MÉ ČLÁNKY - Jan Filip - věštec

Přejít na obsah

MÉ ČLÁNKY

Skryté stránky > Články

- Jan Filip - věštec, diagnostik, bylinkář, terapeutvýklad karet a run, diagnostika zdravotního stavu, bylinkářství, všeobecná magienavštivte můj E-Shop s talismany a amuletynavštivte můj E-Shop s magickými předmětyobjednejte se na výklad karet a runpřečtěte si mé články, publikované v tiskuzjistěte, jaká runa Vám byla dána do vínku


Achnatonovu touhu, stát se živým bohem, ovlivnil především jeden muž - jeho otec, faraon Amenhotep III. Achnaton se původně neměl stát králem. Teprve po předčasné smrti, svého staršího bratra Tutmose, nastoupil na trůn svého otce. Právě tehdy si Achnaton začal plně uvědomovat obrovské politické ambice svého otce. V první polovině 14 stol. př.n.l. byl Egypt nejmocnější říší na Blízkém východě. Po dvě století, rozšiřovali faraoni osmnácté dynastie, hranice království. Jejich armády se navracely s bohatstvím a otroky. Ale Egypt byl především země, hledící si vnitřních záležitostí a Amenhotepovy hlavní zájmy se nacházely doma, ve starobylém městě Théby.



Achnatonův nástup na trůn

Kolem roku 1350 př.n.l. Amenhotep III. zemřel, byl oplakáván v celém starověkém světě. Vládu nyní převzal Achnaton. Zpočátku pod jménem Amenhotep IV. Zpočátku Achnaton pokračoval v tradici svých předchůdců a stavěl chrámy, zasvěcené bohu Amonovi (nejvyšší bůh Egypta), ale pak práce, ve prospěch Amona náhle skončily. Východně od Karnaku začal Achnaton stavět zcela nový chrám. Na rozdíl od chrámu v Luxoru, který nedávno postavil jeho otec, nebyl chrám, který postavil Achnaton, zasvěcený Amonovi. Jeho chrám byl postaven k uctívání slunečního boha - Atona.

Kult boha Atona

Kult boha slunce se stal dominantním. Z velkého počtu Egyptských bohů velmi rychle vyhlásil jediný a jedinečný kult boha Atona. Aton představuje sluneční kotouč, jehož paprsky končí v ruce, která drží klíč k životu. Důraz je zcela jiný a je to naprostý odklon od dosavadního stavu a od dosavadního uspořádání věcí. Samozřejmě to mělo znamenat kataklyzmatickou změnu v historii a náboženstvím Egypta. Pro Amonův kult znamenal Atonův chrám potenciální nebezpečí. Amonovy statky byly nesmírně výnosné.  Amonovy kněží kontrolovali jednu desetinu Egyptské populace a 20 procent orné půdy v zemi. Najednou byla značná část jejich příjmů a bohatství přiřknuta královu novému kultu. Ještě vážnější byla náboženská hrozba, kterou Aton pro Amona znamenal. Nový Atonův chrám měl jeden charakteristický rys - byl ozdoben obrovskými a bizarně vypadajícími sochami samotného krále. Jeho tělo je dlouhé a vytáhlé, má kostnatá ramena a úzké oči. Mnoho lidí říká, že jsou to znaky nějakého podivného syndromu nebo nemoci. Ale moderní interpretace se kloní ke zcela odlišnému vysvětlení. Dnes vědci zastávají spíše názor, že tato nadpozemská bytost, je zobrazena jinak, než ostatní lidé, protože je to bůh. Ale tento bůh by nebyl kompletní bez bohyně.

