de la Motte vyloupala diamanty, se ovšem ke královně vůbec nedostal. Než se hraběnka přiznala ke svému podvodu, byli manželé Cagliostrovi vězněni v Bastille a i když byli posléze obvinění zproštěni a propuštěni z vězení, byli z Francie vypovězeni. Tisíce Pařížanů jim sice po nočním propuštění z Bastilly připravily obrovské ovace, ale rozhněvaná královna prosadila své a Cagliostrovi museli odjet do Anglie.
To jim však již byla v patách nenávistná kampaň londýnského listu Courrier de 1'Europe, respektive redaktor, který byl za tuto kampaň placen. Cagliostrova pověst divotvorce je však již silně otřesena. Ubylo příznivců a přibylo nepřátel. Lóže egyptského zednářství založené ve velkých evropských městech, naposledy patrně v Lyonu, prožívají krizi. Je zpochybňováno „Cagliostrovo evangelium", jakési vyznání víry Velkého Kophthy, stejně jako jeho jakési provolání k francouzskému lidu, v němž prorokuje pád královského rodu Bourbonů.
Po vcelku nudném pobytu v Anglii, odjíždí Cagliostro se svou manželkou do Itálie a posléze do papežského Říma. Zde jsou v prosinci 1789 zatčeni a uvězněni v Andělském hradě. Následuje inkviziční proces, v němž Cagliostrovi nejvíce přitížila výpověď jeho manželky. Cagliostro je jako zednář, čaroděj a podvodník odsouzen k smrti. Na jaře roku 1791 byl však uvězněn v obtížně přístupné pevnosti San Leo v mokvající studené cele, kde brzy onemocněl a kde býval za své protesty údajně často bičován a týrán. Když se francouzské vojsko, postupující na Řím, dostalo v únoru 1797 do pevnosti San Leo, zjistilo, že Cagliostro je již mrtev a že byl v blízkosti pevnosti pohřben. „Hraběnka" Caglistrová byla vězněna v klášteře Santa Appolonia. Cagliostro zemřel 26. srpna 1795 a Lorenza Cagliostrová údajně několik dnů potom. Dobrodružný život obou se uzavřel.

Jan Filip.




Návrat na obsah