Příchod Nefertiti

Brzy poté, co se Achnaton ujal vlády, stala se Nefertiti velkou královou manželkou. Její jméno v překladu znamená „kráska přišla“. Nefertiti, je jasného obličeje, paní radosti a je obdařená velkou krásou a láskou. Každý je šťasten, když jen může zaslechnout její hlas. Nefertiti vlastně představuje ženský prvek ve stvoření, zatímco její manžel, král Achnaton, je mužským prvkem stvoření. Oni dva jsou samozřejmě nejdůležitějším párem pro pokračování kultu jejich boha - Atona. Achnaton a Nefertiti se považovali za žijící bohy. Jejich postavení bohů na zemi nemělo v Egyptské historii obdobu. Achnaton ospravedlňoval svou nadřazenou božkost tvrzením, že je syn boha Atona.  Právě prostřednictvím Achnatona mohl Egyptský lid uctívat boha Atona. Jednou z klíčových otázek, vztahujících se k tomuto období, je otázka, zda role Nefertiti, jak živé bohyně, byla pouze formální, nebo zda měla skutečně moc. Manželky faraonů v minulosti zůstávaly v pozadí. Achnatonův chrám, který by nám mohl poskytnout důkaz, již neexistuje. Ale Karnak je jednou z nejdůkladněji prozkoumaných archeologických lokalit na světě. Právě tady učinili archeologové některé překvapivé objevy, zatímco restaurovali stavby, postavené Achnatonovými následovníky. Objev se skládá z několika tisíc zdobených kamenů, které byly znovu použity, jako výplň v jiných chrámových stavbách. Tyto bloky, známé jako talataty, kdysi tvořily stěny dlouho ztraceného Achnatonova chrámu. Talataty nám přinášejí velmi cenné informace o Atonově kultu a o skutečné roli Nefertiti. Nefertiti je totiž vyobrazena hned vedle Achnatona, což bylo na tehdejší dobu velice nezvyklé. Známe ještě další významné příslušnice královské rodiny z doby starého Egypta, ale u Nefertiti je možné opravdu říct, že byla na stejné úrovni, jako král. Zdá se, že měla naprosto stejnou moc, jako její mužský partner.  

Konec uctívání Amona

Amonovy kněží na nový kult reagovali velmi negativně. Amonův kult byl ovládán některými velmi mocnými šlechtickými rody, jejichž majetek se tak ocitl v ohrožení. Je pravděpodobné, že se konflikt brzy vyhrotil. Achnaton se rozhodl zničit jakoukoliv zmínku o Amonovi v Egyptě. Byl to krok, který musel jeho současníky velice šokovat. Po celém Egyptě bylo jméno Amon osekáváno. Achnaton šel až tak daleko, že nechal vysekat Amonovo jméno z kartuší svého otce i ze svých vlastních. Právě v této době si změnil jméno z Amenhotepa, což znamená „Amon je potěšen“ na Achnatona, což znamená „Ten, kdo slouží Atonovi“. Ale král už plánoval ještě radikálnější krok.  

Město bohů

Město El Amarna se měla stát centrem Achnatonovy revoluce. Král věděl, že toto místo nebylo zasvěceno žádnému bohu, ani žádné bohyni. Bylo to panenské místo. El Amarna ležela také přesně uprostřed Egypta. Zde se Achnaton pustil do jedné z nejriskantnějších akcí, které kdy nějaký faraon podnikl. Svůj záměr zvěčnil na stélách, vytesaných do útesů El Amarny. El Amarna, ležící daleko od náboženských a politických intrik Théb byla vybrána, aby se stala novým hlavním městem Egypta - Achnatonovým osobním rájem. Byl to obrovský ambiciózní stavební projekt. Město bylo postaveno neobyčejně rychle. Do El Amarny se přestěhovaly desítky tisíc lidí, stejně, jako celý královský dvůr. Byl to jeden z největších pohybů obyvatel v historii země. Město bylo především královským městem. Jeho plánování se soustředilo na ústřední královský palác. Všichni obyvatelé sloužili králi. Byli tady, aby budovali město, nebo pracovali v jeho paláci. Nové město Achnaton zasvětil svému novému náboženství. V jeho středu byly masivní chrámy Atonova kultu, se svými obrovskými otevřenými nádvořími. I když město již neexistuje, scény, vytesané do hrobek okolo Amarny, nám umožňují udělat si představu o každodenních zvycích faraona. Denní rituály byly denně prováděny přesně stejným způsobem. Král odchází z paláce a jde do chrámu, pak prochází branou, do velkého chrámu a ocitá se před hlavním oltářem, pokrytým obětními dary, stejně, jako řada postranních oltářů. Z paláce, do Atonova chrámu, jezdí faraon ve vozíku, protože král se sotva kdy dotýkal nohama země. I když je země v El Amarně posvátná, chodí po ní obyčejní lidé, a proto je nečistá. Pouze země v paláci a v chrámu byly považovány za čisté. V palácovém okně zjevování se, se král a královna ukazovali svým poddaným, ve své roli živých bohů. Atonovy chrámy byly později zničeny, stejně, jako velká část vyobrazení v Amarně, ale talataty z Achnatonova chrámu v Karnaku nám poskytují doklady o tom, co to znamenalo být žijícím bohem.  

Achnatonovy ženy

Achnaton musel mít dosti rozsáhlý harém. Víme o řadě králových žen z jiných zemí, které byly poslány do Egypta, aby se staly manželkami faraona. Byl to určitý způsob utužování svazků s cizími králi. Tak během vlády Achnatona a předtím jeho otce zde byla Babylonská princezna. Princezny ze země Mitánské a další cizí princezny, které sem přijely a staly se členkami harému. Zdá se, že zde do popředí vystupovala jedna žena - královna, jménem Kia, která však pro Egyptology stále zůstává záhadou. Kia je také zobrazována jako velice krásná žena, kterou král velmi miloval. Je často označována za velkou milovanou manželku. Mezi Nefertiti a Kiou musela existovat velká rivalita. Je zajímavé, že nikdy nebyly zobrazeny společně. Když je Achnaton s Nefertiti a jejími dětmi, není Kia přítomna, a když je s Kiou, není nikdy nablízku Nefertiti se svými dětmi, takže se zdá, že každá rodina žila ve vlastní rezidenci a že se téměř vůbec nesetkávali. I tak ale byla první dámou vždy Nefertiti. Jako velká královská manželka měla Nefertiti jednu hlavní výhodu - byla považována za živoucí bohyni. A nejenom ona. Božský status mělo i šest dcer Nefertiti, v čele s nejstarší - princeznou Merit-Aton. Celá rodina přinášela oběti nejvyššímu bohu, od jehož se odvozovala jejich vlastní moc.  

Nová éra Egypta  

Ve dvanáctém roce své vlády byl Achnaton silnější, než kdy jindy. Jeho říše byla silná, král neměl v Egyptě žádné skutečné odpůrce. K bohatství země přispívají daně z ciziny. Na oslavu svých úspěchů pozval král zástupce ostatních států, aby se zúčastnili královských pohádkových oslav. Dobrému bohu Achnatonovi se přicházeli poklonit a vzdát úctu představitelé všech cizích zemí. Přinášeli mu hojné a převzácné dary. Tato akce měla celému světu dát najevo, že Egypt vstupuje do slavné, nové éry. Je to vrchol Achnatonovy vlády. V těchto letech dosáhl úspěchu v mnoha oblastech. Byly uskutečněny jeho programy, jak v politické, tak i v náboženské sféře. Zdálo se, že Achnatonova odvážná hra se vyplatila, ale pak se vše začalo kazit. Na Blízkém východě to vřelo. Achnaton dlouhá léta zanedbával správu říše. Silné Chetitské království, které leželo v oblasti dnešního středního Turecka, využilo příležitosti. Cílem Chetitů se stala Mitánská země - tradiční spojenec Egypta v Sýrii. Mitánské království Chetitům brzo podlehlo. Ztráta tak důležitého spojence přinesla Achnatonovi veliké problémy. Ale doma se měly stát ještě horší věci.   

Strmý pád

Kolem čtrnáctého roku Achnatonovy vlády byl královský dvůr postižen sérií tragédií. Zemřela králova matka a také tři ze šesti princezen. Někdy v té době se ze záznamů ztrácí také Kia (Achnatonova druhá manželka).
Ale co způsobilo tato náhlá úmrtí v královské rodině?
To je záhada, která nenechává Egyptology na pokoji. Egyptské prameny obsahují jen málo vodítek. Egyptologové se ale domnívají, že odpověď je možné nalézt na malých hliněných destičkách, objevených v amarnském písku. Tyto destičky jsou známé, jako dopisy z Amarny a zachycují korespondenci mezi mocnými sousedy Egypta a faraony. Jsou napsány Akkadsky, což byl diplomatický jazyk té doby a umožňují historikům, podívat se na Egyptskou historii, z perspektivy cizinců. Víme, že v té době zuřil na Středním východě mor, o kterém je zmínka na čtyřech dopisech z Amarny. Dozvídáme se tedy například, že mor zuřil ve městě Saumur, v dnešní Sýrii. Také v Chetitských archivech, nalezených v Turecku, jsou odkazy na mor, který do země Chetitů přinesli Egyptští vojáci. Epidemie moru obvykle zahubila tak 30-40% obyvatelstva. Epidemie skončí, ale po čase se vrací. Není jasné, zda za úmrtí příslušníků rodiny Achnatona způsobil mor, ale je to zcela pravděpodobné.

Jak smrt princezen ovlivnila královskou rodinu a jaké byly širší důsledky pro království?

Při hledání odpovědí na tyto otázky se podíváme do královského Vádí, východně od Amarny. Náším cílem bude královská hrobka. Zde, v jedné z pohřebních komor, je více, jak 3000 let starý důkaz o dopadu tragédie na Achnatona a Nefertiti. Na jedné ze zdobených zdí hrobky můžeme vidět dojemnou scénu, kde královská rodina, tedy král, královna a tři přeživší princezny truchlí nad ztrátou princezny Machetaton. To je poprvé v Egyptské historii, kdy můžeme vidět krále a královnu zasažené takovým, žalem, jež tak jasně dávají najevo. Je to velice pragmatický a velice dojemný obrázek. Celá rodina je zcela přemožena žalem. Je to opravdu naprosto výjimečné.
Smrt tolika božských královských dětí, byla nepochybně považována za špatné znamení pro nové náboženství. Atonův kult se dostával do potíží. Během vykopávek v Egyptě našli archeologové mnoho soch tradičních Egyptských bohů, pocházejících z Amarnského období. Ty svědčí o tom, že obyvatelé nové náboženství nikdy zcela nepřijali. Zdá se, že v soukromých domech lidé stále uctívali své staré bohy. Musíme myslet na to, že šlo o velmi krátké období. 17 let Achnatonovy vlády neposkytlo lidem čas na to, aby změnili svou víru. Neměli ani přístup ke kultu boha Atona. Bylo to pouze královské náboženství a v soukromých domech a mezi Egyptskými lidmi byli nadále uctíváni staří bohové, jako tomu bylo vždycky před tím.

Co se ale stalo s Nefertiti?

Kombinace úmrtí v královské rodině, moru a ztrátě kontroly v říši - to byly velké rány, které království postihly. To, co se stalo pak, je další záhada Amarnského období. Klíč najdeme na jedné z Amarnských stél. Je na ní zobrazeno, jak se v posledním roce Achnatonovy vlády, po jeho boku, objevila spolupanovnice. Dlouho se věřilo, že touto spolupanovnicí musela být Nefertiti, povýšená na faraonku. Tuto teorii vyvrací nedávná rekonstrukce pohřební sošky, nalezené v El Amarně. To, že Nefertiti nikdy nenastoupila, po svém manželovi Achnatonovi, jako vládkyně, jako královna Egypta, dokazují dvě části figurky záhrobního služebníka, tak zvaného Vešepta. Na figurce je napsaný text a celý text končí informací, že tato soška představuje velkou královskou manželku Nefertiti, která nechť žije na věky věků. Tyto malé předměty byly připravovány až krátce před smrtí dané osoby. Jejich výroba trvala pouze několik dní. Jelikož se zde o Nefertiti mluví jako o manželce Achnatona, určitě nikdy nebyla nástupkyní Achnatona. Nikdy nebyla vládnoucí královnou Egypta. Jak naznačuje figurka Vešepta, Nefertiti zřejmě zemřela před svým manželem.

Jaké to mělo důsledky pro krále a jeho nový kult?

Problém Amarnského období byl ten, že v celém tomto systému ignorovali smrt, což fungovalo báječně v době, kdy královská rodina něčím takovým, jako je smrt, nebyla postižena. Ale najednou se to stalo. Achnatonovi se nepodařilo uspokojivě odpovědět na tuto důležitou otázku. Možná nejdůležitější otázku, kterou člověk může položit. A to, co se děje po smrti? Nefertiti byla velmi důležitá pro Achnatonovu věrouku. Byla to bohyně, stejně, jako sám Achnaton byl bůh. Takže když zemřela, nastal mu opravdu velký problém. Smrt Nefertiti znamenala možná jednu z posledních ran, kterou král utržil. Pak, v sedmnáctém roce své vlády se stalo něco, co nikdo nečekal. Achnaton, faraon a živý bůh, byl mrtev. Jeho rakev byla převezena do pohřební komory v královské hrobce.
V místnosti, pod královskou hrobkou se odehrál jeden z posledních aktů dramatu Amarnského období. Přeživší z královské rodiny pohřbili krále právě sem. Na zemi je dodnes vidět, co zbylo z podstavce, který podepíral sarkofág. Na stěnách jsou i zbytky reliéfů. Na nich je vidět sluneční kotouč Atona a je zde vyobrazena celá rodina, jenž doprovází krále s pláčem na poslední cestě.

Jelikož historické prameny naznačují, že Nefertiti zemřela dříve, než její manžel, kdo byl tou záhadnou spoluvládkyní, která nastoupila po něm?

V poslední době se věří, že to mohla být jedině Achnatonova nejstarší dcera - Meritaton, která využila společné vlády k tomu, aby utvrdila svůj nárok na otcův trůn. Stéla a další podobné monumenty byly vytesány až po Achnatonově smrti. Takže společná vláda ve skutečnosti nikdy neexistovala. Meritaton se stala vládkyní, ale nikdy nebyla spoluvládkyní. Byla královi blízko, dokonce měla titul královské manželky. Ale teprve po jeho smrti se nechala vyobrazit jako spoluvládkyně svého otce Achnatona.

Zánik Atonova kultu - návrat k Amonovi

Nyní, když byli oba bohové mrtví, zanikl hlavní cíl Atonova náboženství. Egyptologové se domnívají, že Meritaton nebyla schopna udržet nový kult. Tři roky po Achnatonově smrti se královský dvůr přestěhoval zpět do Théb. Byl to začátek jednoho z největších politických zvratů v Egyptské historii. Po smrti Meritaton, v následujícím roce, se stal králem Achnatonův jediný syn Tut-anch-aton, i když byl ještě chlapec. Brzy poté si změnil jméno na Tut-anch-amon. A to znamená návrat ke starým pořádkům. Právě tehdy Tutanchamon vyhlásil, že je třeba odstranit Atona, že se znovu otevřou staré Amonovy chrámy a že se má vše vrátit do starých kolejí. Když se jeho vznešenost stala králem, chrámy bohů a bohyň upadly v zapomnění. Země byla vystavena velkým zkouškám a strastem. Bohové, znechuceni tím, co se stalo, se od ní odvrátili. Ale opravdovou moc v době Tutanchamonovy vlády měl nejvyšší velitel Egyptského vojska Haremheb. Brzy, po Tutanchamonově smrti se Haremheb stal faraonem a prohlásil Achnatona za kacíře. Na Haremhebův rozkaz zbořili svatyně a kámen znovu použili na druhé straně Nilu. Město Al Amarna upadlo v zapomnění a zaniklo. Bylo opuštěno a bylo ponecháno bez dozoru.
Události po dvanáctém roce Achnatonovy vlády. Strašlivý mor a náhlou smrt tolika členů královské rodiny, si mohl zbytek Egypta vyložit, jako trest, seslaný bohy, za neetické a nevhodné chování krále Achnatona vůči bohům. Tato smělá odchylka od normy, byla považována starými Egypťany za katastrofu a obrovskou chybu. Vlastně byla anulována. Zrušena a zapomenuta. Vymazána z kolektivního vědomí pozdějších Egypťanů.

Jan Filip.






Návrat na obsah